POV. Zaia
Absolutně jsem dneska ve škole nedávala pozor.

Nevím jestli to je tím, že je pátek, a nebo tím, že mé myšlenky bloudily k tomu včerejšímu hajzlíkovi a jeho chování. Začínám na něj v poslední době myslet čím dál víc and to se mi vůbec nelíbí!

Poslední možnost mé nesoustředěnosti zaobíral papírek se vzkazem, který jsem ráno našla v mé skříňce. Bylo na něm od neznámého napsáno, že se máme sejít po obědě v učebně matematiky. Absolutně nemám tušení, kdo by to mohl být a trochu mi to přidává na nervozitě.

Zazvonilo a já se mohla konečně vydat na oběd. Před třídou na mě už čekali Chan a Baekhyun, protože jsem se jako vždy vyprdolila mezi posledníma a protože končili dřív než já.

Došli jsme do jídelny a sedli si s obědem ke stolu. ,,Tak, co máte v plánu na víkend lidi?" zeptal se Baekhyun, nabral si jídlo do pusy a podíval se na nás. ,,V sobotu budu u Jimina a neděle, to netuším,"  odpověděla jsem. ,,Jasně že pařba! A celý víkend!" zvedl vesele Yeol ruce na horu.

Dál jsme si povídali o všem možném. Koukla jsem se na hodinky, které ukazovaly 14:20.

Mám tam jít? Trochu se bojím no, ale zajímá mě, od koho ten papírek byl.

,,Hej Zi, jsi v pohodě? Už koukáš na ty hodinky dobrý tři minuty," probral mě Chanyeol. Malinko jsem zatřepala hlavou a zvedla se. ,,Umm, musím si ještě něco zařídit, tak v pondělí, ahoj," rozloučila jsem se s nimi a vyšla z jídelny.

~

Stála jsem před tou učebnou a váhala. Srdce mi bylo o sto šest a ruce se mi třásly.

Jako jsi docela dost mimo kvůli jednomu papírku.

Zakroutila jsem nad svými myšlenkami hlavou a sáhla na kliku.

Jenže sotva jsem vstoupila, ani jsem nestihla zaregistrovat a dveře se za mnou zabouchly a ještě bylo slyšet otočení klíčem.

Tak...a jsi slušně v prdeli holka.

Pomalu jsem se začala otáčet, až přede mnou spočinula osoba opírající se o dveře s havraními vlasy a koženou bundou.

Nikdo z nás se zatím neměl k slovu, tak jsem se toho ujala, protože mě zajímalo, PROČ TU MUSÍM TEĎ S NÍM V PÁTEK TVRDNOUT, KDYŽ BYCH MOHLA DOMA V KLIDU KYNOUT.

Odkašlala jsem si. Hah, klišé.

,,To...ty si hodil ten papírek do mé skříňky předpokládám," nechala jsem vyznít. Kývnul na souhlas a odrazil se od toho kusu dřeva. Pomalým krokem se začal přibližovat.

Neustupuj, neustupuj, neustupuj. Nedávej znak zbabělosti Zaio, opovaž se couvnout. Zastavil se těsně přede mnou.

,,Jsem schopnej tolerovat ti Taehyunga. Vidím jak se v poslední době 'omylem' jak on tvrdí setkáváte. I Jimina jsem schopnej překousnout, ale nebude to zadarmo," řekl. Zamračila jsem se. ,,Takže mi to v podstatě zase poroučíš," ušklíbla jsem se. ,,Ummm, dalo by se říct,'' odpověděl mi.

Povzdechla jsem si a zkřížila ruce na hrudi. ,,Co chceš teda," zeptala jsem se nakonec.

,,Budeš moje holka. Na nějakou dobu, než si něco ujasním," skousl si spodní ret a vpíjel se mi do očí.

Stála jsem tam jako tvrdé Y. To co řekl, mě překvapilo. Člověk od něj čeká smrt a on místo toho tohle.

,,Tak na to zapomeň. Je blbost abys TY toleroval mého kamaráda. To spíš JÁ bych měla tolerovat tvé chování. Takže určitě si z toho vyvodíš, že nebudu skákat tak, jak ty pískneš," bránila jsem se.

A zase ho vytočila.

Nadechl se a zavřel oči. Když je otevřel, šlehaly z nich plameny. A nejenom ty zlomyslné. Už natahoval ruku na facku. Teda...to jsem si myslela. Plesknutí se neozvalo.

Místo toho položil svou ruku na mou tvář a já pocítila něco měkkého na mých rtech.

Co-

Jungkook mě právě políbil.

Překvailo mě to, že polibek byl něžný a ne hrubý, jak jsem poté očekávala

Po chvíli se odtáhl a mrknul na mě. ,,Ráno 7:30 jsem u tebe." Po této větě odešel.

Fajn...

ŘEKNETE MI NĚKDO CO SE TO TU SAKRA DĚJE???!!!!

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯