Než začneme,
Tahle knížka nebyla původně plánovaná jako něco seriózního, jen jako oddychovka. A je podle toho i psaná, alespoň ze začátku. Takže, než váš odradí dětinský tón prvních kapitol, přeskočte ke kapitole 7. V kapitole 𝙸𝚗𝚏𝚘  je potom všechno dovysvětleno.
Každopádně jak je v názvu, příběh je pozastaven, pokud chcete vycházející děj (hahaha dobrej vtip), 𝙸𝚗 𝙻𝚘𝚟𝚎 𝚆𝚒𝚝𝚑 𝙻𝚒𝚎𝚜 je tu pro vás.

Jmenuji se Maxim Pietro Lokison, je mi dvanáct let a moji rodiče jsou Wanda Maximoff a Loki Odinson/Layfeyson. Víc o mě vědět nepotřebujete. Vy chcete? No dobrá tak jo. Žiju na Midgardu na základně Avengers s rodiči, tetou kmotřičkou MJ, strýčkem kmotříčkem Peterem Parkerem, tetou Carol Denvers, strýčky Tonym Starkem, Stevem Rogersem, Clintem Bartonem a vlastně celým týmem Avengers.  Samozřejmě musím take zmínit Laru May Jones Parker, dceru manželů MJ a Petera Parkerových. Krásná dívka. Je v mém věku a známe se už od mala. Vždycky mi přišla jen jako otrava, ale teď...kdyby jste ji viděli. Celá její máma až na oči,  které má po tátovi. Krásnější dívku neznám.
Ale dost Maxi, nejsi nějaká měkota co kouká po holičkách.

"Maxíku! Oběd!" zavolala na mě do pokoje máma. Vyběhl jsem a zastavil až u jídelního stolu, kde už čekal táta.
"Hele bojovníku a kdo si bude mýt ruce?" zastavil mě a poslal do koupelny.
"Jsi jako máma." vyčetl jsem mu, když jsem se posadil. Hned na to mi přistál pohlavek od mamky.
"Pozor na jazyk, Piero."
Piero. Mé druhé jméno a taky jméno mého mrtvého strýčka. Upřímně za něj nejsem moc rád, protože když mě tak máma osloví, dojdou mi slova. Nemůžu nic namítnout, nemůžu jí urazit. Teda né, že bych jí nějak často urážel, ale chápeme se.
"Dobrou chuť."popřál jsem a pustil se do výborných palačinek.
"Pořád stejně skvělá kuchařka." usmál se táta když dojedl a věnoval mámě pusu do vlasů.
"Jsem ráda, že vám chutná." usmála se na nás maminka a odnesla prázdné talíře do dřezu.
"Maxi, budeš tak hodný a umyješ je?"
"Jasně." vyskočil jsem a běžel ke dřezu. "Proč Stark nekoupil myčku?" neodpustil jsem si, když moje rudo zelená magie začala přenášet talíře.
"Budeš muset počkat, až vynalezne nějakou úplně přelomovou."zasmál se Loki.
Jen jsem si povzdechl a začal mýt nádobí. Když bylo umyté, uklidil jsem ho magií do skříněk a z ledničky si vytáhl borůvky.
Rodiče už seděli v obývacím pokoji na sedačce a povídali si. Přišel jsem k nim ze zadu s úmyslem je vystrašit, ale když jsem stál těsně za sedačkou, chytila mě rudá magie a přenesla k tátovi na klín. Zasmál jsem se tomu a nabídl jim borůvky, které jsem sám zobal.
,,Zítra přijedou Parkerovi.“ usmála se mamka a vzala si borůvku. Abyste tomu správně rozuměli, tak Parkerovi bydlí napůl tady a napůl v jejich domě u lesa. Vždycky na měsíc přijdou na základnu a další měsíc jsou u sebe doma.
,,A přijede i Lara?“ vyhrkl jsem.
Táta se zasmál. ,,Jistě že přijde. Proč tě to tak najednou zajímá?“
,,Jen tak.“ pokrčil jsem rameny a dál jedl borůvky. Pevně jsem přitom doufal, že jsem nezrudl.
,,Co si takhle pustit film?“ navrhl jsem, po až nesnesitelné chvíli ticha.
,,To nezní špatně. A jaký by to měl být? “ odvětila maminka.
,,Lví král!“ řekli jsme s tátou sborově a zasmáli se.
,,Dobrá, vy mí princové.“ usmála se na nás. ,,Friday, buď tak hodná a pusť Lvího krále.“
,,Já myslel, že máš rád Star-w--“ začal táta, ale já ho přerušil.
,,Tiše, už to začíná."ukázal jsem na obrazovku s logem Disney.

Sledování filmů s rodiči mám rád. Každý si vždy na filmu najdeme to svoje. Tady se například tátovi nejvíce líbí část kde Scar zabije Mufasu, máma má ráda písničku  Can you fell the love tonight a já mám jednoduše rád tuhle pohádku.

Když skončila, zvedli jsme se a šli se projít ven do areálu základny.
Co bych to byl za syna, kdybych jim hned jak jsme vyšli ze dveří neuletěl. Díky magii jsem poletoval okolo základny a smál se na celé kolo.  Máma s tátou zamířili k lavičce kde si sedli. Přiletěl jsem nad ně a saltem dopadl na zem.
,,Tati, tati, udělej kouzlo!“ zatřepal jsem mu rukama a udělal psí oči.
,,Jo tak kouzlo.“ ušklíbl se táta. Přikývl jsem.
,,Kouzlo? A jsi si jistý?“ zákeřně se usmíval. ,,Opravdové kouzlo? A nebudeš se bát človíčku? Ne?Fakt?“ na všechny otázky jsem přikyvoval.
A pak- ,,BAF“ zakřičel táta za mými zády a iluze, se kteoru jsem si povídal se rozplynula.
Vyletěl jsem leknutím do vzduchu a spadl rovnou na něj.
,,Copak? Princ se lekl? “zasmál se  a chytil mě do náruče.
,,Ano lekl a šíleně!“ zašklebil jsem se na něj a máma se rozesmála.
,,Vy jste jeden jako druhý.“ zvedla se k nám a rozcuchala mi vlasy.
Táta mě položil na zem a já jim každému položil dlaň na tvář. Zavřel jsem oči a všichni jsme se ocitli na našem oblíbeném místě- v paláci mysli, jak jsme to pojmenovali.
Vlastně to byla má mysl, kam jsem své rodiče už jako miminko bral, a povídal si s nimi. Byl to můj komunikační prostředek. A teď, když už mluvit umím, sem utíkáme před světem. Cokoli se zde řekne zůstane tady. Nikdo nám to nikdy nevezme.

Když jsem otevřel oči stál jsem v naoranžovělé místnosti. Rodiče stáli jen o pár metrů dál. Rozběhl jsem se k nim, jako jsem to dělal vždy a skočil jim do náruče.
,,Ahoj myšátko.“vtiskla mi máma pusu do vlasů.
,,Ahoj mami.“ zašeptal jsem a  nechal se objímat. ,,Budeš zpívat?“
,,Madam princ si žádá píseň.“ zasmál se táta. Maminka se jen ušklíbla a začala zpívat. Táta a já jsme první jen poslouchali, ale pak jsme se přidali. Slova byla jednoduchá a krásná.

A v takových chvílích jsem šťastný, že jsem Lokison.