POV. Jungkook
,,Děláš si ze mě prdel, žejo?!" vyjekl na mě Hobi. ,,Ne," zakroutil jsem hlavou.

,,A kdy jí to jako hodláš říct?! Je ti jasný, že bude naštvaná i když si to vůbec nepamatuje, viď?" pokračoval v hysterčení.

,,Jo, já vím..." sklopil jsem hlavu.

,,Jak dlouho to víš ty?"

,,Od doby co nastoupila," upil jsem kousek ze svého nápoje.

,,Ale to už je něco kolem půl roka! Panebože jsi opravdovej příklad vola," chytl se za hlavu.

,,Já vím," odpovídal jsem stále neutrálně.

,,A...miloval jsi ji?"

,,Jo. Ještě před měsícem ano," díval jsem se z okna kavárny.

,,Cože?! Ale to taky neni moc dlouho!" vytřeštil oči.

,,Miloval...tak jednoduchý a přitom těžký slovo," uchechtl jsem se. Stále jsem se díval z okna.

,,Proto jsi byl najednou tak chladný k Taehyungovi?" ptal se dál.

,,Jo. Žárlil jsem, když se s ní začal bavit víc a dřív on než já. Ani jsem neměl možnost nějak začít! A znáš mě...Když to nejde po dobrým, jde to po zlým.'' Hlavně s mými nervy, pomyslel jsem si.

,,No, pověst naší party ve škole mi k tomu pomohla. Ale jakmile jsem viděl, že Tae k ní začíná něco cítit aniž by si to uvědomoval, stáhnul jsem se zpátky. Přeci jenom je to stále můj nejlepší kamarád."

Hoseok jenom na mě koukal.

,,Je pravda že jsem Zaiu miloval. Už od mala byla kouzelná," usmál jsem se pro sebe. ,,Když se tu objevila, chtěl jsem si ji udržet co nejvíc pro sebe. Nechtěl jsem aby mi znovu zmizela."

,,Jasný, a proto jsi musel udělat ze sebe debila. A ze mě, Jimina, z Yoongiho..." vyčetl mi.

,,Jediný co jsi nám řekl je, že od nás potrebuješ tu největší pomoc za celou historii pomocí. Víš jak Jimin s Yoongim nadávali že musí být od sebe? Však se sotva dali spolu dohromady! Jsem to musel poslouchat pořád dokola když si tam nebyl."

Povzdechl jsem si. ,,Já vím...a moc se za to omlouvám."

,,A to všechno pro jednu dívku z dětství kvůli dětské lásce?"

,,Ty to nechápeš Hobi....ona...ona je prostě..."

,,Fajn, dejme tomu že tě chápu," přerušil mě.

Uchechtl jsem se. ,,To teda díky."

,,No není za co, pokračuj," uskrl ze své kávy.

,,Postupem času jsem si začal uvědomovat, že co nastoupila, tak to byla pouze velká radost že se mi vrátila do života. Tak jsem před dvěma týdny sebral všechno co jsem měl a prakticky si šel vydupat ať jsme kamarádi i přesto co jsem udělal," vydechl jsem.

Chvíli jsme seděli mlčky.

,,Bude tě nenávidět jestli jí to řekneš celé tak jako mně."

,,Já vím."

,,Taehyung nejspíš taky."

,,Já vím."

,,A vůbec on tohle ví?"

,,Ne."

,,Řekneš mu to?"

,,Chtěl bych."

,,Bude zuřit."

,,Já vím."

,,A jestli mu řekneš, žes ji miloval bude z něj přímo sršit ďábel."

,,Já vím."

,,Umíš odpovídat jinak než 'já vím'?"

,,Samozřejmě."

,,Blbečku." Povzdechl si a bouchnul mě bratrsky do ramene. ,,Kookie, víš že jsem vždycky s tebou, i teď, ale z tohohle se musíš vybruslit sám."

,,Neříkej," protočil jsem očima.

,,Hej! Snažím se tě tu povzbudit!"

,,Já vím."

,,A už zase odpovídáš JÁ VÍM!" plácl mě po hřbetu ruky. Ale to už se mu zvedaly koutky úst nahoru.

,,Bože dítě mé...Ty jsi teda číslo," řekl. Bylo teď slyšet pouze cinkání lžiček o hrnečky a debaty ostatních lidí co tam seděli.

,,Ještě něco hyung." promluvil jsem.

,,Ano?"

,,Začal jsem o víkendech chodit do klubů."

,,Žádná změna, každou druhou sobotu jsi tam byl," řekl.

,,Ale tohle není takový jaký ty myslíš, někdy tam chodím i v pracovních dnech..."

Zaskočilo mu.  ,,Panebože snad nejsi striptér!"

To zas polekalo mě. ,,Ježiš ne! V žádným případě!" začal jsem ho uklidňovat. Ale ne moc na dlouho.

,,Já...jsou to kluby v kterých se scházejí začínající boxeři. Takže...no...já...chci prostě dělat box." A zbavit se agresivity. Podíval jsem se na něj. Párkrát zamrkal. ,,Co prosím?"

,,Mám už zařízený byt ve Státech. Odmaturuju tam a pak se tomu začnu věnovat na plný úvazek. Mám tam domluvenýho i trenéra a peníze zajistí otec. Stejně jsem mu ukradenej."

To že tam letím už tenhle večer jakmile si promluvím s Taehyungem jsem mu neřekl. Je až příliš citlivý.

,,Jungkooku...tohle...proto si chodil kolikrát s modřinama na obličeji.'' vydechl. ,,A...navíc...to...všechno tím změníš, uvědomuješ si to?" řekl. Mohl jsem mu vidět již do skleněných očí.

,,Já vím."

~

Procházel jsem se parkem směrem k domu, který patřil jemu. Mezitím jsem měl čas si promyslet co mu řeknu.

Když jsem došel před tu zapeklitou bránu, dlouho jsem natahoval ruku tam a zpátky než jsem se odvážil zazvonit.

,,Ser na to, stejně je musíš opustit tak či tak," zavrčel jsem a zmáčknul třikrtá za sebou to zasraný tlačítko. Podle toho Tae ví, že to jsem já. Brána se otevřela a já vešel.

Taehyung se už opíral o futra. Je mi jasné že čekal omluvu, kterou samosebou dostane, stále je naštvaný, ale...

Zastavil jsem se před vchodem.

,,Tae? Já...já...musíme si promluvit."

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯