•Lyra August•

Svee jsem koupila náramek do kterého jsem vložila všechny naděje, že by mohl nastávající dvanáctileté dívce udělat radost. Byl z korálků sladěných do modré různých odstínů, trochu mi to připomínalo Jonahovi oči a o to jsem ten dárek milovala víc. Zároveň měl několik stříbrných přívěsků - různé mušličky a dokonce jednu napodobeninu kraba. Nepřipadalo mi to tak špatné, i když Delain do mě nepřestala po celou dobu hučet. Nejraději by Svee koupila tazer nebo jinou zbraň, aby to bylo podle jejího gusta.

Sobotní ráno jsem přetrpěla na lavičce náhradníků, pochybovala jsem, že trenér našeho týmu vůbec uvažoval nad tím mi dát jednu jedinou šanci. Ale chápala jsem jeho skeptismus.

V momentě, kdy na plac před tribuny s jásajícím publikem v době pauzy nastoupily roztleskávačky v čele se Baylee, neodpustila jsem si několik hlasitých narážek. Zkusila jsem napodobit její šťebetavý hlas, odměnou mi byl zmatený pohled jedné holky, která byla zrovna taky na lavičce a sledovala mé vystoupení s podmračeným obočím. Do té doby jsem si jí nevšimla, hned na to jsem už pusu neotevřela.

Vyhrály jsme a já byla propuštěna, neměla jsem důvod jásat. Pomohla jsem k úspěchu maximálně tím, že jsem na hřiště nenastoupila. Ta myšlenka mě naštvala, ale usoudila jsem, že vztek mi teď nepomůže.

Zavedla jsem mysl jinak a celou jízdu na Delainině motorce, protože to byla ona, kdo se nabídl mě vyzvednout, jsem nemyslela na nic jiného, než na oslavu, kam jsem byla pozvána. Nečekala jsem, že se budu tak těšit. Dost dobře jsem to maskovala, soudila jsem z toho, jak mě Delain sledovala zpod přivřených víček.

Dárek jsem měla připravený na stole v krabičce, která byla zabalená do tyrkysového balícího papíru, který jsem musela rovněž koupit v obchodě, jelikož jsem došla k závěru, že vánoční balící papír se úplně nehodí na narozeniny.

Venku už bylo touto dobou tepleji, slunce bylo v celé své kráse a já ze šatníku vytáhla lehké šaty v pampeliškové barvě, která již byla za léta vybledlá, ale málokdo by to poznal. Byly jednoduchost sama, přesto mi mašli na zádech musela zavázat Mairy, protože jsem toho nebyla schopná. Divila jsem se, že se z mé sestry stal takový anděl. Nabídla se, že mě učeše a řekla to s takovým nadšením, že jsem jednoduše nemohla odolat a zkazit jí tu radost. Spletla vlasy do copu a stáhla je další mašlí. Vysvětlila, že se to naučila na panenkách, ale mně to sluší víc.

Poté jsem přišla na důvod její milosti a náklonnosti - chtěla jít se mnou. ,,Delain jde taky," dodala, když jsem s ní argumentovala, že si tím nejsem jistá. Vražedně jsem se podívala na Delain, jen pokročila rameny.

Pokoj naplnil můj povzdech. ,,Mairy, všechno, co řekne naše milovaná sestřenka není pravda. Ona taky nejde."

,,Proč ne?" Zvedla se tak rychle z postele, až bych to považovala za její rekord. ,,Děti mě milují."

,,Děti se tě bojí," opravila jsem.

,,A co Mairy a Isaac?"

,,Ti se tě bojí nejvíc, protože ví čeho seš schopná," oponovala jsem dál. Nikdo pořádně neví čeho všeho je tahle bláznivá holka schopná, ale její hlava nezná slovo hranice.

,,Stejně si myslím, že to není úplně vhodné tam takhle vtrhnout a ještě k tomu bez dárku-"

,,Upekla jsem muffiny," skočila mi do řeči sestřička. Klidně by si teď klekla na kolena a prosila mě, byla jsem si tím skutečně jistá.
S druhým povzdechem jsem si promnula obličej. Nijak jsem se tím nezbavila představy, jak mi Delain dělá špeha a ochranku a Mairy ujídá z každé misky a talíře jídlo.

,,Dobře, ale jeden malér a končíte," svolila jsem. Už teď mě hryzaly obavy, co na to řekne Jonah a více Svea, je to její oslava a já bez jejího slova pozvala další dva lidi. Přičemž ani jeden z nich není v jejím věku. Mairy bylo osm, tedy o čtyři roky míň a těžko říct, jestli si tahle věková kategorie umí mezi sebou najít společnou řeč. A o Delain nemluvě.

Obě zavýskly. Sestřenice se na mě pyšně podívala, jako bych měla celou dobu v plánu porušovat nevyřčená pravidla pozvání. ,,Ještě toho budu litovat," bědovala jsem hlasitě, když Mairy odběhla do svého pokoje, který sdílela s Isaacem, aby se převlékla.

Delain si na sebe vzala kožené kalhoty, samozřejmě jiná než černá se nenabízela a nezapomněla na všechny náramky a šperky. Kdyby mi bylo dvanáct, určitě bych se jí bála, takže mé obavy ohledně oslavy byly zcela opravněné.

Polila mě husina, když jsem zauvažovala, jak budou reagovat Jonahovi a Sveini rodiče, kteří tam jisto jistě budou. Pro jistotu, kdyby se ochladilo nebo mě pohltila další husina, jsem si ze skříně vzala lehký svetřík šedé barvy, který se dal lehce natáhnout a zahalil tak moje holé ruce. Šaty měly krátký rukáv s obyčejným výstřihem pod klíčními kostmi. Sahaly mi nad kolena, nejspíš by se do nich vlezla sama Svea.

V odrazu zrcadla jsem si přišla jako dívka s módou z minulého století, čemuž se Delain smála, ale respektovala to a to bylo hlavní a důvod, proč jsem ji měla ráda.

Jako jeden jsme se všechny tři přemístily dolů, kde si již převlečená Mairy vzala z kuchyně krabičku s muffiny - začala jsem pochybovat, že to byla její práce, protože vypadaly skutečně lákavě.

Díky nebesům, Amedeon byl zalezlí v pokoji, nejspíš nechtěl moc uvažovat nad tím, kam se chystáme a já jen doufala, že neslyšel nic z toho, jak mě další dva členové rodiny doprovázejí.

Zalitovala jsem, že nemám po ruce jiné boty, které by k šatům sedly lépe, než ošoupané tenisky.
Šly jsme pěšky, jelikož taťkovo auto nepřipadalo v úvahu, i když on sám s ním neumí pořádně řídit - nechtěl, aby se mu něco náhodou stalo. Naštěstí jsem cestu k Jonahově ulici a domu znala nazpaměť a uměla si představit, jak vtipně my tři pohromadě musely vypadat. Pochybuju, že někdo na oslavě - těžko říct, kolik tam bude lidí a hlavně dětí - pozná, že patříme k sobě.

Delain si ještě před odchodem nazdobila rty černou rtěnkou, dodala tak jejímu stylu na ještě větší váze. Já byla jejím opakem a Mairy si vzala košili se vzory motýlků, sukni a punčocháče. Naše rodina byla všechno, jen ne obvyklá a nudná. A to jsem na ní milovala.

Už z dálky mohly moje společnice poznat místo dění, jelikož branka domu byla schovaná pod všemožnými stužkami a balónky. Tohle bude zcela jiná oslava, než jsem zvyklá u nás doma. Snažila jsem se na to připravit, ale stejně mi to nějakým způsobem zase vyrazilo dech a připomnělo, jak odlišné jsou světy jenom pár minut po ulici.

Já váhavě, Mairy zvědavě a Delain sebejistě - v takovém rozpoložení jsme vstoupily a šly tam, kam všichni směřovali, tedy na zahradu za dům. Přesně podle očekávání, Delain přivolala zvědavé oči. ,,Předpokládám, že není dobrý nápad si tady zapálit," pronesla.

,,Ať tě to ani nenapadne," sykla jsem výhružně zpět. Úzkostlivě jsem si prohlédla okolí a odhadla, že zahrada se střiženým trávníkem je dvakrát tak velká, jako u nás doma. V rohu byla přistavena menší napodobenina skákacího hradu, po stranách stály stoly s občerstvením, jak pro děti tak dospělé. Všimla jsem si i jednoho stolu u které byly poskládány dárky, ty větší byly pod ním. ,,Půjdu to tam dát," oznámila jsem a můj doprovod si všiml, kam mířím.

Delain se kamsi zašila a hledala nejrychlejší cestu k alkoholu bez zvědavých očí, modlila jsem se za ni i všechny ostatní, aby se nic nezvrtlo. Mairy odnesla krabičku s muffiny na stůl a vyndávala je na náhodný prázdný talíř, když v tom k ní přiběhla samotná oslavenkyně.

Na tváři se mi rozlil úsměv, když jsem položila zabalený dárek na volné místečko na stole a viděla, jak Svea vykulila oči, když ucítila tu blaženou chuť dezertu. Pak už to šlo ráz na ráz, Mairy se představila jejím způsobem, kdy natáhla ruku a pověděla své jméno. Svea se nad tím chováním pozastavila a myslím, že jí má sestřička musela dodat drobnou informaci, díky které oslavenkyně projela pohledem okolí a pátrala, než se zastavila na mně.

Široce se usmála, zamávala mi a než jsem stihla vztáhnout ruku a oplatit jí gesto, už táhla mou sestru, kam se jí zachtělo. Byla jsem ráda, že Svea nehledí na Mairyn věk, uměla jsem si představit, jaké blbosti spolu vymyslí. Budou se skvěle doplňovat. Svea si něco usmyslí a spolu s geniálním mozkem Mai už v tak mladém věku to uskuteční stůj co stůj.

Na to, že to byla dětská oslava, jsem tu spozorovala hodně dospělých. Možná víc, než dětí.

Seběhly se mi všechny sliny, jakmile mě začal lákat čokoládový fondán na jednom ze stolů hned kousek ode mě. Neodolala jsem a pokradmu se k němu připlížila. Párátkem jsem si nabodla jednu neposednou jahodu, což se mi povedlo až na druhý pokus, a následně skončilo celé rudé ovoce obalené tmavou čokoládou.
Neodolala jsem zamručet nad tou chutí, tohle byla prosto dokonalá kombinace, je jedno, kdo si co říká. Člověk, co tohle vynalezl byl čirý génius.

,,Já to viděl." Moje krev se v těle začala řítit rychleji, než kůň poháněný bičem.
Málem jsem na Jonaha zapomněla.

Otočila jsem se s rukou před pusou, jako bych tak mohla skrýt můj úlovek.
Blbost, na něj nejde zapomenout!

,,Promiň, neodolala jsem," přiznala jsem barvu a snažila se rychle polknout.

Zvedl koutek rtu a na tváři se mu vytvořil ďolíček. ,,Od toho to tu jídlo je, nemusíš se omlouvat." Na chvíli se odmlčel a já konečně spořádala své sousto a ujistila se, že zůstane na svém místě v žaludku. ,,Takže si vážně přišla," pověděl, jako bych byla jen sen, kterému nechce uvěřit.
Nevěděla jsem, co říct, a tak jsem přikývla a snažila se držet svůj výmluvný úsměv.

,,Co zápas?" Obešel mě s větou a sám začal po stole pátrat, co by si dal na zub.

,,Vyhrály jsme a já se málem unudila k smrti."

,,Vážně?"

,,Asi jsem jediná, koho kozaté roztleskávačky neprobraly k životu." Směřovala jsem především na Bayleee. Ta holka mi ležela z nepochopitelných důvodů v žaludku.

Jonah se rozesmál a do pusy si hodil jednu kuličku hroznového vína. ,,Já myslím, že brzo nudou zdechnu tady."

,,Vážně?" podivila jsem se, protože mi to tu připadalo dvakrát zábavnější, než moje ranní aktivita na lavičce a zároveň tak zopakovala jeho nedávno vyřčenou otázku.

Přikývl a než se otočil, ještě si do pusy nasypal celou hrst. Oba jsme teď stáli zády ke stolu, koutkem oka jsem si mého společníka více prohlédla a zjistila, že má košili na jedné straně špatně zastrčenou do džín. Očividně se moc nesnažil zapadnout do formálnosti drahých šatů a obleků kolem. Aspoň jsem nebyla jediná.
,,Chceš vědět tajemství?" optal se o něco tišším hlasem ze kterého mi vstanuly všechny chloupky.

,,Proč ne," odpověděla jsem a snažila se do toho nedat moc zvědavosti, která mě polapila při jeho slovech. A měla bych dodat, že ten svetřík mě skutečně před husinou neochránil.

,,Vidíš tam toho holohlavého se šampaňským v ruce?" Pokynul hlavou a já hledala osobu vhodnou popisu.

,,Jo, vidím."

,,To je Joseph, starší kamarád otce. Jednou se na večírku tak opil, že ho museli tahat z odpadků za bordelem." Na tváři se mu rozlil škodolibý úsměv. Podvědomě jsem cítila, že se v mé přítomnosti uvolnil. Při jeho příchodu jsem doslova mohla brnkat na jeho svaly, jak byly napnuté.

,,Vážně?" Oči se mi samy od sebe vykulily. Do toho člověka, co se pustil do klábosení s nějakou ženou, bych to v životě neřekla.

,,A tamto je Aaron," Jonah se ke mně přiblížil, aby rozhovor nemohl slyšet někdo další, ,,ztratil všechny peníze během rozvodu. Manželka mu přišla na nevěru se sekretářkou." Zasmál se mému zděšenému výrazu. ,,Teď leze mým rodičům do zadku všemi možnými způsoby."

,,Svět boháčů není takový, jaký jsem myslela." Následně jsem se pokárala za mou volbu slov. S Jonahem to trochu trhlo při slově ,,boháčů". Jenom jsem doufala, že jsem nezkazila jeho dobrou náladu. Ale kdepak. Opět mi tělem projela nepříjemná husina - už jsem jí měla plné zuby -, když se kluk vedle mě stojící zeptal: ,,A jak sis ho představovala?"

Neměla jsem odvahu mu opětovat pohled. ,,Nevím. Asi drahé auta, dovolená na Kanárských ostrovech každý víkend, bazény plné peněz... Těžko říct."

Uchechtl se a já okamžitě zrudla, jakmile jsem si uvědomila, jak bláhově ta slova musela znít. ,,Moc se díváš na filmy," potvrdil mi mou domněnku.

Moje tělo muselo být opravdu zmatené při Jonahově blízkosti. Chvílemi jsem cítila zimu a husinu, v další jsem hořela a tváře zářily rudou. ,,A ty by ses na ně měl začít dívat, aspoň bys pak věděl, jak se obléká košile." Zatáhla jsem ho za trčící cíp a jako by ten kus látky byl páčkou, po jeho zatáhnutí jsem si uvědomila, jak blízko sobě vlastně jsme.

Následně nastal moment, který je obsahem každého klišé filmu a knihy, bez toho se žádná romantika neobešla. Jenže teď jsem plně chápala ten význam toho střetu, kdy se naše oči jeden do druhého zabodly. Teprve teď jsem chápala plnou váhu tohoto okamžiku.

,,Říkala si něco o drahých autech," prolomil pomyslnou bariéru. ,,Mám nápad."

Doufám, že jste si dnešní kratší kapitolu opět užili. :")
A mám na vás otázku - jaká je vaše nejoblíbenější postava tohoto příběhu, nebo která vám nejvíce padla do oka. Dost mě to zajímá, jak vnímáte postavy.

Děkuju za jakoukoliv odpověď a nezapomínejte zůstávat doma v bezpečí. :D

Lait🌠