Tuto část vypráví Wanda.
Nakoukla jsem do pokoje a přesvědčila se, že děti opravdu spí. Pak jsem se vrátila do obývacího pokoje za ostatními.
Loki seděl na pohovce, Peter a MJ naproti němu. O něčem si povídali. Přišla jsem k nim, sedla si vedle Lokiho a on mi dal ruku kolem ramen.
„Spí?“ zeptal se mimochodem.
„Ano, jako andílci.“ usmála jsem se. Kdo by věřil, že vedle mě právě sedí bůh lsti a falše, který chtěl ještě před pár lety ovládnout zemi. Ani já ne. Ale bylo to tak.
„Jak dlouho se zdržíte ?“ otočila jsem se na Parkerovy.
„Asi tak měsíc, jako vždycky.“ odvětil Peter. Mladý, usměvavý kluk. Myslím, že teď vede nějakou firmu. A to není vše, dokonce se s MJ vzali i přes to, že je jim sotva jednadvacet. Já bych takhle asi žít nechtěla. Maxík a Lara se narodili před pěti lety, pár dní po sobě. Jistě, teď mají oba dvanáct let, ale mladá slečna Jones - Parkerová na ně oba v laboratoři vylila Tonyho a Bruceovo experimentální sérum růstu. Takže během minuty zestárli o sedm let. Já a MJ jsme se mohly zbláznit strachy, narozdíl od Lokiho s Petrem, kteří to brali jen jako malý zázrak. Teď, o pět let později si nikdo ani nevzpomene, jak byli rozkošní. A nikoho už vůbec nenapadne, že těm dětem je v podstatě jen pět let, ale jsou ve dvanáctiletém těle. No je to složité.
„A jak to zvládáte? Slyšela jsem, že jste teď téma novinářů.“ zasmála se MJ.
„Ani mi to nepřipomínej.“ přejel si Loki rukou po obličeji. „Kamkoliv se hnu, mám na sobě nalepené náctileté fanynky.“
Tiše jsem se zasmála.
„Pan Hiddleston je teď téma. ,Kdo je ona záhadná dívka, jež se už pár let objevuje po gentlemanově boku?‘“ napodobila jsem titulek posledních zpráv. Takových těch, které nemají nic jiného na práci než lézt lidem do soukromí.
„Viděla jsem.“ zasmála se MJ. „Ví vlastně o Maxíkovi?“
„Ne.“ odpověděli jsme s Lokim jednohlasně. „Nějakým zázrakem o něm neví živá duše...tedy jako o princi Asgardu.“ dokončila jsem.
Asi přemýšlíte kdo je onen Gentleman pan Hiddleston. No, pro media je to britský, mladý, velice pohledný muž. Model. A pro mne, naší rodinu (myslím Avengers) a jeho rodinu je to Loki. Překrásný bůh lsti a falše. Falešná identita byla jediná možnost, jak žít na Zemi bez větších trestů. Maxík chodí na soukromou školu také pod příjmením Hiddleston.
Ale teď, když se vydalo pár zvláštních čísel módního časopisu, se strhla doslova lavina. Lavina holek, které po Tomovi (takové si dal křestní jméno) naprosto blázní. A upřímně, mezi námi - divíte se jim?
Loki si vzal poslední kousek ovocného koláče.
„Bylo to moc dobré lásko. “ políbil mě na tvář a zvedl se. „Nevím jak vy děti, ale já už jdu spát.“ samozřejmě nezapoměl se smíchem zdůraznit, že je o hodně starší.
„Já už taky půjdu.“ zasmál se Peter a pak jsme šli všichni do svých ložnic.

Druhého dne jsme se všichni sešli u snídaně. Tony si nadšeně povídal s Peterem a Larou o problematice kvantové mechaniky a ostatní se bavili mezi sebou. Já byla myšlenka tak nějak mimo základnu.
Vision. Poměrně inteligentní robot, který je na mě dost naštvaný. Tony mi dneska oznámil, že přijde. Byl někde pryč i s Brucem, myslím že na nějaké přednášce. On není špatný "člověk", ale když začne před vaším ročním synem vykládat, jak je jeho otec zrůda a neměl by žít, tak už mne zkrátka musíte chápat, že jsem ho vyhodila a do naší části základny nesmí.
Ale dnes měl přijít. Co se stane když ho Maxík potká? Co když ho potká Loki? Ublíží jim?
„Wan, v pořádku?” ucítila jsem dotek na své ruce.
„Co? Jo, jasně Carol.”usmála jsem se.
Carol Danvers, milá slečna z vesmíru. Moc se na základně nezdržuje, ale občas hlídala děti. Taková teta Carol.
„Mami, mami můžu si jít s Larou hrát ven?”zatahalo mě to malé štěstíčko za ruku.
„Ale jen jestli to teda a strejda dovolí.” pohladila jsem ho po havraních vlasech.
„Teto?...”odcupital a já se jen zasmála.
„Půjdu ty dva hlídat.” věnovala nám úsměv Carol a odešla i s dětmi.
Všichni ostatní jsme se pustili do řeči. Řešilo se spousta organizačních věcí, od minulé akce v terénu, až po charitativní večírky- oblíbenou kratochvíli Tonyho Starka. 
„Madam Maximoff, smím vám a panu Hiddlestonovi, připomenout dnešní rozhovor a focení.” ozvala se všudypřítomná A.I. Friday.
„To je už dneska?” otočil se na mě Loki. „Tak my už asi jdeme, abychom to stihli.”
Asi za půl hodiny jsme v soukromé limuzíně, propůjčené od Stark Industries, dojeli ke studiu. Loki, tedy spíš Tom, vystoupil první a podal mi ruku.
Společně jsme prošli uličkou mezi novináři, kteří s námi chtěli natočit rozhovor, nehledě na to že právě na jeden jdeme. Zaměstnanci nás dovedli do maskérny, kde mi  zdokonalili můj pokus o Make-up a dali nám maličké mikrofony.
„A nyní už vážení diváci, přichází pan... Hiddleston!” ozval se až hraně nadšený výkřik moderátora Johna Trilana, tváře televizní talkshow Night of the NYC.  Loki pustil mou ruku, věnoval mi uklidňující pohled a vyběhl po pár schodech před světlo kamer. Já měla přijít až za chvíli jako "Překvapujících hvězda". Tak to označila maskérka.
„Vítej Tome, ” zazněl zpěvavý hlas Trilana. „Posaď se tady u nás” hádala jsem že ukázal na křeslo kde se Tom, tedy Loki, usadil.
„Pěkný den přeji. Jsem moc rád, že tady mohu být Johne, je to veliká čest.” řekl Loki a otočil se ke komparzu v hledišti, kde byly samozřejmě také kamery. „A zdravím také všechny diváky až k vám domů.”
„Tome vidím, že je zde ještě jedno volné křeslo vedle tebe. Ty zde máš nějaký doprovod?” odříkal zdánlivě spontánní, ale přitom pečlivě domluvenou otázku Trilan.
„Ano, je tady se mnou. ” ačkoliv jsem mu neviděla do tváře věděla jsem, že se Loki usmál. „Mám pro ni zajít? ”
„Oh, jistě pokud jí nevadí se k nám připojit” zasmál se jemně Trilan.
Tom se zvedl a spěšně došel až ke mě.
„Připravená?” zašeptal a chytil mě za ruku.
„S tebou vždy.” špitla jsem nazpět. Společně jsme vykročili po schodech za bouřlivého potlesku komparzu.
„Madam, ” zvedl se ze svého křesla Trilan, jemně chytil mou ruku a naznačil políbení na hřbet. Koutkem oka jsem viděla Lokiho vražedný pohled, který ale hned zmizel. „jaká to čest. Prosím posaďte se a řekněte nám něco o sobě, protože co se skrývá za touto nádhernou tváří ještě vůbec nevíme. ”
Posadila jsem se tedy na křeslo vedle Toma a urovnala si červené šaty. Byla jsem dost nervózní, i když se bude vysílat až večer ze záznamu a ne živě.
„A co vše o mě chcete vědět?” usmála jsem se na Trilana. Vypadal stejně jako na obrazovce. Upravené, pečlivě sčesané světlé vlasy na stranu, zářivě modré oči, americky dokonalý úsměv celebrity.
„Co začít jménem má drahá?” ukázal celou řadu bělostných zubů. Tom se však ozval dříve než jsem stihla zareagovat.
„Opatrně s tím oslovením Johne.” pevně mě chytil za ruku a rádoby majetnicky si ji dal na stehno.
„Ó, omlouvám se Tome.” hlesl Trilan.
„Nic se nestalo Johne,” mile jsem se usmála. „Mé jméno je Wanda, Wanda Maximoff.” se stejným úsměvem jsem se otočila na kamery.
„Tak tedy, slečno Maximoff, odkudpak procházíte?”
„Narodila jsem se v Rusku.” pak začala sada klasických otázek na mou osobu. Mile jsem odpovídala a smála se menším vtipům, kterými se Trilan jako vždy snažil pobavit publikum.
„A nyní k otázce, kterou si pokládáme všichni už od začátku: Wando, Tome, co je mezi vámi?”
Loki se na mě otočil.„To, co je mezi námi se nedá popsat, příteli. Je to něco... nadpozemského.”
„Jste tedy pár?” naléhal Trilan. Média potřebují senzaci a my jsme jí měli být. Pohledem jsem sledovala jen Lokiho a on zase mě. Tak jak jsme se domluvili.
„Dalo by se to tak říci. Ale je v tom mnohem více. ” pohrával si Tom se slovy svým medovým hlasem.
„Co více?” snažil se nás popohnat Trilan, už o něco více netrpělivý.
Loki si dal ale s odpovědí mírně na čas. Pak se obrátil ke kamerám. „Rád bych vykřičel do celého světa, že jsem našel své štěstí. To jediné co potřebuji a nic více mi již nechybí. Našel jsem nejlepší, nejkrásnější a nejmilejší dívku celé galaxie. ” oba jsme věděli co těmi slovy způsobí. Otočil se zpět na mě. „Miluji Wandu Maximoff a nikoho jiného.”
„Jak sladké vidět v dnešní uspěchané době tak úžasnou lásku. ” ozval se zpěvavě Trilan s až přehnaným dojetím. „Ale mohl bych mít ještě jednu, poslední otázku?”
„Jistě Johne, jakoukoliv.”
„Kdo je tento chlapec.” v rukou držel fotku Maxe.
Ztratila jsem všechna slova, která jsem si připravila. Neznatelně jsem stiskla Lokiho ruku v naději, že můj signál pochopí.
„Proč tě to zajímá Johne?” zeptal se zcela klidně Tom. Mluvení byla jeho silná stránka. Jeho matka, Frigga, mi jednou řekla že by snad dokázal vyhrát slovy i válku.
„Používá příjmení Hiddleston. A to je přeci tvé příjmení. Jste příbuzní? Je to snad vás syn?” z jeho hlasu bylo cítit jak moc chce on,a všechna média něco, co můžou pořádně rozmazat.
„Adoptovali jsme ho.” zalhala jsem. „Víte, v sirotčincích jsou dnes spousty dětí a přitom je tolik rodin kde by mohli vyrůstat. Proto jsme se rozhodli chlapce adoptovat.” Trilan už se na nic dalšího nemohl vyptávat jelikož vypršel čas. Rozloučili jsme se a odešli ze studia. Prodrali jsme se skrz novináře zpět do limuzíny a odjeli na Tomovo focení.
Během jízdy mi zazvonil mobil. Podívala jsem se, kdo volá a s úsměvem zvedla hovor.
„Ahoj Maxíku.”

Po dlouhé době další kapitola 🥳 . Jak se vám líbí pohled Wandy? Chtěli byste aby vyprávěla více nebo spíš jen Maxík jako v prvních dvou? Určitě mi napište do komentářů kočičky a nezapomeňte dát hvězdičku❤️✨.
A já zkusím zase začít vydávat častěji.😂❤️✨