Jimin toho překvapivě vydržel víc, než bych čekal.
V autě jsme dali další dvě kolečka, než i mě začali docházet síly.
No, ono se to nezdá ale i tohle stojí síly. Kort když Jimin většinu toho jen ležel. Buď na břichu nebo na zádech.

„ Kdybys mě chodil pravidelně vykouřit, neříkám že bych si stěžoval. " Periferně jsem zaznamenal že ke mě zvedl svoje oči ale ke slovu se neměl.

Začal si oblékat své věci, načež jsem si ho za ruku strhl na svou hruď.
Na rozdíl od něj, já bych už oblečenej. Akorát jsem byl línej, jít z auta.

Hodil po mě vydešenej pohled, a zpátky si sedl. O co mu teď jako jde, to že jsme šukali už zpátky stejně nevezme.

„ Nech mě. " Cekne a odsune se dál ode mě.

„ Tak mrdá ti?. " Vlastně já tě mrdám, ups.

Hodil po mě znechucenej pohled a vylezl z auta.
Rychle jsem se i já zvedl a též vystoupil. Rychle jsem zamknul a snažil se dohonit Jimina.

Proč má tolik energie. Kde ji pořád bere, já rád že chodím, zatím co on už je kilometr ode mě. Obrazně řečeno.

„ Říkám ti nech mě!. " Skoro to na mě zaječí na chodbě, vedoucí do jeho pokoje.

Takovej rychlík ten kluk. Asi bych ho měl nechat.
Ale když mě se nechce. Líbí se mi ten pohled na něj, na ty jeho červený opuchlý rty.
Asi bych měl vyhledat odbornou pomoc.

„ Co teď jako hodláš dělat? Jdeš to říct matce?. " Já i on jsme se zastavili v pohybu a mlčky si koukali do očí.

On i já jsme věděli že to nepůjde udělat. Nemá na to odvahu.

No já taky ne, Jiminova máma dokáže být pěkně děsivá. Nemůžu je mít oba?

„ Fakt si myslíš, že si kvůli tobě nechám zničit život? Že ten život zničím i své matce? To si opravdu myslíš? Že ji teď půjdu říct, jak dobře jsem si zašukal s jejím manželem? To těžko. " Z jeho hlasu jsem cítil nenávist. Silnou nenávist.
Myslim, že teď už jsem to vážně podělal.

„ Jimine já-" Přerušilo mě hlasitý bouchnutí dveří.
Kdo tady teď mlátí dvěma?

Oba jsme se na sebe zděšeně podívali. Jestliže já i Jimin stojíme tady na proti sobě na chodbě, tak je jen jedinej člověk kterej by teď dělal rámus.

Otočil jsem se za zvukem, do prava. U bílých dveří, vedoucí do nově zařízené koupelny, se o rám dveří opírála Yiriu.

Byla celá červená, na tváři zklamaný pohled. Myslím, že tohle nečekal nikdo.

„Co všechno si slyšela, zlato? "
zeptám se ji opatrně, doufajíc že řekne že nic.
Že právě přišla.
Že je zničeho nic hluchá.
Cokoliv, hlavně ne to že slyšela celou naši konverzaci.

„ Odpusť si tu nechutně sladkou přezdívku, Yoongi. Myslím že tady jsme skončili.. Dneska tady ještě můžeš zůstat, zítra ať tě tady nevidím. A pokud jde o tebe Jimine..zítra si o tom promluvíme. Dnes nemám na tu tvoji teplou prdel náladu " hodila po nás znechucené pohledy, naposledy si mě prohlídla od hlavy až k patě, než se kolem mě protáhla do svého pokoje.
Nezapomněla u toho významně bouchnout dveřmi.

Až teď jsem se odvážil podívat se na Jimina. Doteď jsem na to neměl odvahu, problém mi dělalo podívat se i na jeho matku.

Tvář měl od slz, které se dal linuli z těch jeho nádherných očí.
Nerad jsem ho takhle viděl.

Než jsem stačil něco říct, otočil se na podpatku a s tichým posmrknutím zmizel ve svém pokoji.

********
Hii babes
Tato kapitola se mi překvapivě psala dobře.
Poslední bude pravděpodobně ta poslední.
( PS. Moc se omlouvám holčině, která se připomněla o kapitolu. Napsanou jsem ji nějakým způsobem měla, ale zapomněla jsem ji vydat. Teď nevím jak se tu jmenuje, ale snad se ozve sama. Luv you kotě)