•Lyra August•

Osvobození v podobě volného dne, který byl zároveň poslední na horách, byla svatost sama. Už jsem měla naplánovaný scénář s mým úžasným hereckým výkonem simulanta, abych nemusela na svah, jelikož se mi na lyže zrovna dvakrát zpět nechtělo.

Když však učitelé během snídaně rozhlásili, že na svah půjdou ti, kteří se jim přihlásí - z důvodu včerejších komplikací - a zbytek může zůstat v chatě, málem jsem vyskočila radostí a celá moje hra alà ,,Je mi hrozně moc špatně", byla prozrazena z krytí.

Pár lidí se přihlásilo, ale většina dala přednost pohodlí před sportem a já tak zapadla do davu.
Další štěstí na sebe nenechalo čekat, když přišlo v podobě toho, když se všechny spolubydlící rozhodly přestěhovat do jiných pokojů a já dál nezjišťovala, co mají v plánu.

Hlavně, že byl klid a já se mohla soustředit na knihu a vstřebávat myšlenky.
S pozdním odpolednem přišel odjezd na který jsem nemohla být víc natěšená a zablácený autobus byl pro mě princ ve stříbrné zbroji.

Nejspíš bych mohla navázat na skutečného prince za kterého se považoval Jonah - vše zůstalo při starém. V doprovodu jeho kamarádů se ze mě stal cizinec, ovšem za cenu, kterou jsem včera pod hvězdami vyslovila, jsem to dokázala tolerovat. Jakž takž.
Furt mě to uvnitř žralo, jako když housenka žere listí, ale nemělo by, to, že jsem se začala s někým bavit, neznamená, že je to automaticky můj kamarád.

Jenom ho doučuju, dostanu za to peníze a ještě mě přiučí baseballu. Výměna za výměnu. Nic víc v tom není a já bych se měla přestat snažit v tom to něco najít, řekla jsem si v duchu, když jsem obsadila místo někde uprostřed autobusu a byla jsem ráda za okýnko, kde také skončilo moje čelo.

Nesnášela jsem cestu za to, jak mi kvůli ní drkotaly všechny zuby a několikrát jsem se kousla do jazyku, ale nic z toho mi nezabránilo pokračovat dál dělat na skle mastný flek za pomocí mého čela a vše jsem to doplňovala mými obrázky, které jsem z nudy kreslila za dechu. A Beckendorf vedle mě zvracel co hodinu, člověk by se divil, kolik sáčků naplnil.

Konečně přišla vytoužená zastávka a s ní i domov, kam jsem musela dojít pěšky a snad pětkrát jsem zakopla o vlastní nohu na rovné cestě jenom proto, že moje cestovní taška, lyžáky a samotné lyže s hůlkami vážili více než já.

Nechtěla jsem myslet na Jonaha, ani jak naše dohoda zní dosti neobvykle, ještě jsem měla čtyři dny na to, abych se tím nemusela zabývat a prokrastinace mi přišla vhod.
Přes všechnu tu práci, aby mi věci nespadly během chůze, jsem je nakonec všechny upustila před dveřmi našeho domu - nehorázně mě bolely svaly, pokud jsem tedy nějaké měla.

Otevřela jsem si a postupně všechny tašky, kde bylo zabaleno všechno potřebné, jsem naskládala dovnitř a se zavřením jsem úlevně vydechla, že už nemusím být sousedům na posměch. V zrcadle jsem si věnovala kratičký pohled, jelikož jsem vypadala hůř, než jsem se cítila a moje vlasy mohly tvořit domov pro nové živočichy.

Nadechla jsem se, že dám celé rodince vědět můj příchod, když se z kuchyně, která měla průchod ve zdi kousek ode mě, ozvala rána, jako když spadne příbor.
Zakoulela jsem očima. ,,Mairy! Co jsem ti říkala o braní čokolády bez mého svolení?"

Svižně jsem si sundala boty, hodila je ke zbytku do botníku a už se chystala mé mladší sestře vynadat, ale celé mé plány s proslovem, který by jí promluvil do duše, musely počkat na lepší příležitost, jelikož jsem na lince v kuchyni uviděla sedět docela jinou osobu.

,,Delain!" vyvýskla jsem a ona seskočila z linky, abych směla skočit do jejího obětí, kde mě pevně sevřela. Kvůli hluku, který jsem vydala v předsíni se na mě už připravila a tak nebylo divu, že nebyla překvapená mou přítomností, ale nadšení, které jsem mohla cítit z jejího obětí, bylo snad větší, než to moje.

Nejspíš bych vás měla představit mé sestřenici, Delain aneb celým jménem Madelaine, ale nenechá si tak od nikoho říkat, protože to podle ní zní moc křehce, což se o její povaze říct nedá.
Černá barva byla její oblíbená, vlasy ostříhané do typického punku a v uších měla tolik náušnic, že bych je stejně nikdy nespočítala.

Usmála se na mě černými rty. ,,Chyběla jsem ti?"

,,Hrozně," přiznala jsem barvu a když jsem opustila její objetí, snažila jsem se alespoň trochu upravit.
Delain jsem neviděla skoro rok, ráda cestovala a pro mou smůlu si před mnoha dny vybrala procestovat Asii skrz na skrz.

,,Tak povídej, už sis našla kluka, kterého bych mohla očumovat?" Zeširoka se na mě usmála a já se musela ušklíbnout, jelikož se mi už dávno přiznala, že dává přednost stejnému pohlaví.

Co na to, já ji milovala a obdivovala o to víc, že si za tím stojí. Pro mě to byla hrdinka, ničeho se nebála a do všeho šla po hlavě bez zbytečných myšlenek i s tím málem, co měla.

Náši otcové byli bratři, má mamka byla jedináček, možná proto mám hned tři sourozence a Delain měla to štěstí, že měla pouze jednoho sourozence - Alexe, ten jede v podobných stopách, jako jeho sestra a mám štěstí, když se o něm dozvím novinky, že je ještě vůbec naživu.

Chtěla bych být nezávislá, jako oni, jenže já byla já, holka, co se všeho moc bojí.

,,Nech si ty narážky," odbila jsem ji hravou uražeností. ,,Radši mi pověz, kdes všude byla." A že jsem to nadšení do jejího vypravování - doprovázené fotkami - nemusela hrát, pro mě bylo nepředstavitelné, že bych se vydala do světa na vlastní pěst a neměnil to ani fakt, že sestřenka byla o pět let starší.

Dnes ke hvězdám vyšlu další modlitbu, třeba se konečně nějaká výplní.

•Jonah Marais•

Konečně jsem se dostal do pohodlí domova, kde jsem mohl zcela upustit páru a všechny věci jsem nechal na lidech, které platili rodiče. Nezáviděl jsem jim.

,,Tak se pochlub, tygře." Začala si ze mě okamžitě utahovat sestra, jakmile jsem jednou nohou stoupl do kuchyně. Bylo takřka nemožné jít do této místnosti, aniž byste ji tu nenašli šmejdit po všech skrýších s jídlem.

,,Bylo to jednodušší, než jsem si myslel," příznal jsem jí a vydal se s ní pátrat v ledničce po pokladu, který by mě utišil.

,,Takže budu muset za týden zase poslouchat ty vzdechy?" Vzala si do ruky majonézu a sýr, přičemž se protáhla kolem mě. ,,Oh! To je ono! Jon-"

Dal jsem jí dlaň na pusu a mohla být ráda, že nemám v úmyslu ji udusit.
,,Ne, věř mi, že tohle neuslyšíš."

Opatrně jsem z její pusy sundal dlaň a má sestra opětovně spustila. ,,Že by náš Jonah měl abstinovat? Tomu ani za mák nevěřím."

Rozhodla se s tvořením jídla už nečekat a na tousty, které si vážně oblíbila, začala nožem mazat majonézu.

S povzdechem jsem zavřel ledničku a místo toho jsem se rozhodl zapátrat ve skříni vedle. ,,Ani nemusíš, já abstinovat nebudu. Ale ona rozhodně nebude ta, která mě uspokojí." Věnoval jsem Svee úšklebek a na ostrůvek kousek od ní jsem přihodil krabičku se sušenkami.

Skoro jsem na ně ztratil chuť, když jsem pomyslel na to, že bych ji měl znovu políbit a vůbec dělat něco víc. Ta holka si ode mě musí držet odstup, vše, co jsem slíbil bude rozhodně živoucí peklo, ale když mě to nechá v týmu, jsem schopen to obětovat.

Ale furt mám své hranice.

,,Jen aby," pověděla a lahodně se zakousla do nedokončeného díla.

A já začal zvažovat do kterého pokrmu jí příště dám jed.

Dneska to nechám bez zbytečných řečí a rovnou se zeptám, kdo si oblíbil, nebo neoblíbil, Delain a Sveu? :D

Lait🌠