POV. Zaia
Spadla jsem na zem. Tentokrát to nebyla moje chyba, spíše mě dotyčný přímo shodil. Batoh plný sešitů a učebnic k tomu pomohl. Díky těmto dvoum jsem právě líbala podlahu svým zadkem.

Když jsem se vzpamatovala, zvedla jsem se a podívala se směrem kam viník odcházel. Tu bandanu bych poznala všude. Bez ohledu na ostatní jsem se za ním rozběhla.

,,Hej! Taehyungu!" volala jsem na něj. Nic. Ale určitě mě slyší, protože trochu zpomalil. Zastavila jsem se před ním a natáhla ruku na jeho hruď abych ho zastavila. Těžce jsem oddechovala kvůli pohybu, který jsem musela vykonat.

,,Volala jsem na tebe snad tisíckrát, jsi hluchej?" Jenom na mě koukal svým chladným pohledem.

Když z něj nevyšla žádná odpověď, tak jsem opět promluvila. ,,Tae co se děje?"

,,Od doby co Jungkook odstěhoval jste všichni nějaký divný. Stalo se s ním něco? Nebo s tebou? Nebo s kýmkoliv? A nikdo mi nechci nic říct."

Stále nic neříkal.

,,Prosím. Nevím jak vy, ale j-já vás beru jako kamarády. I tebe tak-"

Konečně z něj něco vyšlo. ,,Přesně tak. S nimi možná jsi, ale se mnou nepočítej. Jdi dolízat za Jiminem. Nikdo se o tvou pomoc neprosí," hnusně se uchechtnul a obešel mě.

Au. To bolelo.

Tížilo mě na hrudi a tlak se zvětšoval. J-já myslela že...bychom mohli být kamarádi. A ono nic. No jasný Zaio, určitě by se někdo jako on kamarádil zrovna s tebou, to tak.

Proč mě tedy zval na tu přehlídku? A ty jeho přepadovky? Nechápu ho, opravdu ne.

Slzy se draly na povrch. Rychle jsem je setřela a odběhla na záchody, kde jsem počkala ne zazvoní na hodinu a poprvé za život spustila slané vodopády ve škole.

~

Nesla jsem tác s jídlem a hledala volný stůl, kam bych si mohla sednout. Moc dobře jsem viděla to místo, kde seděli ostatní. Baekhyun, Jimin, Hobi....včetně Taehyunga. A proto jsem hledala jiný kout. Nechtěla jsem ho vidět a s největší pravděpodobností bych se i znovu rozbrečela.

Najednou mě napadlo místo kam jsme sedávali s Jiminem. Kout pro odpadlíky. Jop, to bude určitě volné.

A nemýlila jsem se. Sedla jsem si tam a započala tak svůj oběd v kterém jsem se pouze přehrabovala. Párkrát můj zrak spočinul na onom stole, kde seděli.

~

Šla jsem pomalým krokem domů. Pozorovala jsem okolí, kterého jsem si zatím od doby co jsme se nastěhovali moc neprohlížela. My tu máme menší alej růží? Páni ty jsi opravdu "všímavá" Zaio. Neváhala jsem a rozešla se k nim. Přece jenom mám čas, jsou teprve tři hodiny odpoledne.

Voněly nádherně. Odteď ty růže asi opravdu beru jako primární oblíbenou květinu.

Zabrněl mi v kapse mobil.

Jimin🍧
15:45 kavárna jako minule. Buď tam, mamino ❤️

Povzdechla jsem si. Takže se akorát převleču a můžu jít zase do města.

~

Vzala jsem si na sebe obyčejné černé rifle s dírami na kolenou a velkou červenou nike mikinu přes hlavu. Udělala jsem si ještě obyčejný drdol. Dole jsem si pak nazula akorát bílé boty, vzala si mobil, peněženku a klíče. What else.

Otevřela jsem dveře a zamrzla v pohybu. Kytice růží? Byly rudé jako ty před parkem. Zvedla jsem je a otevřela lísteček, který k tomu byl přivázán.

'Promiň'

To bylo vše. Zajímalo by mě kdo to sem dal.

Mykla jsem rameny a ještě než jsem se vydala za Jiminem, jsem dala růže do vázy s vodou.

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯