Z postele nás v podvečer vytáhl až hlad.
Dlouhou dobu jsem Brooka přesvědčoval, že koupel zvládnu i bez něj.

Mého povolení se dostalo až po patnácti minutách, kdy mě konečně pustil a donutil jsem jej objednat nám večeři.

Když jsem tak najednou však stál ve sprchovém koutě došlo mi, že po té koupeli ani tak netoužím.
Všude na těle jsem doteď cítil jeho dotyky drsné kůže a jemné rty.

Cítil jsem mou touhu propojenou s tou jeho.

Bylo mi až líto ztratit všechny spáleniny, když jsem otočil kohoutkem a vyvalila se na mě vlažná voda.
S nechutí jsem ze sebe smýval jeho vůni, jako bych ho zbavil mého vlastnictví.
Jako bych se od něj odprostil.

Proto jsem byl také hned venku, navlékl jsem na sebe čisté oblečení v podobě spodního prádla, tepláků a mikiny. Jako vandrák jsem vyšel z koupelny o kterou se - bohužel - dělilo celé patro koleje.

Když jsem vklouzl zpět do pokoje, už na mě čekalo příjemné překvapení v podobě jídla.
A Brooklyn s ním.

,,Tak rychle mi jídlo nikdy nepřišlo," podivil jsem se a odhodil ručník na stůl.
Brooklyn seděl ještě stále na mé posteli, nohy v turku a vražedným pohledem propaloval mou mikinu, která mu náhle hodně překážela.

Žuchl jsem na druhou stranu postele a také složil nohy.

,,Mít peníze se vyplácí." Mrkl na mě a vzal si jednu krabičku s nudlemi. Já si spokojeně vzal tu druhou a rozlomil hůlky, které k tomu vždy byly přidané.

Sliny se mi v puse začaly sbíhat, jako armáda mravenců, když vidí odhozené jídlo na zemi.

,,Ehm, Jacku, jak se to používá?" přerušil mě však hlas mého blonďáka.
Být to někdo jiný, tak už se dávno dávím čínskými nudlemi.

Ale věřte nebo ne, Brooklyn vypadal v nesnázích opravdu roztomile, zmateně se snažil uchopit hůlky správně, avšak mu stejně vždy vypadly.

S širokým úsměvem, který kryl můj smích, jsem se k němu natáhl a začal mu hůlky rovnat.

,,Dáš si je mezi palec a ukazováček," pověděl jsem a pomohl mu s tím, ,,hýbe se jenom ta horní, ta spodní zůstává nehybná."

Brooklyn opatrně nabral jídlo z papírového kelímku a ještě opatrněji si jej vložil do úst.
Záviděl jsem jak hůlkám, tak tomu jídlu.

,,Co bych bez tebe dělal," řekl s plnou pusou, ,,to je fakt dobrý," byla hned další věta a já se rozesmál z plných plic.

***

Neděle probíhala v podobném duchu.

Probuzení se mi dostavilo v podobě Brookových rtů, ikdyž jsem odporoval, že nemám vyčištěné zuby, on se nenechal odbýt a já si brzy přestal stěžovat.

Prosto věděl, jak mě umlčet.

Za celý den jsme z pokoje vyšli pouze jednou a to na oběd, kdy jsme se rozhodli dát si něco jiného, než nudle.

Přes odpoledne jsem donutil Brooklyna se začít učit. Byla to Španělština, která dnes vyhrála a jeden by se divil, jak to do něj padalo.
Brooklyn nebyl hloupý, jenom byl líný se něco učit, ale mým slovům se podvolil.
Obzvlášť, když jsem mu vyhrožoval týdenním utrum, ve skutečnosti bych bez jeho rtů nevydržel ani den.

,,Hned zítra můžeš zažádat o opravu na poslední písemku, teď by si to zvládl napsat i se zavřenýma očima," mluvil jsem a ukládal knihy a popsané papíry na stůl.

,,Pod jednou podmínkou," zvedl na mě obočí, když jsem si k němu lehl do postele, ,,ty půjdeš zažádat o místo ve sboru."

Zvedl jsem se na loktu, abych na něj mohl vidět zvrchu.
,,Z toho líbání a nedostatku kyslíku už ti umřely všechny mozkové buňky?"

Věnoval mi velký, ironický úsměv.
,,Myslím to vážně, hrál si úžasně."

,,Podle tebe jsem úžasný celý." Dloubl jsem prstem do jeho hrudě, která šla vidět přes rozepnutou část mikiny.

,,Nějak si věříš," zúžil na mě oči, ,,kampak se poděl Jack, který se mě bál?"

,,Odešel na dovolenou a doufám, že se jen tak brzo nevrátí," hrál jsem s ním tuhle slovní hru a říkal si, jak jsem předtím mohl váhat.

,,Takže co?" vyzval mě Brooklyn po delší době, kdy jsme se na sebe dívali a já uvažoval nad jeho návrhem.

,,Zkusím to," poddal jsem se mu, ,,ale nic ti nezaručuju."

,,Ani nemusíš, jsem si jistý, že to zvládneš."
A podruhé za ten den jsem se mu poddal a místo mluvení se brzy v místnosti začali ozývat výkřiky jména toho druhého...

***

Pondělí přišlo jako rána z děla.
Vstát z postele byl vždy nejtěžší krok, ale teď, když jsem spokojeně odpočíval na blonďákově rameni... Bylo to stokrát horší.

Nikdy víc jsem neměl chuť zasimulovat nemoc a zůstat s ním po zbytek dne takto.
Ale nakonec se probudil i zdravý rozum - že mu to trvalo - a já se líně přetočil a nechtě spadl z postele.

Ráno začalo skvěle.

I Brooklyn dlouho po mém pádu neváhal a začal se protahovat na posteli.
Snídaně ve školní jídelně proběhla v rychlém sledu, jelikož jsme nestíhali.
Aspoň tedy podle mě.
Brooklyn si stěžoval, že mohl ještě pět minut spát.

Kdybych ho tak nemiloval, už by jsem ho poslal zpět na kolej, ať si to klidně dospí.
Nakonec jsme bok po boku usedli těsně před prvním zvoněním do zadní lavice.

,,Vidíš? Stíháme úplně v pohodě," věnoval mi uvolněný úsměv a já se v hloubi duše začal rozpouštět jako led na slunku při čtyřiceti stupních.

Při kontrolování mobilu jsem objevil dávno přišlou zprávu od Olet, která pouze mluvila o tom, že má pro mě už vybraný suvenýr a že se místo úterý vrátí až ve středu, jelikož nastali nějaké problémy.

Na klávesnici jsem rychle vyťukal odpověď v podobě: už i letadla se hroutí, když tě vidí. žádný strachy, ten den bez tebe tady přežiju.

Chvíli jsem váhal, jestli bych neměl napsat i o vzniklém vztahu mezi mnou a Brookem, ale nakonec jsem se rozhodl, že bude lepší jí to říct z očí do očí.
Nebo, jak by řekla ona: face to face.

Zprávu jsem odeslal s výčitkami svědomí, že mám před Olet tajemství, vždy jsme si vše říkali, občas se mi svěřila i s problémy, které jsem zas tak potřebovat vědět nemusel.
Ale nikdy jsme před sebou nic neskrývali.

Kvůli tomu jsem se taky o ženských problémech dozvěděl více, než jsem jako opačné pohlaví potřeboval.

Zazvonilo a já schoval mobil do brašny.

Po příchodu učitelku jsem se začal věnovat učivu, jak mám ve zvyku, to by samozřejmě musel dělat i můj spolusedící.

Po desíti minutách mu na zem spadla propiska, s výmluvným pohledem se nejdříve svěřil učitelce, která okamžitě nasměřovala pohled na něj, a poté věnoval i pohled mně.

Jenom jsem se usmál a zakroutil hlavou.

Zohl se pro propisku a já si dál psal zápisek a poslouchal pisklavý hlas učitelky.
Jak jsem s chutí vzpomínal na Brooklynův zpěv...

Při vzpomínce na melodii, kterou jsem hrál a ten pocit dokonalé souhry mezi námi, jsem na holeni ucítil příjemné teplo, které postupovalo nahoru k mému koleni.

Že je to Brooklynova ruka jsem si uvědomil, až když mučedně pomalu začal sunout dlaň více na vnitřní stranu mého stehna.

Jakoby nic se posadil s propiskou v levé ruce a přitom se díval do sešitu a dělal, že nad něčím horečně uvažuje.

Zmetek.

Jeho dlaň se už dostala na úplný konec mého stehna a já si musel skousnout ret, abych nevzdychl jeho jméno, když mi stehno zmáčkl.

Mohl jsem mu jednoduše říct, aby toho nechal, poslechl by mě, pro mě by snesl tu největší bolest světa.

Ale byl jsem v pasti.

V jedné chvilce jsem si přál, aby přestal a nechal si to na později.

V další sekundě jsem si přál, aby si mě teď hned vzal.

Aby mě měl jako svou soukromou hostinu na kterou nesmí nikdo jiný sáhnout.

Chtěl jsem být jen jeho.
A taky jsem byl.

Ahoj, dnes už po 3x tento týden, asi už Vám s tím lezu krkem. Xd
Ale mám teď hodně často náladu na psaní a tak se toho snažím využít.
(. ❛ ᴗ ❛.)

Určitě víte, že si s kýmkoli z Vás ráda popíšu. (Jestli jste to neviděli, teď už víte. :D)
A nedávno mi přišla do zpráv zpráva, která mě i dost zarazila.
Byla to otázka v tomto smyslu: ,,Už máš vymyšlený nějaký další příběh? Doufám, že jo, jinak bych další týden nepřežila."

Zarazilo mě to v tom, že to zní, jako by Blue už další týden neměla být vydána.
Po dalších vyměněných zpráv jsem se dozvěděla, že si dívčina myslela, že tento příběh je už u konce.

Dovolte mi, milý čtenáři, uvést věci na pravou míru. (≧▽≦)
1) Ano, mám v hlavě spousty připravených příběhů, takže u mě o ně nikdy nebude nouze. :)

2) Neříkám, že se neblížíme do finále, příběh je ke svému konci blíž a blíž.
Ale věřte, že nějaký ten pátek se tu ještě potkávát budeme.
｡◕‿◕｡

Lait