„

Ale co mu mám dát?" vjela si rukama do vlasů Carol.

„Nemluvil o něčem, co by chtěl?" pohladila jí po zádech Wanda.

„Ne, ani slovo." Odvětila zoufale hrdinka. „Valentýn je skoro tu a já nevím, co mu dát." zoufale si založila hlavu do dlaní.

„Jestli chceš podpořit," sedla si k jí z druhé strany, než seděla Wanda, MJ. „ tak Peter asi dostane ponožky z koše, nebo nevím co. Netuším, co mu dát."

„Mezi námi, kdo má vědět co chce severský bůh k Valentýnu?" přiznala se i čarodějka. Všechny tři si vyměnily pár pohledů a pak se hlasitě rozesmály.

⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂
⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂

„Kam zase mizíš bratře? Víš, že otec chtěl, ať mu pomůžeme tady." zavolal Hromovládce na svého bratra.

„Na Odina kašlu." prskl tiše Loki v odpověď. „Vím, že jste oba zaslepení, ale na světě jsou i důležitější věci, než rekrutování mladých Ásů do armády."

„Jmenuj něco, co je důležitější, než povinnosti prince." vložil se nečekaně do dialogu bratrů Všeotec.

„Co třeba rodina?" odvětil neméně drze, než předtím bratrovi, Loki.

„Ty jsi se svou rodinou, synu." pravil pevně Odin. „Tvé místo je na Asgardu, tak jako Thorovo. A teď se vraťte ke svým povinnostem." s těmito slovy se otočil k odchodu.
Zadržela jej však Lokiho ostrá slova, zakřičena do sálu, kde stáli.

„Má rodina, je na Midgardu a já chci být svému synovi dobrým otcem. Ne jako ty, nestarat se o něj a jen mu nadávat!" v mladém červlasém princi se vařila krev.

Než mu stihl Odin odpovědět na jedovatou urážku, byl to on, kdo dupavým krokem odkráčel ze sálu.
„Slíbil jsem to..." Mumlal si pro sebe, zatímco došel k Bifrostu.

„Kam to bude výsosti?" zeptal se opatrně Heimdal, očekávající nepříjemný výbuch vzteku.

„Alfhaim." odpověděl stroze Loki a postavil se na místo, odkud jej měla odnést duhová záře.

„Co tam hodláte hledat?" prohodil mimoděk Heimdal, zatímco otevíral Bifrost.

„Dar." odvětil ne zrovna obsáhle princ.
Strážce Bifrostu nebyl jeho chováním nijak zvlášť překvapen. S Všeotcem se hádal poměrně často a od chvíle, kdy se v jeho srdci usadila ta Midgraďanka i s nejmladším následníkem trůnu, přibilo takovýchto hádek snad trojnásobek.

Lokiho odnesla duhová záře a Heimdal se vydal k odpočinku.

⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂
⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂

Peter seděl na střeše, nohy spuštěné dolů. Na klíně mu spala malá holčička, hnědé vlásky jí padaly zpod fialkové kapuce. Malou ručičkou v fialovém obleku svírala tu Peterovu, ve stejném obleku, jen v červené. Spider-man se pod maskou usmál. Larinka byla vskutku rozkošná. Taková maličká MJ.

Peter se zadíval do dálky na odpolední New York. Všechno vypadalo vcelku klidně, až na spousty aut, cestujících stále sem a tam. Na ulici pod domem, na kterém seděl, stal malý stánek ozdobený srdíčky, růžemi a velikým nápisem Valentine's day. Už zítra bude onen magický den, všech zamilovaných svátek a den překypující láskou.

Pro MJ měl velikou bonboniéru a plyšového medvídka. Společně se Stevem, Tonym, Clintem, Thorem a i tím prapodivným Lokim se dohodli, že svým "dívkám svého srdce", jak je poeticky nazval Bůh hromu, darují stejný dáreček - plyšového medvídka s mašličkou kolem krku a na ní přívěsek, který jim je bude připomínat.

Na medvídkovi pro Carol byl maličký štít Kapitána Ameriky, přes který bylo logo samotné Kapitánky Marvel, na méďovi pro Jane kladivo a přes něj duha symbolizující Bifrost, na tom pro Wandu Lokiho helma, pro Lauru Barton, Clintovu ženu, maličký luk a šíp, pro Pepper maličký obloukový reaktor a pro MJ černý pavouček, černá vdova.

Peter jí chtěl dát ale ještě nějaký dáreček, jenže přijít na to, jaký. Byli spolu poměrně dlouho, takže si všechna tajná přání na Valentína už dali.
Nakonec skončil u veliké bonboniéry s hořkou čokoládou a pozváním na večer do kavárny. Stále přemýšlel, zda to není málo, zda nebude MJ závidět ostatním, když dostanou obří medvědy přes celý pokoj, zbrusu nové náramky a náhrdelníky, drahé vína či jiné cennosti. Podíval se na hodinky od Starka, bylo za chvíli půl páté odpoledne.

„Laruš vstáváme, půjdeme domů." Lehce zatřepal s holčičkou na svém klíně. Lara se po chvilce probudila, protáhla se a vyskočila na nožky.

„Houpačka!" zapištěla hláskem, jako tenká nitka.

„Tak se pevně chyť." natáhl k ní ruku Spider-man, připraven se odhoupat až domů na základnu.

„Já sama, puč mi metač!" zaprosila Lara.

„Ne Laro, na to jsi ještě malá." oponoval jí táta. „Až vyrosteš, slibuju, že můžeš. Teď se chyť.

„To ale není fér." dupla si malá pavoučice. „Já chcu už teď!"

„Notak přestaň se hádat a chyť se. Na základně tě s nimi naučím."

⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂
⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂

Obchodem s pánskými voňavkami se rozléhal smích tří kamarádek.

„Ale přestav si," nadechla se mezi smíchem MJ „že- že by Steve voněl jako mandarinky." zajíkala se smíchy.

„To by bylo." přidala se Carol. „Nebo jako su- sušenky."

„Holky," vzala Wanda do ruky z regálu voňavku, s vůní tropů, jak psali na obalu a přičichla si „našla jsem nejlepší voňavku pokud chcete, aby váš kluk voněl jako opice." zhodnotila vůni a dala přičichnout oběma kamarádkám.
Ty spustily jen další vlnu smíchu.

„Počkej," přestala se z vteřiny na vteřinu smát MJ, „,já nemám kluka."

„Co?- Co se stalo, když jsem tu nebyla?" přejela Carol pohledem z MJ na stejně zmatenou Wandu.

„Já mám manžela!" vysvětlila se smíchem Michelle a ukázala prstýnek na levé ruce.
Odpovědí jí byl úlevný smích.

Po několika hodinách v obchodech, po kterých je bolely ruce od tašek s dárečky a sladkostmi, pro sebe ne pro kluky, a břicha od smíchu, došly s  neustálým chichotáním  zpět na základnu.

„Maminkooo?" vyřítil se do obývací místnosti malý, černovlasý chlapec.

„Co se děje Maxi?" otočila se k němu s úsměvem Wanda.

„Kdy pžijde Lara? Chtěl bych jí dát dáčerek!" zářivě se usmál chlapec.

„Lara přijde asi za chvíli a říká se dáreček." odpověděla čarodějka a vzala Maxíka na ruce.

„Být tebou počkám s dárkem na zítra." mrkla na něj jedním okem teta Carol, zatímco vybalovala z tašky balíčky bonbónů.
No, co, co? Když je krize, tak je krize.

„A ploč teto?" naklonil chlapeček hlavičku na stranu.

„Protože je Valentýn." vysvětlila hrdinka a natáhla k němu ruce. Maxík seskočil z Wandiny náruče a běžel ke své hlídací tetě.

„Co je to Valetín teto?" roztomile zkomolil svátek.

Carol se mile zasmála.
„To je svátek všech zamilovaných víš? Když máš někoho rád, jako třeba já mám ráda strejdu Steva, tak mu dáš dáreček."

„A jaký dáčerek dostane strejda Cap?" zajímal se zvědavý Maxík.

„Jeho dáčerek," napodobila chlapce Carol, „Bude něco krásného, ale co přesně, to bude překvápko, ano?" mrkla na chlapce.
Ten jen překotně přikývl.

„Já mám pro Laru taky krásný dáčerek." prohlásil hrdě. „Ten nejkrásnější na světě!"

„Jůů!" vydechla se zájmem MJ „A copak to bude?"

„To je tajemství teto M-dží. Pšššt." odpověděl Maxík a přiložil si ukazováček na rty.

„Pššš." napodobila ho jak MJ, tak i Wanda s Carol.

⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂
⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂

„Ale notak!" shodil Steve ze stolu už několikátý pokus o obrázek pro Carol. Seděl nad ním už bezmála tři hodiny.

První hodinu ho nenapadlo, co nakreslit, druhou hodinu ho sice něco napadalo, ale nedařilo se mu kreslit a třetí hodinu začaly vypovídat službu tužky, které se lámaly, sklenice s džusem se rozhodla vylít svůj obsah přímo na kresbu planety, tvarem připomínající srdíčko, obrázek kočičky Goose zas odnesl vítr do kanálu na ulici a poslední pokus, portrét Carol, se mu povedlo nedopatřením zničit tím, že udělal velikou čáru přesně středem Kapitánčina obličeje.

Frustrovaně si vjel rukama do vlasů a pevně je stiskl mezi prsty.

Zahleděl se ven z okna. Na větvi blízko jeho okna seděl maličký ptáček. Steve se doširoka usmál.

Vzal další popír, načrtl veliké srdíčko, do něj vkreslil ptáčka a k němu slova:

𝑽𝒆𝒛𝒎𝒆𝒔̌ 𝒔𝒊 𝒎𝒏𝒆, 𝑪𝒂𝒓𝒐𝒍?

Dokreslil strom, oblohu, slunce a vše vystínoval. Nakonec dodal barvy pastelkami a vložil výkres do krabice, která byla plná cukrových bonbónků. Mezi ně důkladně uschoval i zásnubní prstýnek s kamínkem v krabičce stejné barvy, jako obaly a celou krabici pak ovázal červenou stuhou.

Carol byla věčně pryč. Vesmír byl veliký a potřeboval zachraňovat.
V tomto ohledu si poměrně rozuměl z Wandou. Její snoubenec, ten Loki, byl také stále pryč. Svatbu neustále odlákali, vlastně už celý Maxíkův život, který dohromady čítal čtyři roky.

Nechtěl takhle žít, čekat na něco, co přijít nemusí. Ale po osm let trvajícím vztahu, kdy se dokonce vrátil z minulosti, když zjistil, že jediné co mu schází, je právě kapitánka, byl připraven, posunout se dál.
Na to, že mu bylo snad sto dvacet let se odhodlal celkem brzo, nemyslíte?

⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂
⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂

Loki stanul na rozlehlém Alfheimu.
Rozhlédl se po zelené krajině. Vše vypadalo tak kouzelně, až mu z toho přecházel zrak.

Pevným krokem se s jistotou vydal k místu, kde tušil cíl své cesty.
Àlfové vypadali oproti němu tak křehce. Ne jako na Asgardu, kde byl on tím drobounkým a zranitelným. A ne jako na Midgardu, kde by mohl lusknutím prstů vládnout.
Tedy skoro... Ale chmury teď stranou, jde se pro sluneční drahokamy.

Došel až k bělostnému altánku, pod kterým seděly dvě postavy. Od pohledu muž a žena. O něčem nenuceně hovořili, zatímco kolem nich chodila či stála skupina Álfů v bělostných róbách a s vínem či ovocem v rukou. Sem tam mezi nimi Loki registroval i stráže ve zlatých zbrojních, podobných těm Asgardských.

„Dellingu, strážce Ljósálfheimu." pravil pevným hlasem, když stanul těsně pod schody k altánku. Álf ve zlaté róbě se k němu otočil čelem, álfka v tmavě modrých šatech stejně tak.

„Kdo jsi a co tě přivádí na Ljósálfheim?" otázal se Delling.

„Mé jméno je Loki, princ Asgardský, právoplatný král Jotunheimenu, syn Ódinův, bůh lsti a falše." představil se s neskrývanou pýchou.

„Je vidět, že sebevědomí jsi za ta léta neztratil, Loki." věnovala mu křivý úsměv žena.

„A vám nechybí ta dechberoucí krása, paní Nótt." vyslovil poklonu Loki.

„Řeč si šetři pro jiné, Ódinův syne," utl jeho medový hlas Delling „Řekni spíše, co tě přivádí?"

„Ó taková drobnost," zazubil se černovlasý bůh, „shaním žluté drahokamy a v celých Devíti není krásnějších, než na Alfheimu."

„Doneste plnou truhlici žlutých drahokamů, máme jich dost." poručil Delling jedné z dívek v bělostných šatech.

„Smím-li být tak smělý," zarazil jej Loki ruku a udělal krok do schodů „nepřeji si obyčejné žluté drahokamy. Těch máme i na Asgardu dost."

„Ty žádáš Kameny slunce." odtušila Nótt.

„Dá se to tak říci." připustil bůh lží.

„Za ty je ale ovšem cena mnohonásobně vyšší." narovnal se na židli Delling, „Spolu s Měsíčními nitěmi je to to nejcennější, co na Alfheimu máme."

„Mohu nabídnout své služby." zkusil Loki, doufaje v úspěch.

„Nechceme tvých služeb." odbyl ho Delling.

„Ljósálfheim je nepotřebuje." doplnila Nótt.

„Álfheimské Sluneční Kameny nejsou k rozdání. Tvá rodina už jich má dosti." zakončil debatu Delling a otočil se zpět k maličkému stolku, „Pokud více nechceš, odejdi."

Bůh lstí jen v duchu zaklel, ale aby dostál svému jménu, už teď měl plán, jak Kameny slunce získat.

Odešel od altánku a vydal se k pokladnici. Věděl, kde je, v minulosti už ní párkrát byl s matkou. A vždy jej krása Slunečních Kamenů ohromovala.

Několik desítek metrů před vchodem změnil za pomocí iluze svůj vzhled, tak aby vypadal, jako jeden z Álfských stráží. Došel až k velikým kamenných dveřím vytesaným do skály, před kterými stali dva strážní.

„Vládce mne posílá pro Kameny slunce." pravil pevně a přesvědčivě. Koneckonců, byl bohem přeludů a podfuků. Strážní pouze přikývli a pustili jej dovnitř.
Měli by si pořídit lepší stráž pomyslel si posměšně.

Prošel dlouhou pokladnicí až k veliké truhle plně zářivé žlutých kamínků. Slunečních Drahokamů.
Vzal jich několik a položil je na vyčarovaný zlatý podnos. Bez potíží je vynesl ven a odešel od pokladnice. Nezamířil však zpět k altánku, nýbrž na louku, kde přistál. Zvedl hlavu k modré obloze a zrušil iluzi.

„Heimdale, vezmi mě na Asgard." ani ne pět vteřin po jeho slovech stal zpět ve zlaté kopuli s Bifrostem.
Jeho bratr na něj již čekal.

„Máš?" zeptal se jej jednoduše Thor.

„Mám." odpověděl stejně stroze Loki.

„Heimdale, odnes nás na Midgard." vyslovili, jako jeden muž, bratři a Heimdal jejich slova splnil.

⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂
⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂

Na každém místě v galaxii, a to i v Devíti světech Igdrasilu, běží čas zcela odlišně. Co na Alfheimu bylo pár hodin, to na Zemi byl celý jeden den.

Wanda vyběhla ven, ihned co spatřila duhovou září. Maxík jí letem pomocí telekineze následoval.

První vběhla do náruče Thorovi, který stál blíže, jen aby se vteřinu potom vymanila z jeho sevření a běžela k Lokimu.

Chvíli se na něj jen bez mrknutí nevěřícně koukala. Bůh lstí jí jen věnoval kouzelný úsměv.

„Jsti stále stejně krásná, malá čarodějko." zašeptal a jedním krokem překročil dálku mezi nimi.

„Přišel jsi." hlesla Wanda a objala jej. Loki kolem ní pevně ovinul ruce.
„Ovšem že." usmál se.

Tak moc jí toužil říct, jak moc jí miluje. Jenže netušil jak. Bylo paradoxní, že lichotky a poklony skládal nejen jí s nevídanou brilancí, avšak vyjádření emocí nedokázal slovy dát najevo. Mohl jen doufat, že z něj Wanda lásku cítí. A ona cítí.

„Stlejda Hňup!" zasmál se Maxík a vyskočil do bohovy pevně náruče.

„Lokison," zasmál se Thor, „Jak se daří našemu bojovníku?"

„Dobže!" oplatil mu nevinný smích Maxík.

⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂
⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂

Sliby se mají dodržovat. Věděli to už staří Řekové, když psali pověst o Théseovi a Ariandně. Tak proč na to sám Spider-man zapoměl?

Lara seděla na lavičce před základnou, čekající na Petera, aby jí naučil používat metače pavučin. Ten na ni ale zapoměl ve víru připravování Valentýnských dekorací, po celé základně.

Zklamaně se odploužila do pokoje a zalezla rodičům do skříně, jak to dělávala vždy, když byla smutná. A hele! Celá krabice plná čokolády. A jak voní. Vzala si jeden bonbon, pak druhý, třetí, čtvrtý...

A aniž by to zamýšlela, snědla malá Larinka celý Peterův dáreček pro MJ.

„Laro kde jsi?" zavolala MJ.

Děvčátko vyskočilo ze skříně a běželo za ní.

„Už jdu mamí!" vypískla vesele, pusu roztomile umazanou od čokolády.

„Co jsi to zase snědla." zasmála se MJ a utřela jí pusinku ubrouskem.

„Kočoládu." uculila se malá Parkerová.

„Tak se mazej umýt ty kočoládo, máš ji až za ušima."

⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂
⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂ ⁂

Když Peter našel ve skříni jen prázdný obal od bonbónků, měl chuť se rozbrečet.
Stiskl v ruce maličký řetízek, teď jediný dáreček pro MJ. Tak zklamaný, jako teď, snad nikdy nebyl. Zabalil řetízek do maličké krabičky a zavázal stuhou. Pak vydoloval ze skrýše medvídka a usmál se. MJ bude nadšená.

Všichni, včetně Maxíka a Larinky, postávali ve společenské místnosti, každý se svým dárkem. Tedy ne všichni, byli tam jen Wanda, Loki, Steve, Carol, MJ a právě příchozí Peter. A samozřejmě všudypřítomná Natasha - taková kmotra všech. Ostatní byli buď s rodinou nebo právě s partnerem.

„Tak šup." zavelela ke smíchu všech Black Widow a sundala nohy ze stolu.

„Chci vidět ty skvělý výrazy na dárečky. A jeden po druhém ať mám na to kino dost času."

„Že sis nevzala popcorn Nat." uchechtl se Steve.

Nikdo se ale neměl k akci, všichni na sebe jen zaláskovaně koukali.

„Ale notak." rozesmála se nad tím Natasha. „Takhle si ty dárečky můžete dát klidně až příští rok."

„Tak já začnu." usmála se Carol a udělala krok vpřed ke Stevovi.„Je to jen taková drobnost...snad se ti bude líbit." a podala Kapitánovi malou taštičku.

Steve z ní vyndal pánskou voňavku, jak jinak, a hodinky. Když je otevřel, byla na vnitřní straně fotka Carol a nápis,

Láska na hvězdné míle.

Zvedl ke Kapitánce pohled a zářivé se usmál.

„To je úžasné Carol. Moc děkuju lásko." a otočil se ke stolu, kam položit taštičku s medailonkem, aby mohl slečně Denvers podat krabici se stuhou.

Jakmile ji otevřela taky jí vykouzlila úsměv na tváři.

„Ty víš jak miluju sladké že?" zasmála se a mimoděk prohrábla bonbóny, čímž narazila na malou krabičku, zvědavě jí otevřela.
Jakmile spatřila, co je uvnitř, upustila krabici a bonbóny se rozsypaly ke Stevovi, který si mezitím klekl před ní. Tím se odhalil obrázek na dně krabice a nápis.

Carol chvíli těkala pohledem mezi Stevem a prstýnkem ve své ruce, než se vtrhla Kapitánovi kolem krku.

„To znamená ano?" zasmál se ve štěstí Steve a objal ji.

„Ano!" oplatila mu smích Carol načež všichni začali tleskat.

„Pusinku! Pusinku!" začaly skandovat děti a za chvíli se k nim přidali i dospělí.

Carol se s úsměvem podívala na Steva, Steve se podíval na Carol a políbili se.

„Tak kdo je tam dál?" zatleskala Natasha se smíchem.

„Dopřej jim trochu romantiky Nat." zasmál se Peter, ale otočil se s medvídkem a krabičkou k MJ.

„Lásko... pěkný Valentýn." usmál se a podal jí dárky.

MJ je s úsměvem přijala a rozplynula se nad méďou.

„Ten je sladký...díky Pete." usmála se na něj a otevřela krabičku, ze které vyndala řetízek.
Beze slova objala Petera kolem krku a pak mu podala krabičku s jeho dárky.

„Hezký Valentýn."
Peter otevřel krabičku a vykulil oči. Pod víčkem byl na plátně obraz jeho s Larou. Vyndal jej a vykulil oči ještě více. Pod obrazem, který byl jako druhé víko krabice, byl balíček bonbónů, parfém a- tričko? Položil krabici na zem a vyndal je.

„No tak dík." rozesmál se, když ho roztáhl a spatřil bílý nápis

Tohle je můj Looser.
A nikomu ho nedám.

„Líbí?" usmála se nesměle MJ.

„Ano, moc." věnoval jí zářivý úsměv Peter a přitáhl si ji do objetí.

„Wando, Muflone, jste na řadě." usmála se na pár Natasha.

„Začni lásko." věnoval Wandě sladký úsměv Loki.
Ta se natáhla ke stolu pro taštičku s dárky a předala mu jí.

„Netušila jsem co ti dát..."zamumlala, zatímco z ní Loki vyndal podivnou knížku s nápisem na přebalu

Štěstí a lásku, si za peníze nekoupíš.

Když jí otevřel, úžasem se mu zatajil dech. Nebyla to knížka nýbrž fotoalbum. Hned na první stránce byla fotka jeho a Wandy, o které ani nevěděl, že jí někdo pořídil. Stáli na louce a jen se drželi za ruce. Živě si vybavil ten okamžik, kdy byl jen šťastný, že je s ní.
Zvedl k čarodějce pohled a ona mu věnovala jen neprovozní úsměv.

„Je to taková Midgardská hloupost já vím ale-" dalším slovům zabránily Lokiho rty, přitisknuté na jejích.

Bůh se odtáhl a řekl,
„Miluju tě, více než kohokoliv nebo cokoliv na světě Wando. A promiň, že jsi čekala tak dlouho, než jsem to vyslovil."

Byla to pravda. Loki vždy jej její lásku slovy potvrzoval, až teď je řekl sám.
Pak jí do ruky vtiskl krabičku.
(I love you 3000: neboli počet slov ❤️)

Wanda jí otevřela a spatřila náhrdelník ze žlutých drahokamů zářících tak jasně, až jí malém oslepily.

„To je zase tradice v naší rodině," vysvětlil Loki „Jsou to Sluneční kameny z Alfheimu. Už po generace se v naší rodině vyjadřuje láska právě jimi." pravil tiše medovým hlasem.

„Jsou nádherné Loki, děkuju moc." skočila mu Wanda kolem krku.

„A pak ještě tohle." podal jí Loki medvídka se zelenou stuhou.

V té chvíli se Steve plácl do čela.

„Málem bych zapoměl." zasmál se a podal Carol jejího medvídka.

„Já mám pro Laru taky dáčerek." řekl nesměle Maxík a s ručkama za zády udělal krok k malé Parkové.

„Jů! Pro mě? A co to je? Co to je?" vypískla Lara a nedočkavě poskočila.

Maxík zpoza zad vytáhl náhrdelník z těstovin, obarvených do červené a modré jako spider- man.

„Jeeee!" zajásala Lara a hned si ho dala kolem krku. „Ten je úžasný! Dekujuuu!" objala pevně Maxíka.

Po pár hodinách se všichni odebrali do svých pokojů či jinam na základnu, takže poslední kdo zbyl v místnosti byli Peter a MJ.

„Děje se něco lásko?" vzala hnědovláska Spider-Mana za ruku.

„Nic jen..." odpověděl neurčitě Peter.

„Jen?" nenechala se tak snadno odbýt MJ.

„Jen jsem ti chtěl dát ještě velikou bonboniéru. Ale tu někdo snědl..." smutně se na ni podíval.

„Oh lásko." milé se zasmála MJ „Víš, že mi nemusíš dávat obří dárky. Mě stačí, že tě mám."

„A můžu svou milovanou alespoň pozvat do kavárny?" usmál se Peter a dal jí pusu na tvář.

„Tvá milovaná pozvání přijmá." zářivě se usmívala MJ.

Tak je tady zase Valentýn, svátek všech zamilovaných. Já jej slavím sama, ale pevně doufám, že vy ne.😊
Doufám, že se povídka líbila a neunudila vás tím, že má celých 3264 slov😂.
Hezký Valentýn.
Silinem 🐈