Jakmile trojice vyrazila z místa jejich posledního zastavení, Clint naprosto ignoroval slib Amber o jejím zavezení domů. Cesta za jeho rodinou byla na několik hodin a nechtěl ničím ztrácet čas.

**

Po čtyřech hodinách jízdy se Barton rozhodl pro malou pauzu. Přecijen stav nádrže paliva už neukazoval zrovna nejlepší číslo. Zastavil u lesní cesty a vystoupil si.

„Dámy, krátká pauza. Máte pět minut na vyvětrání a pak zase pojedeme,” neřekl to zrovna nejklidněji, ale nic jiného mu nezbývalo. Byly před nimi ještě tři hodiny jízdy a benzín by nevystačil.

Amber neváhala a z auta rázem vystoupila. Svoje věci na lukostřelbu ale ponechala v autě a vydala se útrob lesa. Kate pozorující ji s obavami otevřela dveře od auta a nikam nešla. Jen si sedla tak, aby měla nohy na cestě a stále seděla na sedačce auta. Měla o Amber starosti.

„Klidně za ní jdi. Ale za chvíli buďte zpátky,” promluvil na ni Clint, který si z kufru auta vytáhl kanystr s benzínem do auta. Kate přikývla a z auta vylezla. Svižným krokem se vydala za ženou, která zmizela mezi stromy hustého lesa. Neměla absolutně páru kde Rogersovou hledat. Mohla být úplně kdekoliv.

Když procházela lesní pěšinou, zaslechla praskání větviček pod nohama. Kate se zastavila, ale zvuk od ní nepocházela. Kroky mířily z místa na místo. Dívka hledala odkud to pocházelo a brzy se jí to povedlo. Amber si našla odlehlou mýtinu několik stovek metrů od místa, kde bylo auto. Zrovna házela svou dýku na nejbližší strom. S naprostou přesností a bezchybností se strefila do samého místa, jako několikrát před pár vteřinami.

Kate ji chvíli v tichosti pozorovala, jak Amber házela dýku. Fascinovalo ji to. I přesto, jak se Amber právě cítila, dokázala se perfektně soustředit. Strefila se znovu a pro dýku si došla.

„Zírat je neslušné,” ozvala se Amber, když vycítila dívčin pronikavý pohled. Kate se zarazila, když ji žena odhalila. Myslela, že o ní nevěděla. Spletla se. „Klidně Clintovi vyřiď, že se za chvíli vrátím. Nemusí se o mě strachovat.”

„Má o tebe starosti. Teda... Hlavně já,” zamumlala Kate. Amber se na ni krátce podívala, než dýku vyškubla ze stromu.

„Nemám ráda lidi, co se vnucují, aby měli pozornost. Na mě to nefunguje.”

„O to se ani nesnažím,” vyhrkla Kate v sebeobraně. Její ruce zatnula v pěst. „Proč jsi ke mně tak chladná?!”

„Jsi ještě dítě. To nemůžeš chápat,” zavrtěla Amber hlavou a posadila se na nedaleký pařez. Prsty přejížděla po tupé straně dýky.

„Já už nejsem dítě,” řekla Kate pevným tónem a přistoupila blíž. „Nejsi jediná, co má s něčím problémy.”

„Tak se pochlub,” vyzvala ji Amber. Pozorující ji oříškovýma očima.

„Když jsem byla jeste hodně malá, nikoho jsem neměla. Jen mámu. Táta a sestra dělali, že neexistuji,” vydechla dívka. Řeč o její máme ji velmi bolela. „A máma potom zemřela.”

„To je mi líto,” řekla Amber polohlasem. Věděla jaké to je ztratit rodiče. Sama o ně taky přišla a nebýt rozdílu sedmdesáti let, tak by to nebylo tak dlouho. Pitomá váválka

„Bylo to chvíli předtím, než jste mě našli a zachránili.” Amber přikývla. „Možná jsem z bohaté rodiny, ale rozmazlená vážně nejsem.”

„To jsem ani neřekla,” zareagovala na to Amber. „Tenhle život je nebezpečný. Vážně chceš jít tímhle směrem dál?”

„Chci. Víc než cokoliv jiného,” odpověděla Kate naplno rozhodnutá. „Celý život jsem hledala svou skutečnou podstatu. A konečně jsem ji našla. Je mi jedno, co si o mě myslíš, ale jsi ta nejlepší učitelka, jakou jsem kdy měla.”

„Umm... To je hezké... Děkuji,” zašeptala Amber a přitom se na Kate pousmála. „Existuje vážně hodně málo těch, kteří to se mnou dokážou vydržet.”

„Tak to jsme dvě,” Kate se též na rtech objevil zářivý úsměv. „Nechceš mi konečně říct, co se to s tebou poslední dobou děje?”

„Vzpomínky,” odpověděla Amber na rovinu.

„Na Hydru?”

„I když to celkem často nevypadá, ta minulost mě hodně poznamenala. Nikomu jsem nevěřila. Bála jsem se chodit ven a mezi lidi,” vydechla Rogersová. „Pak se objevil můj nynější manžel, přátelé... Pomohlo mi to se vrátit zase do normálního života.”

„Chápu, jestli tě to bolí. Nemusíš o tom mluvit, pokud nechceš,” Kate si k Amber přisedla, ale vedle pařezu na zem. „Taky jsem nevěřila lidem. V Central Parku mě přepadl nějak chlap a o vlásek se mi povedlo se z toho dostat. Našel se někdo, komu to nebylo lhostejné a zachránil mě. Začala jsem chodit na terapie, tréninky a našla Luckyho. Celý život se mi převrátil naruby. Ale k lepšímu.”

„To ráda slyším,” přikývla Amber. „Ne každému se to povede.”

„Tobě se to povede taky. Jen od sebe přestaň všechny odhánět a dej tomu čas.”

„Amber, Katie! Musíme jet!” zavolal na ně odněkud Clint. Obě dvě zpozornily, když Bartona uslyšely. Byl čas pokračovat.

„Máš pravdu,” souhlasila Amber s Kate a vstala z pařezu. Otočil se čelem k dívce a pousmála se. „Teď mu pojďme zachránit rodinu,” natáhla ke Kate ruku, aby jí pomohla vstát. Kate pár vteřin její ruku zmateně sledovala, než pochopila o co jde. Pousmála se a podala jí svou. Amber ji vytáhla na nohy.