Je to jako být uzavřený ve skleněné kouli
ve které lze pouze zemřít,
každým dnem se přibližovat k oné slasti
už jen chvíli a budeme spolu sami,
stačí jen krůček
budeme létat v oblacích.

Už nás nic nerozdělí
jsme spoutáni duší,
naše šrámy od lží
nás jen spojují.

Tvůj úsměv mi duši zahřeje
v mrazu s tebou budu tát,
v největším stínu lží budeš mým sětlem
tvůj hlas mi duši rozchvěje,
buď mým andělem.

Nic není věčné
i když mě znáš,
každý jsme odlišný
naše duše se spojují,
tak proč pořád tak bolí?

Odhoď svou masku
nech mě vidět do vnitř tvé duše,
jako porcelánová růže
lámu svoji lásku k tobě.

Už nechci být stále na někoho vázaný
jediný krok a jsme rozděleni,
jsme zrcadlo
jež chci rozbít.

Nech mě jít dál
chci pocítit opětnou svobodu duše
nech obživnout má uřízlá křídla
ať smím odletět na nebe.

* * *
Ahojky! Dneska netradičně básnička do soutěže od Knihomolka_11!
Doufám, že se vám líbí 💜
Je to na téma duše, doufám, že jsem moc nevybočila z tématu... 🙃
Tak jo, to by bylo odemne dnes vše a přeji všem hezký večer!
Vaše Shamie~❤️