One year later

POV. Zaia
,,Bože, jsem tak nervózní." přešlapoval na místě. Chytla jsem ho za tváře. ,,TaeTae, maturitu si udělal, tohle je jenom předávání tak buď v klidu. Navíc tu jsme všichni. A bude tam s tebou Jimin, tak se nemáš čeho bát." dala jsem mu pusu.

Povzdechl si. ,,Já vím, ale i tak. Já jen..." podíval se do země. Byl zklamaný. Zklamaný kvůli někomu.

,,Jungkook viď?" pohladila jsem ho po tváři. Zakýval hlavou. ,,Kéžby tu byl. Kéžby maturoval tady, se mnou. To pomyšlení že je někde bůhví kde...Pořád ho beru jako nejlepšího kamaráda. Ne...pořád to JE můj nejlepší kamarád." řekl smutně.

Darovala jsem mu silné objetí, které mi oplatil.

,,A teď běž. Už na tebe určitě čekají." usmála jsem se povzbudivě.

~

Během vyhlášení maturantů mi přišla zpráva od neznámého čísla a jak tak koukám, už jsem si s tím člověkem psala.

Neznámé číslo
Ahoj Zaio. Teď se budeš asi divit, ale tady Jungkook. Musíme se o víkendu sejít. Přiletím do Seoulu na dva dny a potřeboval bych ti něco říct. Je to nutný. Nikomu neříkej že tu budu ani že jsem ti psal. Prosím odpověz.
-JK

Jungkook? Takže to byl on kdo mi párkrát psal starostlivé zprávy když-... když mě vlastně tenkrát dal na kebuli on. Nechápu.

Já
Dobře. Řekni kdy, kde a v kolik.

Napsala jsem a uložila si ho. Odepsal téměř okamžitě.

Jungkook
V sobotu 16:00 v kavárně kde jsi tenkrát byla s Chanem a Baekem a my se tam s Taem přisrali.

Nad posledním slovem jsem se uchechtla.

Skip to Saturday

Nevím proč jsem byla nervózní když jsme se udobřili a stali se z nás kamarádi. Jenže odletěl. Taemu jsem řekla, že jdu jenom něco koupit a že jít se mnou nemusel. No jak jinak chtěl jít taky no. Dlouho jsem ho přemlouvala ať nejde. Ten chlapec je až moc majetnický vám řeknu. Řekl že nepůjde pod jednou podmínkou.

Ehm....když vám řeknu že se druhý den prý ani nezvednu z postele...bude to dostatečná nápověda? Samozřejmě doplnil, že to bude ROMANTICKÉ, ale znám ho...

Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř. Rozhlíźela jsem se po místnosti, jestli nezahlédnu známou tvář, ale nic. Zabrněl mi mobil.

Jungkook
Úplně vzadu v rohu, osoba oblečená v černém. Vidím tě.

Koukla jsem se tam a opravdu tam byl člověk oblečený v černém, roušku nevyjímaje. Rozešla jsem se tedy tam.

,,Ahoj." sedla jsem si. Podíval se za mě a pak si odhrnul roušku a promluvil. ,,Ahoj." usmál se jemně.

,,Ehmmm...takže...co jsi potřeboval?" zeptala jsem se. Opravdu mě zajímalo, proč kvůli tomu musel přiletět až sem do Koreje.

,,Nejdřív tohle." posunul směrem ke mně kousek čokoládového dortu. ,,Nejdřív to sněz, protože budeš potřebovat cukr. Hodně cukru."

Panebože začínám se bát. Co to může být? Opravdu to bude tak hrozný? Nebo si ze mě dělá jenom blázny?  Neblbni Zaio, nebude to tak špatný.

Napadaly mě nejrůznější myšlenky a to jenom kvůli pitomému kousku čokoládového dortu.

Když jsem ho snědla a talířek se lžičkou odsunula na stranu, pohodlně jsem se usadila. Jungkook se zhluboka nadechl nosem a spojil své ruce na stole. Odkašlal si.

,,Takže. Předem chci jenom říct, že tvoje matka souhlasila s tím, že ti to řeknu já, jelikož tě znám už od plenek a nastal čas, abys to věděla." řekl. Hned jsem se připojila.

,,Cože? Jungkooku, co je to za blbost. Od plenek? Však jsme se poznali teprve-...teprve před rokem a navíc ses pak odstěhoval. Tak-"

Stopnul mě. ,,Ne. Nezačínej hned vyšilovat a nech mě to co ti teď povím doříct celé. Prosím. Ani nevíš jak mě trápilo, když si mě nepoznala minulý podzim, když ses sem nastěhovala. Zkrátka nech si to vysvětlit celé ano? Neskákej mi do řeči a nedělej si zbytečné závěry, dokud ti neřeknu abys mluvila, dobře?"

Nechápu co tím myslí, ale nejistě jsem přikývla.

,,Zaio.....ty jsi adoptovaná."

Jakmile to dořekl, strnula jsem jak socha, neschopná se jakkoliv hýbat.

Nadechovala jsem se, ale zase mě zastavil.

,,PROSÍM. Nech mě to doříct. Vím že mi teď nevěříš a říkáš si co je to za blbost," vydechl. Bylo vidět že ho to trápí.

,,Takže. Neříká se mi to snadno...."

,,Tvoji praví rodiče umřeli při požáru. Tebe dali do děcáku, protože ti těsně před nehodou umřela babička. Poslední příbuzný. Teda...aspoň tak se to uvádělo. Na jejím pohřbu jsem byl taky, protože my dva jsme byli nejlepší kamarádi. Tobě byly čtyři a mně pět. Měl jsem tě opravdu moc moc rád. Říká se tomu dětská láska, ale pro mě to bylo v té době jako by dospělí řekli, že někoho milují.

Tvoje babička bydlela vedle nás a vždycky když jsi přijela do Pusanu, nemohl jsem se na tebe dočkat. Prostě klasický sousedi, chodili jsme se k nám společně koupat a zkrátka jsme si hráli. Pak se teda stala ta nehoda a kdy jsem tě naposledy viděl byl pohřeb tvojí babičky.

Dali tě do děcáku, kde si tě adoptovali pár, který nemohl mít děti a chtěli holčičku. Rozhodovali se mezi tebou a ještě jednou holkou a když se dozvěděli proč tam jsi, vybrali si tebe. To ti bylo šest.

Ale zanedlouho potom, co jste jeli z narozenin jedný holčiny s kterou jsi se skamarádila ve škole, jste měli autonehodu, kde zemřel tvůj adoptivní otec. Tvoje nynější mamka vyvázla se zlomenou nohou a několika odřeninami. Ty-....ty..." rychle mrkal a snažil se zahnat slzy, ovšem několik mu jich stejně uniklo.

,,Ty si ztratila paměť. Utrpěla si silnou amnézii, byla asi 3 měsíce v kómatu a zapomněla tak tím na vše, co bylo předtím. Včetně mě." chvilku se zastavil a snažil se uklidnit. Párkrát si posmrknul a pak pokračoval.

,,Pamatuju si to přesně. Zrovna jsem si hrál s Taehyungem, který se na jaře přistěhoval z Tegu. Mojí mamce volali z nemocnice v Seolu, že jste měli autonehodu. V tu chvíli jsem odběhl do svého pokoje, kde jsem se zamknul a probrečel celou noc. Taehyunga jsem nechal Taehyungem dole v obýváku." zhluboka dýchal. Ani jsem si neuvědomila, že mi taky tečou slzy. Jestli je to pravda...jestli vše co mi tu teď říká...

,,Když ses probudila...tvoje "mamka" usoudila -radila se dokonce s tou mojí co má dělat, byla totiž úplně v koncích. Přece jenom si tě moc oblíbila a chtěla pro tebe jen to nejlepší- a dohodla se s mými rodiči, že sis jako malá prožila dost traumatickou věc. Nechtěli aby sis pamatovala smrt svých rodičů, navíc ty jsi v tom domě byla taky. Mohla jsi umřít stejným způsobem. A umřela ti babička, takže...." teďsi schoval hlavu do rukou.

Musí ho to opravdu bolet. Já jsem zatím jenom seděla a ani se nehýbala, občas mi stekla slza a opravdu jsem se snažila nedělat si své závěry. Zvláštní ale je, že si na babičku pamatuju. Ale jenom na ní.

,,Na svou pravou rodinu jsi teda zapomněla a žila si dál v poklidu s tím, že ti "táta" při autonehodě umřel, když jel z práce."

,,Tolikrát jsem tě chtěl jet navštívit, tolikrát jsem se kvůli tomu s rodiči hádal..." mluvil do dlaní. ,,I přes to že jsem si uvědomoval že si mě nepamatuješ...chtěl jsem tě aspoň vidět." zvedl hlavu kterou měl doteď schovanou a podíval se na mě uslzeným obličejem.

,,Byl jsem rád že mi zůstal aspoň Taehyung. Na základce mě totiž nějakou dobu šikanovali a on mi pomáhal, ale když nám bylo 14, přišel mi oznámit že se zase stěhují. Do Seoulu . V tu chvíli to byla pro mě strašná rána. Nejen že jsem kdysi přišel o tebe, ale teď bych měl přijít i o něj? Ne." zakroutil hlavou a prokřupal si prsty.

,,Celý dny a noci jsem se s rodiči hádal. Hádal jsem se a prosil, že se Taehyunga nechci vzdát. Byl jsem docela na něm závislý. Napadlo mě totiž, že bych se mohl odstěhovat taky. S nima. S Taehyungem a jeho rodiči, kteří mě brali jako nevlastního syna. Samozřejmě mi to naši nedovolili." napil se vody.

,,Jeden večer jsem přišel za Taehyungovými rodiči a zeptal se jich osobně, jaký mají na to názor a všechno jim vysvětlil.  Bylo mi jedno jestli jsem vtíravý, jestli jim to vadí nebo ne. Překvapilo mě, že jim to nevadilo. A víš proč?" odmlčel se a kouknul mi do očí.

,,Protože můj zastanej fotr je mafián. A oni o tom věděli. A jak jsem později dozvěděl, sami mě chtěli nějak odtáhnout od nebezpečí, takže jim to jenom přihrálo do karet."

,,No...otec jednou přišel domu na sračky a přímo přede mnou zastřelil matku. A ještě na mě zařval, že když si nevážím toho co mám, tak ať vypadnu a prakticky mě vyhodil z domu. Stěhování do Seolu bylo teda bezproblémové. S Taehyungem jsme pak společně dochodili poslední rok základky a pak šli na stejnou střední. Během toho jsem se seznámil s Yoongim, ke kterýmu jsem se v sedmnácti odstěhoval. Jsem moc rodičům Taeho vděčný."

,,Čas opět uběhl a na školu si přestoupila ty. Byl jsem štěstím bez sebe, ale když-"

,,Když si na mě promluvil a zjistil jsi že si tě nepamatuju i přes to že jsi to věděl, jsi začal být debil." dořekla jsem.

Povzdechl si a podíval se do skleničky.

,,Jo...nevím proč ale prostě mě to neskutečně naštvalo. Nebo se spíš vrátily starý city a vzpomínky. Nevím proč jsem se rozhodl to udělat po zlým, ale prostě se tak stalo...Byl jsem najednou poblázněn zase dětskou láskou a chtěl tě jenom pro sebe."

,,Tak jsem poprosil Jimina, jestli...jestli by mohl ze sebe udělat doslova boxovací pytel a skamarádil se s tebou. Chtěl jsem aby sis mě všimla, protože si o mě předtím sotva zavadila pohledem. Tak jsem...tak jsem na to šel zlým způsobem, protože debilů a rváčů si všimne každej. A navíc mi přihrávalo to, že jsem byl králem školy a do těch občasných rvaček jsem se opravdu občas zapojoval." nervózně si pohrával s prsty.

To si dělá srandu. On Jimina využil jenom pro svoje dobro?!  A...je teda vůbec Jimin můj nejlepší kamarád? Bere mě tak i on, i když to měl vlastně nakázaný?

,,Jenže když jsem viděl jak se díváš na Taeho, uvědomil jsem si že je kravina si tě držet. A on si tě taky nepamatoval. Navíc jsem časem zjistil že to bylo opravdu jenom pobláznění a mám tě rád pouze jako nejlepší kamarádku."

,,Ani nevíš jak se mi ulevilo, když si přijala mojí omluvu a stala ses mou kamarádkou." vydechl přebytečný vzduch. Já nenacházela slova. Narovnal se a opřel se o židli. Jednu ruku měl položenou na stole a druhou na stehně.

,,S tvojí adoptivní mamkou jsem se jednou srazil v obchodě a jsem od té doby v kontaktu. Jednou mi ale napsala, že to na ní dolehlo. Ta tíha že nevíš jaký si měla dětství. A na mě to dolehlo taky. Všechno. Úplně. Proto jsem se odstěhoval...nechal jsem tu ten jeden velký problém a prostě odletěl." mlasknul a jeho zrak byl zaměřen do jednoho bodu.

,,Před týdnem mi tvoje-...mamka volala, že už to opravdu psychicky nezvládá a poprosila mě, jestli bych ti to řekl, protože jsem prakticky byl u všeho." zvedl zrak ke mně.

,,A já souhlasil, protože mě sžíral pocit, že ti to neřeknu. A to, že se nám konečně uleví. A ty budeš znát pravdu." přesměroval zase zrak někam na jedno místo a jazykem si přejížděl po zubech.

,,Maturitu jsem udělal za pět dvanáct. Přes rok se věnuju boxu. Teď když mám střední ukončenou, jdu do toho naplno. Vše už je zařízené. A měla bys vědět, že to co jsem ti teď řekl...věděl o tom i Hobi i Jimin. Celý příběh." dokončil svůj monolog.

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
•1917 slov
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯