„Co s tebou je?" zeptala se, hledíc mu do očí, když ho hladila po rozkroku.

„Asi nemám dneska svůj den, promiň," omluvil se jí, ačkoliv dobře věděl, že to není špatným dnem. Dívky ho prostě už nějakou dobu nepřitahují. Samozřejmě to ví přibližně už od 15, právě tehdy lidé většinou začínají poznávat svou sexualitu, při projíždění porno stránek. Oplzlé, myslíte si? Naprosto přirozené, jsme-li k sobě upřímní.

Opustil ji toho večera neuspokojenou a naštvanou. Byla pěkná, milá, chytrá a pořádná mrška, to ano, ale nemohl s tím nic udělat, že mu nevyhovuje to, co má mezi nohama.

Povzdechl si, lehajíc do své měkké postele a vzal si svůj mobil, aby mohl zavolat nejbližšímu kamarádovi. Jungwooa znal bezmála něco přes rok a půl, ale nikdy se neviděli, pouze skrze fotky a video hovory, které vedli pravidelně ve večerních hodinách. Jak by taky mohli, když Jungwoo bydlí přes půlku státu. Nejdřív se ho ve zprávě zeptal, zda má čas a po kladné odpovědi vytočil jeho číslo.

„Zdravím pane Parku, jaké to bylo?" zazněl jemný hlásek Jungwooa, doprovázený nepatrným chechtáním a podtextem ironie.

„Příšerné, pane Kime, asi se semnou rozjede," povzdechl si Jimin, zatímco se překulil na kraj postele a nechal svou hlavu spadnout dolů, vzhůru nohama dával svět trochu větší smysl. Ironie.

„Chtěla po tobě něco, viď?" zeptal se Jungwoo, tentokrát měl starost o svého kamaráda.

„Nechci to řešit, chodím s nimi jen proto, že nechci, aby moji rodiče měli řeči, abych byl trochu oblíbený. Jen od toho asi potřebuju pauzu," zasmál se pro sebe Jimin.

„Měl už by ses na to vykašlat. Víš, co ty potřebuješ? Comingout. Nemůžeš to tajit donekonečna. Je to už trapný, takhle ze sebe akorát děláš blbce," poznamenal Jungwoo, v jeho hlase značné obavy a výčitky.

„Já nevím, hodně o tom poslední dobou přemýšlím, ale co když to rodiče vezmou špatně?" strachoval se Jimin. Na světě je spousta rodičů, co by to přijala dobře, ale v Koreji je mentalita jiná.

„To je v pohodě, když tak půjdeš bydlet ke mně, stejně mě miluješ," vtipkoval Jungwoo.

„Pravda," vydechl Jimin. Nezapíral, že staršího miluje, byla to pravda, nebo si to aspoň tehdy myslel. Koneckonců, znali se už dlouho, byli dobrými přáteli a osamělý Jimin si později začal sympatie vykládat jako lásku.

„Vážně už by ses měl přiznat, uleví se ti," začal znovu Jungwoo, byl totiž něco, čemu se říká confident gay. No ne každý je schopný takhle přijmout sám sebe.

Jimin měl taky nějaké to sebevědomí, dívky ho milovaly, protože byl velmi pohledný a milý. V řadách chlapců tomu ale bylo naopak, protože díky němu neměli šanci u žádné holky. Čím více o tom Jimin uvažoval, tím více mu to připadalo jako začarovaný kruh, ze kterého chce ven.

Po krátké odmlce Jungwoo zase promluvil.

„Už sis obarvil ty vlasy?" zeptal se starší.

„Ne, nevím, na jakou barvu," zasténal Jimin, ačkoliv byl rád změnou tématu.

„Tak zkus růžovou, na tu blond ti chytne, a jestli použiješ gelovou barvu, brzo se to vymyje. Navíc, budeme spolu ladit, když mám já modré vlasy," podotknul Jungwoo, čemuž se mladší jen zasmál.

„Už budu muset jít, mám ještě hodně práce do školy, promiň," omluvil se Jimin, když zabloudil pohledem na svůj psací stůl, na němž se tyčila hromada papírů a učebnic.

„Dobře, měj se hezky," rozloučil se starší s úsměvem, který sice Jimin nemohl vidět, ale to mu nevadilo, někde uvnitř si ho na chlapcově tváři představoval.

„Pa," odpověděl ještě Jimin, než hovor ukončil. Vrhnul se tedy ke stolu s učením a nějakou tu hodinku či dvě se vytrvale věnoval studiu, nebyl nejlepším studentem, ale to není důvod, aby se nesnažil.

Jak si myslel, ještě toho večera mu přišla zpráva od jeho již brzy bývalé přítelkyně. Zpráva obsahovala mnoho otázek.

Moonsa:
Co s tebou je? Tohle je už po třetí. Přijdu ti snad tak nepřitažlivá? Jestli jo, tak stačí říct, můžu na sobě něco změnit...

Její slova Jiminovi rezonovala v hlavě, nechtěl jí ublížit. Nechtěl, aby si myslela, že pro něj není dost dobrá, ačkoliv byl problém od sám. Nebyla pro něj sice nijak výjimečná, ale bylo to zbytečné. Tlak lži najednou začínal být nesnesitelný.

Jimin:
Hele, není to tebou. Je to prostě o holkách obecně. Mrzí mě, že jsem ti nemohl vyhovět

Moonsa:
Cože? Děláš si srandu? Je to jen výmluva, to jsem až tak hrozná?

Jimin:
Ne, myslím to vážně. Jsem gay, už dlouho o tom vím, s holkami jsem chodil jen kvůli rodičům

Napsal okamžitě zpanikařený Jimin. Přišlo mu to jako dobré vysvětlení, to však netušil, že toho bude velmi litovat.

Moonsa:
Takže jsi mě a ty holky, se kterýma si chodil přede mnou, jen využíval? To je pěkně nechutný, jsi fakt úchylák

Na tuhle zprávu už Jimin neodpověděl, byl zaražený tím, co právě udělal. Věděl, že to bude mít katastrofální následky.

A měl pravdu, což se mu potvrdilo už druhého dne ve škole. Tušil, že jeho dosavadní tajemství, už nebude tajemstvím, ale nepředstavoval si, že by se jeho bývalé přítelkyně proti němu spolčily, aby mu co nejvíce uškodily. Koneckonců, Jimin doposud randil jen s populárními dívkami na škole a těm se toto ponížení zrovna moc nelíbilo, dost to zranilo jejich ego. Dívky šířily drby o tom, jak je Jimin zneužíval, jak si s nimi jen hrál z nudy a okukoval je pro jeho vlastní pobavení. Zatímco chlapci tohle využili jako záminku k tomu Jimina nenávidět ještě víc.

Jako by to Jiminovi ještě nestačilo. Fakt, že studoval na umělecké škole, obor tanec, konkrétně moderní tanec, byl poměrně nízký, ke všemu se po včerejšku se na jeho hlavě dokonce skvěly jasně růžové vlasy. Dokonalý terč veškeré negativní pozornosti. Jaká mizérie, proč jen poslechl Jungwooa. Opakoval si pořád a dokola hlavě.

Příštích pár týdnů pro Jimina byly takříkajíc peklem. Každý den mu na talíři byly servírované nadávky, posměšky, urážky od seniorů na jeho sexualitu i vzhled a sem tam mu někdo uštědřil i nějakou tu podstrčenou nohu. Typická středoškolská šikana, i když už byl na výšce. Jimin se proti tomu však nijak nebránil, věděl, že si za to může sám, jelikož těm dívkám opravdu lhal. Říkal, že je miluje, že mu na nich záleží a že za jejich sexuální problémy nemůžou ony.

Není to tak, že by toho Jimin nelitoval. Přece jenom, už ho to ustavičné pošťuchování nebavilo. Nejen, že se s ním nikdo nebavil, nebo alespoň ne v dobrém, ale domů to proniklo taky. Jako nákaza, která růžovovláska začala rozkládat zevnitř.

Jednoho dne, co matka našla v Jiminových džínech pár papírků s nemálo ofenzivními poznámkami na Jiminův účet, které přímo poukazovaly na to, že je chlapec gay. Ne že by to nebyla pravda, ale autor vzkazů mohl asi volit trochu mírnější slova. Přece jenom, žádná matka se nechce dovědět o orientaci svého chlapce jen pomocí mizerného škrabopisu, ne příliš chytrého vysokoškoláka, který ho načmáral pravděpodobně na první papír, jež našel ve svém batohu.

Ano, matka, poté, co to probrala s otcem, kterému se to příliš nezamlouvalo, se Jimina ptala, jak to vlastně je. Chlapce už nebavilo lhát sobě a svému okolí, přišlo mu to akorát tak ponižující, tak se se vším přiznal, vynechávajíc fakt, že v současné době nebyl ve škole moc populární.

Uběhlo dalších několik týdnů a Jimin jen marně doufal, že se to konečně všechno uklidní, že školní drby přestanou být zábavné, že kluky přestane bavit pořád si dělat srandu z ubohého růžovovláska. Bylo tomu však úplně naopak, všechno se začalo stupňovat, jako by za to mohl blížící se podzim, všichni byli více a více negativní a Jimin to začal odnášet.

Teď už nebyl jen "buzerant", nýbrž i "školní kurva" a podobně. Občasné zamčení v převlékacích šatnách před hodinou tance, ovšem v těch dívčích a potyčky se seniory, jimž se jednoduše nedá postavit.

Být Jimin ještě o trochu slabší, úplně by ho to všechno položilo, ale on to zvládal. Stál. Držel se.

Velikou oporou mu naštěstí byl Jungwoo, kterého to všechno strašně mrzelo, ale nevěděl, jak mladšímu pomoci.

Špatný psychický stav chlapce se začal podepisovat i na jeho známkách ve škole, nebyl schopen docházet na nějaké přednášky, dělat úkoly, protože doma trávil hodiny tím, že ležel a nechával slzy smáčet jeho krásné tváře. Což mělo za příčinu mnoho vyčítavých konverzací s jeho rodiči, které mu nijak zvlášť nepomáhaly. Měl pocit, že se jeho život dostal do situace, z níž pomalu není východiska, a to byl teprve v druhém semestru.

Moc doufal, že se mu tady bude dařit, byl přeci jen talentovaný tanečník, jenže osud to určil jinak a teď chlapec kyvadlově pochoduje od zdi ke zdi po svém pokoji, prsty propletené v jeho slabě růžových vymytých vlasech, které si zatnutými pěstmi pomalu vytrhával. Frustrovaný tím vším, s čím se dnes a denně musí vypořádávat. Těm útržkům papíru, které po tuctech nacházel v batohu a skříňce, drobným naschválům, k nimž se nikdo nedoznával. Byl vyčerpaný.

Už je to doba, co volal svému kamarádovi, ale neměl dobrou náladu, a hlavně jí nechtěl kazit ani staršímu. Vzpomněl jsi však, že mu nedávno Jungwoo radil, aby začal něco dělat, nějakou volnočasovou aktivitu, která by ho zaměstnala.

Začínalo už být relativně pozdě, ale i přesto si Jimin zabalil nějaké náhodné oblečení, o němž si myslel, že by bylo pohledné, do menšího batohu na záda a vyrazil ven. Ještě nevěděl, kam přesně jede, měl tušení, ale kdo ví, zda v tuto hodinu bude ještě něco otevřeného.

Svezl se kousek autobusem a pak procházel ulicemi dobrých 30 minut, až narazil na poměrně malý neonový nápis BABY DON'T STOP GYM. Na jeho obličeji se objevil nepatrný úšklebek při pohledu na zajímavý název tělocvičny. Více jej však zaujala cedulka otevřeno, ověřil si to potlačením na dveře a k jeho překvapení bylo opravdu pořád ještě otevřeno. Vešel tedy dovnitř, doufal, že najde přesně něco takového. Nevěděl sice, jak to na takových místech chodí, ale něco snad z filmů a obecných znalostí zvládne.

Udělal si na vstupní recepci zákaznickou kartičku, a jelikož bylo pozdě, nemusel ani platit, tak si jen zaplatil propůjčení klíčku od skříňky a se slovy díků milému staršímu pánovi, se tedy odebral do šatny. Převlékl se a trochu nervózní, že na něj všichni ti lidé budou zírat, tedy vešel, až poté mu došlo, že je opravdu pozdě na to, aby někdo chodil cvičit, teda až na jednoho mladíka.

Ten týden, co se vídal s Jungkookem mu opravdu pomohl. Docházení do školy bylo sice stejné mučení jako doposud, ale aspoň večery se odreagoval v tělocvičně, sice ho po tom bolelo celé tělo, ale hlavu měl prázdnou. Jungkook mu řekl, že o víkendech nechodí, tak nešel ani on.

Víkend by byl pro většinu studentů vysvobozením, i pro Jimina, kdyby si ovšem jeho spolužáci neřekli, že by mu ho mohli náramně znepříjemnit anonymním posíláním odkazů na gay porno stránky a podobné věci. V pondělí se cítil tak mizerně, že raději zůstal doma. V úterý už mu bylo lépe, přesto do školy nešel, ale chtěl aspoň vidět Jungkooka.

Nasedl na první autobus, který mířil k tělocvičně. Cítil se slabý a unavený, nedokázal přesně říct, jestli to bylo tím, že toho za posledních několik dnů snědl málo, nebo jestli to bylo tím, že jeho tělo už nezvládlo ten psychický nátlak.

Pak se to stalo, zhroutil se před Jungkookem a ten chlapec nevymyslel nic jiného, aby ho utěšil než totální hloupost. K Jiminovo štěstí se to nepovedlo a oba odcházeli s nepatrnými úsměvy pohrávajícími na jejich rtech, Jungkook díky své bláhovosti a Jimin, protože byl o něco šťastnější. Byl černovláskovi vážně vděčný, že se ho na nic nevyptával, že mu stačilo, aby se ten druhý tolik netrápil.

Toho večera se z nich stali přátelé, asi.

***

Doufáme, že se vám část líbila ♡

Byly bychom moc rády, kdybyste náš příběh doporučily - pochybujeme, že to čtou nějací kluci - svým kamarádkám :D 

S příběhem jsme si daly opravdu záležet ♡, tak by nás potěšila nějaká zpětná vazba♡ 

Jinak, tato kniha bude mít pouze sedm kapitol (každá pro jednoho člena) a pak vydáme další díl pojmenovaný AWAY :) (Knihy postupně vytvoří celý název série)

[edited]