,,Kath?"

,,Kath?" Uslyšela jsem vzdáleně zvuky.

,,Kath? Lásko?"
Pomalu jsem od sebe odlepila víčka, v místnosti byla docela tma a také přístroje které pípaly a pak jsem uviděla před sebou Steva?

,,Kath, pane Bože!" Políbil mě. Byla jsem ještě trochu zmatená.

,,Steve...kde je Armand? A Španělsko s Granadou?" Zachraptila jsem. Steve se zatvářil zmateně.

,,Kdo je Armand?"Zeptal se.

,,No...ehh to je jedno, povím ti to později."Posadila jsem se unaveně a Steve mi v tom trochu pomohl.

,,Moc jsem se o tebe bál, byla jsi dva dny v kómatu, prý jsi měla zástavu."

,,Už je mi lépe."

,,Vím že to že jsem zmeškal narození našeho syna nezpraví žádná omluva na světě, ale strašně moc mě to mrzí, snažil jsem tu být co nejdříve.Opravdu moc se ti omlouvám."Sklopil zrak a vzal mě za ruku.

,,Steve...nech to prosím tě teď být. Teď opravdu nemám náladu to řešit..."Povzdechla jsem si a stiskla jsem jeho ruku.Jsem na něj naštvaná. Hodně naštvaná, zklamal mě. Nebyl tu se mnou když jsem ho potřebovala nejvíce. Nejradši bych ho na místě seřvala ale teď na to opravdu nemám sílu.

,,Viděl jsi už chlapce?"Zeptala jsem se.

,,Ještě ne, chtěl jsem počkat na tebe. Abych byl upřímný, nečekal jsem že budu mít syna. Ale jsem moc rád, byl bych rád i kdyby to byla dcera."Pousmála jsem se nad ním.

,,To je hezký, ale je ti jasný že už jsem ho viděla když jsem porodila, sice jen na chvilku ale i tak."Pozasmála jsem se.

,,Hlavně že je zdravý."S tím bych si nebyla tak jistá...

,,Zavolám sestru aby nám ho přinesla."

O chvíli později k nám přišla sestra s malým uzlíčkem v náruči a dala mi ho do náruče. Zrovna spinkal.Byl snad ještě překrásnější než před tím.
Steve se tyčil nade mnou a nemohl se vynadívat.

,,Vezmi si ho."Opatrně jsem mu předala našeho syna. Steve si ho převzal do náruče. Jako táta mu to i sluší.

,,Mám syna."Zašeptal si pro sebe.

,,Trochu jsem přehodnotila výběr jména. Pojmenovala jsem ho po jedné určité osobě která tu pro mě byla v nejtěžším."Odmlčela jsem se.

,,Po Rose? Nechci nic říkat ale to zrovna moc chlapský jméno neni."Zasmál se.

,,Ne po Rose ne."Zasmála jsem se taky.,,Po Tonym. "Viděla jsem jak se Steve zarazil.

,,Po Tonym?"

,,Ano. Zachránil mě když přepadli náš byt a byl se mnou u porodu. Byl tu pro mě."Když ty jsi nebyl, pomyslela jsem si.
,,Jeho celé jméno je Anthony Benjamin de la Vega Rogers. U nás je zvykem že jen první dítě má příjmení jak po matce tak i po otci. Většina španělů to dělá u všech svých dětí ale náš rod ne. Chci tu tradici dodržet pokud ti to nebude vadit?"I tak by měl smůlu, stejnak jsem to tak už i nahlásila.

,,Mě to vůbec nevadí. Akorát mě to jméno jen trochu překvapilo. "

,,Co tě překvapilo? To že tu byl Tony nebo že jsem našeho syna pojmenovala po něm?"Rýpla jsem si.

,,Možná obojí...nevěděl jsem že vy dva se stýkáte?"Vážně se na mě podíval. Žárlí snad?

,,Nestýkáme se. Tohle bylo po dlouhé době a čistou náhodou, ale to by jsi věděl kdyby jsi se mnou byl."Rozhodla jsem se to říct.

,,Už jsem ti to vysvětloval. Musel jsem jezdit na mise, bylo to nezbytné. Taky jsem to dělal abych nás živil a zařídil nám bydlení."

,,Bydlení? Myslíš to skoro každoměsíční (takové slovo asi neni co?😂) stěhování z jednoho města do dalšího? Jo to bylo fakt krásný bydlení."Odfrkla jsem si. Steve mi předal Anthonyho do náruče.

,,Bylo to nezbytné. To ty dobře víš. Muselo to tak být aby nás vláda nenašla. Můžeme být rádi že se Shield znova obnovil a pomohl nám."Zvýšil hlas.

,,Shield Shield Shield. Shield tohle, Shield tamhle to. Pořád jenom Shield. Kdyby nebylo Shieldu nemuselo by se mi nikdy nic takového stát!"Vykřikla jsem.

,, To všechno? Tím myslíš mě a malého Tonyho? Fajn dobré vědět."Rozhodil rukama.

,,Ne Steve tohle na mě nezkoušej. Chtěla bych říct že nelituji ničeho co jsem udělala ale to bych asi lhala. Možná to všechno byla velká chyba." Sevřela jsem malého Tonyho více v náruči.

,,Tak že chyba. Dobře. Chyba. Jsem jen osudová chyba v tvém životě a Tony taky že?" Odmlčel se ale potom dodal: ,,myslel jsem že se milujeme."

,,To jsem si myslela taky Steve. Ale milujeme? Jednou nebo dvakrát jsme se spolu vyspali a stalo se tohle. Pak to s vládou. Museli jsme zmizet. Skoro vůbec jsi se mnou nebyl když jsem byla těhotná. Ani si nedokážeš představit jak jsem se cítila sama, tak moc mě to sžíralo. Víš co jsem si i myslela? Že někoho prostě máš třeba.
Řekni mi Steve co my dva o sobě vlastně víme? Ani se pořádně neznáme.Jsme spolu jen kvůli tomu dítěti. Myslela jsem si že tě miluji nebo jsem si to snažila nalhávat ale přiznejme si to, kdybych tehdy neotěhotněla, začali bychom spolu chodit doopravdy? Nebo by jsme byly kamarádi s výhodami? Nebo prostě jen kolegové a dělali by jsme že se nic nestalo? Že to bylo jen vzplanutí? Slabá chvilka?
Možná tvrdíš že mě miluješ ale jsi si tím vážně jistý?!Protože já už fakt nevím. Už toho mám za posledních pár let opravdu dost. Mám toho dost!" Tak a je to venku. Všechno co jsem v sobě dusila vyplulo na povrch.
V pokoji se rozhostilo ticho.

,,Kath já...tohle všechno už jsi mi měla říct dříve, pochopil bych to a snažil bych se podle toho zařídit. Jezdil jsem na ty mise abych ti mohl jednou zařídit pohodlí a bezpečí. Pokaždé jsem na tebe, na vás dva myslel když jsem s tebou nebyl, hlavně když šlo do tuhého. Moc tě miluji ale kdyby jsi mi jen dala náký náznak- tak že je to moje chyba jo?!"Skočila jsem mu do řeči.

,,Tak jsem to nemyslel."Snažil se znít klidně ale moc se mu to nedařilo.
Opět se rozhostilo ticho.
Rozhodla jsem se promluvit.

,,Já už nevím jak dál. Přijde mi že ten malý náznak chemie co mezi námi byl na začàtku se vytratil. Vytrácel se už když jsi jsme spolu přestali míň být..."Povzdechla jsem si.

,,Tak že tohle je konec?"Zeptal se zdrceně.
Podívala jsem se na něj a pak na Tonyho.

,,Nejspíš ano a- Kate už jsi vzhůru? Byla jsi mimo dva dny a..."Do místnosti vtrhla Rose ale potom se zadrhla a rozpačitě se na nás podívala

,,Promiňte asi jdu nevhod."Chtěla odejít ale já jí zastavila.
,,Ne Rose to je v pořádku."Přesměrovala jsem pohled na Steva.

,,Až mě pustí tak se odstěhuji. Tonyho samozřejmě můžeš vídat a bude nosit taky tvé příjmení."Podívala jsem se na něj.,,Kath nedělej to prosím. Postarám se o vás. Dej mi šanci to napravit. Miluji tě."

,,Ne prosím nedělej to, nezhoršuj to Steve."Podívala jsem se radši jinam protože se mi do očí začali drát slzy a nechci aby je viděl.

Povzdechl si.,,Dobře, když jsi to přeješ."Řekl poraženě. Pohladil Tonyho po hlavičce a odešel z místnosti. Teď už jsem to opravdu nevydržela a spustili se mi slzy.

,,Kate? Co se stalo?"Přišla ke mně Rose a objala mě.

,,P-právě jsme se nejspíš rozešli. Ale i tak by to nemělo budoucnost."Rozplakala jsem se více. Musela jsem to udělat.

,,Je to tak lepší pro nás pro oba, když si každý půjde svou cestou."Vzlykla jsem.

,,Ale notak." Objala mě více.

,,Rose já...můžu u tebe na pár týdnů zůstat než si něco najdu?"Utřela jsem si slzy.

,,Samozřejmě že můžeš. Pomůžu ti s malým."Podívala se na Tonyho který zrovna otevřel svá malá očka a usmála se.

,,Chceš si ho pochovat?"Zeptala jsem se a ona s úsměvem přikývla. Opatrně jsem jí ho předala.

,,Už je to dlouho co jsem držela takovéhohle prcka."Pousmála se a pohladila ho jemně po tvářičce. Tonymu se to nejspíš líbilo a nepatrně se jakoby usmál.

,,Kam vlastně zmizel Stark?"Zajímalo mě.

,,Zůstal do té doby dokud tě nenahodili zpátky a šel se na tebe podívat. Zmizel těsně před Rogersovým příchodem."

,,Aha."Trochu jsem posmutněla.

,,Musím ti něco říct Rose...

Tak vím že je to asi trochu překvapující no...Ale je to pro ty dva taková menší zkouška ale nebojte oni k sobě najdou cestu zpět, mezitím se ale stane pár věcí...
Doufám že se vám kapitolka aspoň trochu líbila.🙂