O 2 měsíce později

Vypnutí emocí. Jedna z mála věcí co je dobrá na tom být vampýrem. Je to jako kdyby jste byly hodně opilí. Vše je vám jedno. Vše je vám ukradeno. Je jedno jestli někomu ublížíte když vás to těší. Za ty dva měsíce jsem zničila hromadu životů. Nezabila jsem je, ale přiměla jsem je trpět tak jak trpím já. Od té doby co mi bylo vyrváno srdce z hrudi se ve mně vzbudil někdo jiný. Nová Katherine, tu kterou dosud neměl svět možnost poznat. Je mi tak mnohem lépe. Nemusím vnímat všechny přebytečné emoce, city. Emoce jsou k ničemu. Láska. Láska je jen klam, nic takového neexistuje. Kromě ničení jiných životů mi radost dělá tak jen Tony. Starkovi s Pepper jsem náhlý růst Tonyho nějak vysvětlila a oni si to nějak přebrali. Od té noci už nic nedává smysl. Tony čím dál tím víc roste a více mi připomíná toho na koho bych už nejradši zapomněla.
Své už bez tak dlouhé vlasy jsem si nechala zkrátit. Chce to změnu...

Jenže teď musím jít ještě na nákou podělanou svatbu. No není to ledajaká svatba. Je to svatba mé neteře na které se musím ukázat. Nu což. Třeba tam bude někdo k zakousnutí i když ta svatba se koná ve Wakandě, tak že spíš ne no...
Rose se s tím že jsem si "vypla" emoce nějak po čase smířila, ale radostí z toho rozhodně neskákala.

Flashback
Udělala jsem to. Já musela. Nedokázala bych unést tu bolest. Vypnutí emocí je má jediná možnost.
Vrátila jsem se naprosto zničená do Toweru a však ne tolik jako kdybych měla "zapnuté" emoce. Otevřela jsem dveře od pokoje kde má Rose hlídat Tonyho.

,,Tak jak to šlo?"Podívala se na mě, ale když mě spatřila jak si kapesníkem utírám krůpěje krve ze rtů, tak se zděsila.
,,Pane Bože? Co se stalo? Co jsi prováděla?!"

,,Co by,"zamručela jsem a s povzdechem jsem se posadila do křesílka naproti ní ,, prostě mi nikdy není souzeno být šťastná i když si to možná dělám sama."Odpověděla jsem jako by nic.

,,Kate? Co přesně se stalo? Co přesně jsi udělala?"Upřela na mě své svítivě pronikavě modré oči.

,,Co by mělo? Prostě nějak jsem to s panem Riverou nějak uzavřela, ovšem neobešlo se to bez toho aby to celé viděl Steve, který následně prohlásil že jsem lhářka a vždy jí budu a asi už se mnou nepromluví."Pokrčila jsem lhostejně rameny. ,,Už na tom stejně nezáleží."Nezaujatě jsem si upravila šaty.

,,Kate...? Ne. Že to není pravda? To jsi neudělala!"Postavila se na nohy a zkřížila ruce na prsou. Otráveně jsem se po ní podívala.

,,Hmm...udělala. No a co. Je mi tak nejlépe." Usadila jsem se pohodlněji v křesle.

,,Každý si myslí že mu je tak nejlépe když si vypne emoce Kate! Když jsi si je naposledy vypnula, tak to byla skoro moje smrt která tě přinutila si je zapnout zpět! Já už znovu umírat nehodlám!"Rozhodila rukama. Odfrkla jsem si a postavila jsem se naproti ní.

,,Je mi tak dobře. Prozatím... Bolest kterou mi způsobili, a možná taky trochu já sama,"zašeptala jsem si pro sebe,, bych neunesla nezvládla bych to. Tohle mi alespoň pomáhá nějak." Přešla jsem ke skříni ze které jsem si vyndala černé tepláky a modré vytahané triko, Stevovo triko...

,,A co by jsi asi tak dělala kdyby jsi nebyla upír hmm? Co by jsi dělala? Musíš se naučit svým emocím čelit Kate a ne si je vypínat a zapínat jak se ti zlíbí protože je to pro tebe jednodušší. Měla by jsi se to naučit ovládat!"Hučela do mě dál. Otráveně jsem se po ní podívala

,,Nechce se mi Rose." Zabočila jsem do koupelny a ona mi byla v patách.

,,Tak madam se nechce,"Odfrkla si,, jsi prostě zbabělá a vždy budeš. To co jsi provedla Rogersovi si nezasloužil. Zemřel by klidně pro tebe a Tonyho- Tonyho do toho netahej!"Prskla jsem na ní naštvaně.

,, Víš co? Máš pravdu, nebudu se ti srát do života a snažit se ti pomáhat, už ne. Tony už usnul, tak ho neprobuď,"vzala si do rukou kabelku a kabát,, až zase budeš v pohodě, možná se zase budeme bavit. Sbohem!" Práskla za sebou dveřmi...

Konec flashbacku

WAKANDA
Nacházíme se právě ve Wakandě kde se koná svatba Frances a Buckyho. Rose pomáhá s přípravou Frances a já se právě převlékla do svých červených, upnutých šatů s menším výstřihem. Následně jsem se obula do černý jehel. Vlasy jsem si pouze pročesala hřebenem protože žádný extra účes bych z nich nevytvořila když je mám na krátko. Na očích jsem si vytvořila menší linky, řasy jsem projela řasenkou a na rty jsem si nanesla rudou rtěnku.

Jsem hotová tak se stavím ještě za Buckym.

,,Kate tady jsi."Přivítal mě s úsměvem Bucky.
Úsměv jsem mu oplatila.

,,Sekne ti to,"pochválila jsem ho,, čím tě naše Frances tak rychle očarovala že se do toho vrháte oba hned po hlavě. Jako už jste vypadali slibně tenkrát v quinjetu."Bucky se zasmál a trochu se začervenal.

,,Prostě jí moc miluji. Je jiná než ostatní holky které jsem dřív znal."Zasněně se usmál. Ehhh to je moc pěkný. Láska.

,,Možná proto že je upírka?"Uchechtla jsem se a Bucky se mnou.

,,Spíš jsi ještě za těch spousta let nepoznala co je to skutečná láska když jsi se ani jednou nevdala."Ozval se za námi hlas mé sestry. Protočila jsem očima.

,,Zdravím tě sestři,"jízlivě jsem se zašklebila.

,,Hmm."Přešla mou poznámku.

,,Je Frances připravená?"Otázala jsem se.

,,Můžu říct že je to ta nejhezčí nevěsta na světě,"hrdě se usmála,, ale jestli jí někdy ublížíš..."Hrozivě se podívala na Buckyho.

,,To bych nikdy neudělal."Odpověděl Bucky který se Rose nijak zvlášť nebál. ,,Vlastě je to zvláštní, bez urážky na tchýni jsi moc mladá Rose, vím že je to tím čím jsi ale je to zkrátka zvláštní. Ale sluší ti to."Sklonil jí poklonu.

,,Děkuji."Zazubila se na něj. Aby taky ne. Opravdu jí to slušelo. Měla delší, upnuté fialové šaty bez ramínek, černé páskové boty na podpatku. Své hnědě, kudrnatější vlasy jako mám i já, měla sčesané na patku. Kolem očí si jí táhly zlatavě-třpytivé stíny a řasenka.

,,No kde máš toho svědka?"Zeptala se Rose. Svědka? A jo vlastně. Počkej, neříkej mi že to bude Steve? A kdo jiný...

,,Steve za chvíli přiletí."Bucky mě v mé domněnce pouze utvrdil. Vyhnout se mu už bohužel nemohu.

,,Omluvte mě, musím si jít přepudrovat nos,"pronesla jsem teatrálně a dala jsem se na odchod.

,,Chce se vyhnout Rogersovi."Slyšela jsem za sebou Rose. Jo má pravdu. Sice se s ním bohužel střetnu ale co nadělám. Nic.
Vkročila jsem zpět do budovy a procházela jsem chodbami. Potřebuji se trochu uklidnit. Nejlepší by bylo kdyby tu byl někde náký bar. Chtělo by to panáka whiskey. Teď mi docela chybí Starkův bar a jeho drahá whiskey.

,,Kate? Můžeš na chvíli?" Ozvalo se zpoza dveří po mé pravici. Překvapeně jsem se otočila a spatřila jsem za nimi hlavu mé neteře.

,,Frances? Co se děje? Potřebuješ něco?"Dala jsem si ruce v bok.

,,Pojď sem rychle. Potřebuji ti něco sdělit."Řekla naléhavě.

,,Jen jestli máš whiskey nebo tak něco."

,,Jo mám. Pojď sem rychle." A než jsem stačila cokoliv udělat, tak mě vtáhla do dveří.

,,Co se děje?! Hoří snad?!"Upravila jsem si šaty a Frances zavřela dveře. Až teď jsem si jí pořádně prohlédla. ,,Vypadáš kouzelně."Vydechla jsem a ona nabrala lehce barvu ve tvářích. Měla lehké šaty s menším výstřihem do V a s menší vlečkou. Své černé vlasy měla navlněné, vzadu lehce spletené a celému účesu dominovala mírně květovaná spona.

,,Děkuji,"špitla a následně se rozhostilo ticho. Bohužel jí nemohu číst myšlenky tak že nevím nad čím zrovna usilovně přemýšlí.
,,Já...Od té doby co jsem zde ve Wakandě jsem se začala učit s moderní technologií. A nedávno jsem na internetu zahlédla jednu fotku,"odmlčela se a já jí netrpělivě sledovala. Doufám že to nebyla ta fotka na které mě líbá Diego. ,,A na té fotce byl muž, muž který vypadal jako můj otec. Byl mu velmi podobný." Vyvalil jsem oči.

,,Frances, ale Alejnadro je už přes století mrtvý. Uhořel. Není možné aby přežil."Zavrtěla jsem hlavou a sedla jsem si na křesílko vedle kterého se nacházela sklenice s whiskey kterou jsem si ihned nalila.

,,Já vím. Ale musela jsem to zkusit. Obzvlášť po tom co mě Bucky požádal o ruku. Vždy jsem chtěla aby mě můj otec odvedl k oltáři."Přešla k oknu. Upřímně se začínám docela bát. ,,Proto jsem vyhledala jednoho muže který najde kohokoliv. Je to též upír a má hodně kontaktů."Odvrátila se od okna a přešla ke dveřím koupelny. Mlčky jsem jí pozorovala. Prudce se otočila. ,,Kate, on HO našel," v tu chvíli otevřela dveře od koupelny a z nich vyšel ten kterého bych nejméně čekala. Na sucho jsem polkla. On tam opravdu stál. Vysoký muž, s černými vlasy, ostře řezanými rysy a stejně zářivými oceánovými oči jako má Frances. Don Alejandro Cortés.

,,Zdravím Katarino."Oslnivě se usmál až mu byli vidět jeho ostré špičáky.

,,Alejandro, tebe bych tu opravdu nečekala,"vypravila jsem ze sebe,, a jsem Katherine a ne Katarina."Jízlivě jsem se usmála.

,,Nečekala, hmm. Spíš jsi čekala že jsem v tom baráku uhořel co?"Přešel do středu místnosti a Frances nás jen mlčky pozorovala.

,,Víš že i jo?"Ponechávala jsem si klidný výraz v obličeji.

,,To mě ani nepřekvapuje. "

,,Co tady vlastně děláš?"Stoupla jsem si naproti němu a založila jsem si ruce na prsou.

,,Co by? Jdu doprovodit svou překrásnou dceru k oltáři."Láskyplně se na ní podíval.

,,Vsadím se že nikdo neví že tu jsi a taky to že jsi stále naživu. Bude to šok. Radím ti aby jsi si dal na Wakanďany pozor, jsou pověrčivý a náš druh taky zrovna v lásce moc nemají."Zašklebila jsem se,, ani Rose neví že tu jsi že?"Při jejím jméně strnul.

,,Rose je taky upír?"Ztuhl mu výraz v obličeji.

,,Ano. Vsadím se že budete krásná upíří rodinka,"uchechtla jsem se. V tu chvíli mě chytil pod krkem a přirazil mě ke zdi.

,,Tati!"Vyjekla Frances.

,,Aspoň jí si tohohle utrpení nemohla ušetřit?!"Procedil skrz zuby a oči mu zčervenali. Víc jsem se ušklíbla.

,,Ne, přesně naopak. Já jsem jí zachránila. Byla na pokraji smrti. Beze mě, by zemřela."Zachraptila jsem a odtrhla ho od sebe. ,,Prošvihl jsi toho dost,"promnula jsem si krk který ještě před chvílí pevně svíral.
,,Jen mi vrtá hlavou proč si se tak dlouho zašíval před světem."Napila jsem se znova whiskey.

,,Dělal jsem to, protože jsem se učil ovládat."Zamručel.

Z chodby se zval klapot podpatků. ,,Frances? Už musíme jít..."Vkročila dovnitř Rose a rázem zkameněla. ,,To není možné...

Tak je tu další kapitolka a objevil se nám tu další člen rodiny. Manžel Rose vstal z mrtvých, jak bude asi Rose dále reagovat?
Jinak dole máte mamžela Rose.
Snad se kapitolka líbila a zatím čááj!