Uběhlo již osm měsíců od doby co jsme nechali Buckyho s Frances ve Wakandě v bezpečí a taky co se málem Tony se Stevem pozabíjeli. Taky jsme osvobodili ostatní z tý velký speciální věznice uprostřed moře. Tím jsme se bohužel ale stali hledanými zločinci. Jsme zločinci, nebo ne? Provedli jsme toho docela dost a taky to stálo pár životů a budov...
Potom co jsme utekli, jsme se Stevem od té doby spolu. Skrýváme se všude možně, nebo spíš potom co jsme utekli nám pomohl S.H.I.E.L.D a hlavně Fury a Hillová. Zařídili nám menší byt který jen tak někdo nenajde. Je dobře ukrytej a zabezpečenej. Ví o něm jen Fury, Hillová (překvapivě😂) a taky Nat s Rose a Sam kteří nás občas chodí navštěvovat. Je dost překvapivé že o něm Rose ví, ale potom co jsme pomohli ostatním utéct se od Tonyho odklonila. Zmizela. Tak jako kdysi... Ale vídáme se často. Pomáhá mi trochu s těhotenstvím a to i Nat. Steve mi taky hodně pomáhá, ale myslím že už ho já a mé těhotenské výkyvy začínají trochu srát...A ani se mu nedivím. Je to se mnou hrozné...Taky mám věčně hlad jenže se též musím stravovat normálním jídlem, nic moc ale co bych pro toho malého/malou neudělala že? A ano, na to že jsem už v 8 měsíci nevíme co to je, protože když jsem byla v 4 měsíci na kontrole se Stevem a měli jsme se dozvědět co to je vtrhli tam jakýsi agenti toho debila Gordona a šli po nás, tak jsme to nestihli a museli jsme utéct. Bylo to jen tak tak.
No a Fury dává Stevovi menší mise s Nat. Docela mě to štve, věčně někde je i když se snaží být co nejvíce snaží být se mnou.

Páni, ani jsem si nevšimla že už jsem dorazila domů. Odložila jsem kabelku a nákup na stůl. Ticho. Všude je ticho. Steve tu není. Povzdechla jsem si.

,,No tak asi půjdu udělat večeři..."

Už je osm hodin a Steve nikde. Tak ten přijde až zítra. Pustila jsem si tedy hudbu a přešla jsem do ložnice. Zastavila jsem se ale u zrcadla a pohlédla jsem na sebe. Mě bříško bylo už hodně zakulacené a docela se divím že jsem ještě nepraskla. Pohladila jsem se po něm.

,,Táta je zase někde pryč. No chápeš to? Jedinou společnost mi tady děláš ty. Možná že když jsme utíkali, tak jsem mohla s sebou vzít i Semmyho. Semmy je nebo byl můj pejsek. Byla to krásná černobílá border kolie. Až se narodíš tak by si s tebou určitě rád hrál a hlídal tě. Má hodně energie a hned se ke každému má. Teď ho hlídá moje kamarádka Liv, snad jí to nevadí, ale myslím že ne, má Semmyho ráda."Odpověď se mi dostavila v podobě mírného kopnutí toho drobečka v břiše. To bylo to nejmenší, jindy mě dokáže nakopnout daleko více.

Najednou se kolem mého bříška obmotaly silné paže.

,,Ahoj."Šeptl mi do ucha.

,,Steve."Vydechla jsem. Steve si položil bradu na moje rameno a pohladil mě po bříšku.

,,Omlouvám se že jsem přišel pozdě."

,,Zase."Rýpla jsem si.

,,Zase."Přitakal.

,,Já totiž- nemusíš mi to říkat."Přerušila jsem ho. ,,Bylo to určitě důležité."

,,Ani tolik ne."

,,Steve."Zasmál jsem se a otočila se k němu čelem. ,,Nech to být."Pohladila jsem ho po tváři. Steve se naklonil a políbil mě. Polibek jsem mu opětovala a pohladila jsem ho po tváři na kterém měl už z velké části porostlé strništěm. Ostatně i vlasy měl o hodně delší a ne jako vždy upravené. Ale vypadl hodně sexy.

,,Co kdybych ti napustil vanu hmm?"Usmál se.

,,To zní dobře,"Pousmála jsem se ,, ale ty jdeš se mnou."Přejela jsem bříšky prstů po jeho tváři.

,,Tak dobře."Zasmál se.
Pustil mě ruce a odešel do koupelny ze které se záhy začalo ozývat napouštění vody.
Shodila jsem ze sebe oblečení a vzala jsem si na sebe chlupatý župan a šla jsem za Stevem do koupelny.

Steve mi pomohl do vany a za chvíli do ní vlezl taky. Opřela jsem se jeho hruď a poddala jsem se slastnému pocitu horké vody.

,,Co si myslíš že to bude? Holka? Nebo kluk?"Zeptala jsem se Steva.

,,No...já bych si moc přál syna ale za dceru bych taky byl moc rád."Políbil mě ja krk.

,,Já budu ráda, když hlavně bude zdravé."
,,Ale ještě nemáme jména."Zamyslela jsem se.

,,Když to bude holka, co jí třeba dát náké špaňelské jméno. Jsi přece původem špaňelka."Navrl Steve.

,,To není špatný nápad."Pousmála jsem se.
,,Něco jako třeba Sofía,Calíope nebo Dayanara?"Napadlo mě.

,,Dayanara nezní špatně."

,,A co když to bude kluk?"Zeptala jsem se.
,,Třeba Matthew?"

,,To je docela dobrý."Přitakal Steve.

,,Nebo Benjamin."Navrh Steve.

,,To je ještě lepší." Benjamin zní opravdu dobře. Benjamin Rogers nebo Dayanara Rogersová. Počkat.

,,Steve? Po kom bude mít vlastně příjmení? To jsme ještě neprobrali." Otočila jsem se na něj. Steve se na chvíli zarazil.

,,No..."Vypravil ze sebe.

,,Protože je každý máme jiná příjmení, nejsme svoji."

,,To je pravda. Tak to tě asi budu muset požádat o ruku co?"Uchechtl se ale ne zle.
,,Tak tedy, vezmeš si mě?"Otázal se s úšklebkem na tváři.

,,To je jako žádost o ruku jo? Docela chabý."Ušklíbla jsem se.

,,Myslím to vážně."

,,Steve nedělej si srandu. Svatba je velké rozhodnutí. Musíš to brát vážně."Obořía jsem se na něj.

,,Kdo říkal že to neberu vážně?"Řekl lehce ublíženě.

,,Já,"zasmála jsem,,probereme to radši jindy. Už jsem unavená."Odbyla jsem ho.
Jen si ze mě dělá srandu, to dělá pořád....

Ano žiju. To chce potlesk! Ne teď vážně.
Dlouho jsem nevěděla co napsat. Byla jsem naprosto bez nápadu a bez nálady psát. Už jsem ani nedoufala že budu pokračovat. Teda předtím jsem měla nápad jak to celé bude s Katherine a Stevem pokračovat, ale ten nápad se mi jaksi vykouřil z hlavy a já netušila co dál napsat.
Ale well, je tady nová kapča. Trochu jsem se posunula v ději no, to snad nevadí.😂

Tato kapitola je trochu chabá no, nejsem s ním moc spokojená ale byla docela důležitá.

Tak že Steve s Katherine přemýšlejí o jménech a o tom co to vlastně bude. Jako já vím co to bude ale to je zatím pro vás překvapení.😁🤫
I když vám to neprozradím, můžete mi do komentářů napsat co si myslíte vy že to bude.😄 Jsem na vaše názory zvědavá.😃

A co si myslíte, požádá Steve Katherine opravdu o ruku nebo si z ní jen dělá srandu? Jak jsem řekla, jsem na vaše názory a teorie moc zvědavá.😁

Tak tedy, u příští kapitoly.
Zatím čáááj!😄❤️