Všichni se na mě dívali.
Olet tikala očima po okolí a zvažovala, jestli už tohle není přes čáru.

Zato Marika na klíně Mikeyho si mou bezmoc užívala - stejně jako zbytek lidí, kteří posedávali na pohovkách.

Podíval jsem se na Brooka, měl vyzývavý pohled a lehce pootevřené rty.

Vím, že hlavou mu mihala myšlenka, že to nedám.
Že jsem na to moc slabý a nepochopím zábavu.

Obojí však byla pravda a já se modlil ke všem svatým, aby to ostatní kolem na mne nepoznali.

Kdo mohl tušit, že mě na párty u Mariky donutí Brooka políbit...

Nikdo.
A mně nezbývalo nic jiného, než se jim poddat.

O tři hodiny dříve

Přišlo mi, že sobota proběhla kolem a kolem a už tu byla neděle.

Ta zatracená neděle, kdy byla ta párty.
Měl jsem chuť skočit z okna, i když nevím, jestli by skok ze třetího patra stačil.

Brooklyna jsem o sobotě viděl snad jenom na hodinu a to ráno, kdy vstával. Nechápal jsem, jak může přicházet tak pozdě, když koleje mají svůj řád.
(Kromě víkendů panovala vždy večerka.)

Teď byl však Brooklyn moje poslední starost - pro jednou.

Sraz jsem měl s Olet před školou v osm.
A já už v šest stál před skříní a zhluboka dýchal, aby se mé srdce opět dostalo na normální rychlost.

Takže ne jako splašený sporťák po dálnici, ale jako rodinné auto ve vesnici.

Paráda, Jacku, uvažuješ o svém srdci jako o závodním autě. Už ti někdo řekl, jak si geniální?

Moje ironická stránka se vyvrhla v ten nejmíň potřebný okamžik.

Myšlenky na srdce mě však přivedly k mé slohové práci, kterou jsem měl mít hotovou již do měsíce a já ani neměl představu o čem psát.

Teprve v sedm jsem se plně odhodlal hodit slohovku za hlavu a pustit se do konečného vybírání oblečení.

Nasoukal jsem se do černých riflí, které měly roztrhlé kolena a vzal si košili (jak jinak), která měla krátké rukávy.
Byla do tmavě modré barvy a v záři světla se matně leskla.

Byla jiná, než mé oči.

Byla tmavá a temná, jako hlubiny nejtemnějšího moře, za to mé oči představovaly slunné pláže s průzračnou vodou ve které se vyjímaly škeble všech druhů.

U krku jsem si rozepl dva knoflíčky a nezapomněl jsem na prsteny bez kterých jsem si připadal nahý.

Ozval se můj mobil a na displeji se ukázal obrázek usměvavé Olet.

Čas jít.

Netrvalo mnoho času, než jsem sešel dolů a brunetka mě s nadšením a plnou energií přivítala.
Nevím, jak má kamarádka dokázala vypadat nádherněji, než obvykle, ale povedlo se jí to.

Volné triko jí odhalovalo celé, ploché břicho a černá sukeň se vlnila, když poskočila radostí.
Byla tak nadšená, že jdu a já si nemohl dovolit, abych jí tu radost kazil.

Dokázala mě obměkčit a ani se nemusela snažit.

Na místo oslavy jsme dojeli jejím autem ve kterém bych nejspíše bydlel radši, než na kolejích v kampusu.
Bylo opravdu luxusní a já musel uznat, že rodina Cheldových si uměla vybrat dárky k osmnáctým narozeninám.

Zaparkovala o trochu dál, jelikož místa vepředu byla již obsazená, i tak jsem slyšel hlasitou hudbu a viděl jasná světla.

,,Páni," neodolal jsem.

,,Ještě budeš litovat, že jsi nešel už dřív!" Olet mě táhla za ruku na pozemek Mariky - holky, se kterou jsem měl tak silné antipatie, že by to viděl i slepý z druhé strany ulice.

V domě jsem po okamžitém příchodu najednou viděl tolik tváří a těl pohromadě, že jsem se divil, že se tu všichni vejdou.

Sice dům nebyl nejmenší, avšak začínal jsem uvažovat nad tím, jestli tu není celý kampus.

Připadal jsem si jako Alenka v říši divů.

Tohle byl pro mě jiný svět, i přesto, že jsem na Henryho bloku často sledoval videa z podobných oslav.

Do nosu mě udeřil pach alkoholu a ikdyž byla párty teprve na začátku, už teď jsem cítil pach potu.

První hodina utekla opravdu rychle.
Skoro jako by tu existoval jiný svět.

Olet mě zatáhla do davu lidí, kde se tancovalo a oba jsme se přidali.

Po hodině tancování jsem měl v hrdle Saharu, nejspíš i tam je více vody.

Donutil jsem se tedy vypít plný kelímek s pivem, bylo to nejmíň nealkoholické z toho všeho, co tu bylo poblíž.

,,Páni," vydechla Olet, ,,šprťák se nám snaží opít."

,,Nechcu se opít, jenom mám žízeň," dal jsem jasně najevo tmavovlásce a přitom si čepoval další kelímek.

Dvě piva mě nezabijí ani neopijí.

Ještě hodinu a budu moct odejít.

,,Musím si sednout," změnila téma kamarádka a za pomocí ruk na sebe vlála vzduch, ,,Marika říkala, že budou někde nahoře."

Při slyšení jménu Marika jsem se zakuckal: ,,Chceš jít za Marikou se mnou? To dobře nedopadne."

Nalil jsem do sebe další kelímek tekutiny, abych se posilnil na Oletinu odpověď.

,,Můžeš tu klidně zůstat a já půjdu za Marikou sama," navrhla.
Ale na očích jsem jí viděl, že by byla nejradši, kdybych šel s ní.

Marika byla její kamarádka a mrzelo jí, že si se mnou nerozumí stejně jako ona.
Neustále se o to snažila.

Jenže Marika byla překážka sama o sobě.
Když vám dala blok, tak vám dala blok a už jste se z něj nehli.

,,No tak dobře, stejně za hodinu vypadnu," povzdechl jsem si beznadějně.

Dával jsem tomu šanci jen proto, že bych se mohl dozvědět něco zajímavého z drbů.
A když budu tiše sedět v rohu nikdo si mě všímat nebude.

To, že Olet mluvila pouze o Marice neznamená, že bude sama.
Kdepak.
To by byl hodně povedený vtip, aby nebyla blondýna středem pozornosti.

,,Výborně!" zavýskla a já si naposledy načepoval kelímek piva, než sem ji následoval k honosnému schodišti, které se táhlo do spirály do druhého patra.

Olet podle SMSky na mobilu našla dveře příslušného pokoje ve kterém - jako žraloci - čekala parta zhruba dvaceti lidí.

Ve vzduchu šla cítit tráva a mně brzy došlo proč.
Byli tu záškoláci.
Vyvalovali se v pohovkách a popotahovali z cigaret a dýmek.

Nejraději bych udělal piruletu a šel pryč, prostě otočka o sto osmdesát stupňů ale nemohl jsem, byl jsem přikováný k zemi všemi pohledy, které na mně spočinuly.

,,Kdopak nám tu přišel?" Marika se usmála na můj doprovod a mně naštěstí věnovala krátký pohled.
Neváhal jsem, když jsem spatřil v rohu pokoje volnou pohovku a rozešel se k ní.

Během toho se nanovo rozjela debata a hlasitý smích na sebe nenechal dlouho čekat.

Prohlížel jsem si všechny postavy.

Poznal jsem Joshe, který byl kdysi se mnou a Olet ve třídě, avšak propadl.

Marika se spokojeně vrtěla na klíně Mikeyho a co chvíli se navzájem přitáhli do hlubokého polibku.
Někdo si dnes stopro vrzne...

Nad tou myšlenkou jsem se otřásl a napil se, teprve poté jsem pokračoval v obhlídce dalších přítomných.

V jeden okamžik jsem si myslel, že jsem se vážně musel opít i z těch tří piv, co jsem měl.
Byl bych radši, kdybych byl opilí.

Ale já byl naopak ještě moc střízlivý, když jsem uviděl Brooklyna.
Ruce měl natažené na opěradle sedačky a díky triku s krátkým rukávem se mu rýsovaly svaly.

Zrovna se něčemu zasmál, uvědomil jsem si, že je to skutečně poprvé, co jsem ho viděl se usmát.

Úsměv mu slušel...

Sakra! Nemysli na něj!

Jako by slyšel můj vnitřní hlas, zelenooký kluk se na mě podíval a naše oči se do sebe zároveň zabodly.
Zvážněl a jeho pohled přidal na intenzitě, netuším jak, jen jsem měl najednou dojem, že mi vidí až do duše.

Ani nemrkám.

Zelená proti modré.

Neuvažoval jsem o tom jako o boji, prostě mě uchvacoval... jako včelu tu nejvoňavější a nejkrásnější květina.

Zato on se na mě díval jako lev na svou kořist, na svou oběť, která utiší jeho touhu.

Ale ne vždy je král zvířat skutečným králem a vítězem.

Odvrátil se ode mě a otočil se na právě mluvící osobu.

Já zamrkal a z nervozity se opět napil piva.
Brook mě po očku sledoval a nemohl jsem si pomoct, ale jeho pohled mi přišel... Naštvaný?

Bylo to to slovo?
Těžko říct.

,,Co něco zahrát?!" napadlo jednu dívku, ,,vždy tu u tebe hrajeme svlíkačku."

Netrhl jsem sebou jenom díky tomu, že jsem jednou rukou pevně sevřel opěradlo židle.
Svlíkačka?

Nahý jsem nechodil ani po pokoji, když jsem tam kdysi bydlel sám.

,,Ne," zavrhla otráveně Marika, ,,to už je ohrané."

,,Co pravda úkol?" ozval se Brooklyn a jeho hlas mi přišel mužnější, než když se mnou skoro před týdnem chodil po škole na obhlídce.

Nejen Marice, ale i ostatním zajiskřilo v očích.
Až na mě.

Já přestal i dýchat, aby si mě náhodou nevšimli.
A vážně bych se měl dát na špióna, jelikož jsem byl stejně neviditelný jako vzduch.

Poslouchal jsem otázky a úkoly, které si mezi sebou všichni dávali, několik minut, aniž bych byl odhalen.
Všechny otázky šly vždy do hluboko osobních věcí a úkoly se dělily na málo perverzní a hodně perverzní.

Přišla řada i na Olet, která si vybrala úkol.
Měla si sundat triko, taktéž tak udělala.
Tohle byl úkol méně perverzní.

Sledoval jsem, jak si má kamarádka přetáhla triko přes hlavu a odhalila se tak černá krajková podprsenka.

Neměl bych něco cítit?

Třeba touhu?

Něco, co by mi řeklo, že mě přitahuje?

Vážně bych měl něco cítit.

Má polonahá kamarádka si upravila vlasy a podívala se mým směrem.
To byla chyba.

Protože si mě všimla Marika.
A já již teď věděl, že problém na sebe nenechá dlouho čekat.

Má někdo nějaké teorie, co se může stát?
Můžete psát do komentů, třeba ještě zjistíte, že se můžete dát na kariéru věštce. :D

Opět bych chtěla PODĚKOVAT za hranici 100 hvězdiček!

Pro mě opravdu neskutečné vzhledem k tomu, že je to teprve 11. kapitola.

Tak doufám, že vás to neomrzí a třeba to dotáhneme k té dvou-stovce.
(✿ ♡‿♡)

Lait