Ráno přišlo s jarním sluncem, které prosvítalo skrz laciný závěs.
Jako robot jsem vstal z postele v teplácích a volném triku, které jsem používal jako pyžamo.

Můj budík mé uši dostatečně potrestal, ale Brookoyn se pouze převalil na druhou stranu.
Při pohybu se mu pohly všechny svaly na ramenech a zádech, které neměl zakryté přikrývkou.

Převlékl jsem se, nasadil si prsteny a stříbrné náramky, nezapomněl jsem si projet vlasy rukou, aby nebyly tak splihlé a vše jsem to zakončil čištěním zubů u umyvadla, které měl každý pokoj. O zbytek, jako záchody a sprchy, jsme se museli dělit.

Teprve poté jsem vzal batoh s učivem a vydal se do jídelny na snídani.
Brook by ji podle mapky měl najít, vcelku mě znervózňovalo, že i před mým odchodem byl stále v posteli a nehodlal se z ní tak rychle dostat.

V jídelně ještě nebylo mnoho lidí a tak netrvalo dlouho a s táckem, který obsahoval pouze cereálie a jogurt s ovocem, jsem se posadil k prázdnému stolu.

Snídaně jsou placené ve školném a ředitel školy chce mít pod kontrolou naší absenci na snídani, takže bez studentské kartičky jste zde nedostali ani zbytky.

Netrvalo dlouho a já už mířil do třídy, kde na mě čekala hodina literatury.

Sedl jsem si na své pravidelné místo a nachystal si věci.

Prosto každý normální den.
Někdy jsem si opravdu připadal jako pitomá hračka, která má na zádech klíč a když jim otočíte opakuje nějakou věc stále dokola, dokud ji nebudete muset znova zatočit klíčem.
Třeba chodí nebo mluví.

Nebo vstává, jí snídani a chystá si věci na literaturu.

To, že jsem šprt neznamená, že budu mít školu rád. Na známkách tvrdě dřu.

Uvažoval jsem zrovna o třetím způsobu sebevraždy, která by šla udělat jen za použití pásku, když ke mně přiběhla Olet s nervózní tváří, kterou jsem od ní chytil doslova okamžitě.

,,Ahoj, Jacku..." i přes rozpaky jí to slušelo a mnoho holek by jí jen závidělo, ,,...tak trochu jsem mluvila s Marikou a..."

,,A? Horší než hodina literatury s Madrowem to nebude," přemlouval jsem ji, aby řekla, co potřebuje.

Vážně jsem věřil tomu, že to nebude nic hrozného, nic, co by mě vyvedlo z míry, ikdyž její tvář mluvila zcela jinak.

Jsem pitomejší, než vypadám, nenechte se zmást.

,,Budeš sedět s Brookem," vyhrkla Olet a položila si ruku na hruď, jak se jí ulevilo.

Naopak ve mně hrklo a pokořil bych rekord v infarktů za vteřinu.

,,Počkej..." nadechl jsem se, ,,tohle je horší než literatura s Madrowem!"
Cedil jsem skrze zuby a snažil se schovat paniku za vztekem.

Jak říkám, jsem pitomejší, než vypadám.

,,Nejsi z toho nadšený."

,,Jak si na to přišla?!"

,,Ber to pozitivně, možná se s ním skamarádíš a konečně budeš moct chodit do kavárny s někým jiným."

Mám Olet rád, vážně jo, ale v tenhle moment bych jí dokázal chrstnout horkou kávu přímo do obličeje.
A necítil bych se provinile.

Má - zřejmě bývalá - kamarádka pokračovala, když jsem i další minutu dýchal zhluboka: ,,Marika mě o to prosila. Bere to jako příležitost, jak nás dát do jedné lavice spolu... a učitel to svolil."

,,Jedna, dva, tři..." počítal jsem a chytl si třmen nosu mezi dva prsty, ,,...osum, devět a deset. Protože jsi to ty," podíval jsem se na ni, ,,přežiju to. Ale jeden pohyb, že mě chce zabít a já letím!"
Ukázal jsem na dveře ve třídě.

Olet vyvýskla, můj levý ušní bubínek přestal fungovat, a přes lavici se na mě vrhla: ,,Já věděla, že jsi ten nejlepší kamarád!"

Nebudu lhát, tohle mě potěšilo a zahřálo u srdce.

Obejmula mě a já ji to vše opětoval.
,,Co bych pro tebe neudělal," povzdechl jsem si a začínal si uvědomovat k čemu jsem se to upsal.
Doslova smlouva s ďáblem.

,,Po škole tě zvu na čokočíno do Bobovi kavárny a platím."

,,Tohle si nechám líbit."
Věděla, jak si to u mě vyžehlit.

A v další ránu vstoupil Brooklyn do třídy, vlasy rozcuchané a kalhoty volné.

Všiml si místa, které však obsadila Olet a Marika se pyšně usmívala nad svým vítězstvím.

Poté se blonďák podíval mým směrem.

Jdeme na to...
Nervózně jsem se usmál: ,,Nechceš si sednout?"