Brook zbytek dne prospal, skoro se ani nehnul. Měl klidný výraz, který sahal až do míry roztomilosti.

Úterý proběhlo jako obyčejný, nudný den.
Budíček přišel jako studená sprcha.
Blonďák mi věnoval krátký pohled z pod unavených víček, než se přetočil na druhou stranu.

Dnes do školy nepůjde.
Počítal jsem s tím už včera.

Ve škole mě Olet vyzpovídala každou přestávku do těch nejmenších detailů, jelikož se celá ,,Hádka žák vs. učitelka" přesně pod tímhle názvem objevila u Henryho na bloku.

Nedělal jsem si z toho hlavu, sice mě na chodbě pár studentů postřehlo očima, ale jinak oproti ostatním drbům na bloku to bylo nic. Pouhé smítko v hromádce prachu.

Přesto se Olet, jako jediná, tvářila, jakoby šlo o nukleární apokalypsu a na každém nádechu záleželo.

,,Jedno mi slib," ukázal jsem na ni vidličkou při obědě, ,,až budeme u tebe, nechcu o tomhle slyšet ani slovo."

,,Jasně, pane školní řáde," mlaskla a věnovala mi zářivý úsměv.
Převrátil jsem oči.

Přesto, jak mi z kamarádky celý den praskala hlava, jsem se k ní těšil.
Naše soukromá párty.
Tak to ona pojmenovala.

,,Někdy bych nejradši chtěl mít tlačítko na zastavení," vydechl jsem a dosedl do chlupatého křesla, které se točilo.

Lehce jsem se postrkoval nohou a přitom si prohlížel všechny změny v Oletiném pokoji.

,,Mně by spíš stačilo pouze zpomalit," zhodnotila to tmavovláska a položila na stůl tácek s mafiny tyrkysové barvy.

Její pokoj vypadal jako hotové království.

Postel byla s ohromnými nebesy, šatník praskal kvůli všem těm drahým věcem a stůl byl plný malovátek a cetek dohromady a jako kluk bych - kdybych se chtěl nechat Olet zabít - řekl, že všechny malovátka se mi zdály stejné barvy.
Dokud jsem Olet nepoznal, nevěděl jsem, že je nějaký rozdíl mezi růžovou lososovou a růžovou meruňkovou.

Jedná zeď byla skoro celá vysklená a nahoře nad okny byly stažené žaluzie, které se daly stáhnout dolu za pomocí ovladače.

Po stěnách byly rádoby pověšené rámečky s fotkami a na mou kamarádku by to bylo neobvyklé, kdyby si je všechny nevyzdobila.
Jednu jsem měl obzvláště rád - byl jsem tam já a klíštětem v podobě brunetky na zádech, která se nebezpečně nakláněla z mých zad.

Ten den jsme šli spolu na slavnosti svatého Victora, které se u nás v městě slaví každý rokem a na náměstí je více než dost atrakcí. Je to druhá největší akce hned po Jarní slavnosti.

,,Chytej!" Dívka po mně hodila jeden muffin.
Chytil jsem ho jen těsně.

,,To bylo tak tak," oddechl jsem si a byl rád, že mi muffin neskončil na celém obličeji.

Olet si vzala vlastní košíček a sedla si do druhého křesla.

,,Někdy mám dojem, že je lepší mít nejlepšího kamaráda kluka, než holku," pověděla a znělo to trochu smutně.

,,Z čeho hodnotíš?" Snažil jsem se jí zvednout náladu.

Olet se zakousla do muffinu a udělala otočku ve svém křesle.
,,Marika je..." zakroutila hlavou, jak neuměla najít správné oslovení.

,,Vím, které slova máš na mysli: povrchní, nafoukaná, někdy vypadá jako štět..."

,,Dobře," smála se nahlas, ,,chápu to. Nemusíš pokračovat."

Bosou nohou šťouchla do rohu mého křesla a to se se mnou zatočilo.

Já ji to oplatil větší silou.
A tak jsme se postrkovali dokola, u toho jedli muffiny a smáli jako dva šílenci, kteří právě utekli z blázince.

,,Proč jsi včera nebyla ve škole?" zeptal jsem se s plnou pusou, až mi drobky létaly od pusy.

,,Nakecela jsem rodičům, že se necítím dobře. Od začátku školního roku jsem neměla žádnou absenci, tak mě nechali doma."

,,Věděli, že to byl ve skutečnosti alkohol, kdo mohl za tvou nevolnost?"
Povytáhl jsem obočí a použil Oletinu židli jako odrážedlo, abych se přisunul k tácku s dalšími muffiny.

,,Ne, proč bych měla?"

,,A to tě netrápí svědomí?" optal jsem se sarkezmem v hlase.

,,Vůči tomu jsem dávno imunní." Mávla rukou.

Během další minuty jsme stihli přejít na odlišné téma konverzace, na takové, které mi dovolilo mít volnou mysl a vyhnat z těla všechno napětí.

Olet mi mezi tím napatlala na obličej kokosovou masku, bránil jsem se, jak jsem jen mohl, ale kluk by se až divil, jak dokážou být holky silné a panovačné.

Nakonec jsem tedy skončil s obličejem vonícím po kokosu a další směsí vůní, které mi připomínalo vzdálené slunečné pláže a tropy.

A pak to přišlo, Olet nemá ráda, když nemá v něčem jasno: ,,Když ses s Brookem na té párty políbil..." opatrně se na mě podívala, ,,...cítil si něco?"

,,Jako co?" Hrál jsem pitomého a přitom si složil nohy do turku - křeslo na to bylo dostatečně široké. Chuť sladkého muffinu mi v puse zhořkla.

,,Pravdu," vyhrkla v sekundě Olet, ,,že si našel svou... orientaci. Cítil si něco, co by tě k Brookovi přitahovalo?"

Panno Mario, spas mě, držel jsem v sobě smích tak usilovně, že se mi rty stáhly do podivného úšklebu, kterého si však všimla.

,,Myslím to vážně." Šťouchla mě nohou do hrudi.
Málem jsem se na té židli převrátil.

,,Ne." Vedle jak ta jedle. ,,Nic jsem necítil. Nemám zdání, proč se s tebou o tom mám bavit," vyčetl jsem jí doslova její zvědavost.

,,Jsem tvoje kamarádka," zkřížila si ruce na hrudi, ,,o některých věcech bych měla vědět dřív, než ty!"

Na chvíli se odmlčela, myslel jsem, že to necháme plavat, ale panna Maria má zřejmě plné práce s někým jiným.
Děkuju moc.

,,Necítil si třeba motýli v břiše?"

,,Ne." Možná trochu.

,,A co třeba, že chceš víc?!"

,,To už vůbec." Půjdu do pekla.
Ne, já mám určitě VIP místo někde, kde je to ještě horší než v pekle.

Olet si poraženecky povzdechla, zdálo se, že její nevědomost o mé orientaci ji trápila více než mě samého.

Kousla se do tváře, sklopila hlavu, to ovšem nemohlo trvat ani dvě vteřiny, než svou tvář zvedla s ďábelským úsměvem a její oči se pro jednou nezdály tak tmavé, jak ve skutečnosti jsou, jelikož v nich tančily tak jasné jiskřičky, až mi přeběhl mráz po zádech.

,,Mám plán!"

,,Už teď se bojím."

,,Zjistíme tvou orientaci úplně jednoduše."

,,Radši mi řekni, že tvůj táta má někde v podzemí schovanou tajnou laboratoř, kde na mně vyzkoušíš jeho pokusy," žadonil jsem v obavách.
Zbytečně.

,,Tohle je lepší než laboratoř," vyvýskla a přitom seskočila z křesla a postavila se přede mě sotva dva kroky.

Takovou přepadovku jsem nedostal od té doby, kdy mi řekli, že Brooklyn bude bydlet se mnou.

Tohle nebyla přepadovka, tohle byla plánovaná vražda!

Olet si sundala triko, které už tak bylo předtím uplé a podtrhovalo celý její hrudník.
Teď jsem měl mnohem podrobnější obrys, než předtím.

Její hrudník teď chránila jenom krajková podprsenka.

,,Oh, Bože..." Nevěděl jsem, kam s očima.

Mám je sklopit, nebo bych neměl vůbec uhýbat!?

Rozpaky mě poslední dobou navštěvovaly dosti často.

,,Nevím v čem spočívá tvůj plán," podíval jsem se s vytřeštěnýma očima do těch jejích, ,,ale jen doufám, že podprsenka není další level."

Ona se usmívala... ona se vážně usmívala.
Už jsem viděl vše, můžu spokojeně umřít.

,,Cítíš teď něco?" zeptala se mě nedočkavě a tmavé vlasy se jí houpaly, když po mně chtěla odpověď.

,,Cítím se velmi zmatený."

,,A krom toho? Nejsi třeba... vzrušený?"

Připadal jsem si jako v šesté třídě na základce, kdy nám dávali sexuální výchovu.

,,Měl bych?" Svraštil jsem obočí a přitom očima zabloudil na Oletin hrudník.
Zamrkal jsem a odvrátil se.

,,Co kdybysme..." Snažil jsem se tmavovlásce navrhnout několik jiných věcí, které by byly tisíckrát lepší, než zjišťování orientace a striptýz v jednom.

Ale Olet o tom nechtěla ani slyšet a moc dobře věděla, jak mě umlčet.

Sundala si kraťasy.

,,A teď?"

Sotva jsem popadal vzduch, natož abych si všiml, jestli jsem vzrušený.
Podíval jsem se do klína a poté na polonahou Olet: ,,Obávám se, že nepociťuji nic z toho, co bych měl."

,,Řekla jsem ti někdy, že jsi zvláštní člověk?"

,,Říkalas to pouze o mém oblečení."
Naposledy jsem si dovolil prohlédnout polonahé tělo mé kamarádky.
Opatrně, abych se neumazal od masky, jsem si protřel oči.

,,Proč si nemůžeme sednout a probrat třeba tvůj výlet do Francie?" Rozpřáhl jsem ruce.

,,Nesnaž se odvést pozornost jinam," ukázala na mě prstem, ,,vím, co dokážeš. Mě neojebeš."

,,Myslel jsem, že to je součástí tohohle striptýzu." Už i sarkazmus mě má v lásce.

,,Jacku!"

,,Fajn, promiň, víš, že jsi hezká. Opravdu hezká. Ale já nic necítím," pověděl jsem jí sklesle s výdechem.

Olet si všimla, jak mi poklesla ramena.

,,Jsi jiný," začala kamarádka něžně, ,,a já ti nic neberu, víš, že tě budu mít ráda, ať budeš jakýkoli."

Její úsměv byl nakažlivý.

,,Co bych bez tebe dělal." Zakroutil jsem hlavou.

Neubránila se a obejmula mě, jedna má hemisféra myslela na to, že mám na sobě natisklou polonahou Olet, ta druhá - silnější - si užívala tuhle chvíli s věrným přítelem, který tu se mnou vždy byl a vždy bude.

Těžko říct, jak dlouho bychom v obětí zůstali, kdyby se neozvalo zakašlaní.
Hrané, samozřejmě.

Dívka se bleskurychle odtáhla a zbledla ještě více, než to u ní bylo možné.

Ve dveřích, s perfektně oholenou tváří, stál pan Cheld.
A vraždivým pohledem přeskakoval ze své dcery na mě.

,,Tati, není to tak jak to vypadá."

Je to již měsíc, co vychází příběh Blue a já bych chtěla poděkovat všem, kdo ho čtou a podporují mě. (◕ᴗ◕✿)

Lait