POV. Tae
Došel jsem před můj dům.

Yeontan vedle mě začal štěkat. ,,Notak, ticho, lidi spí," napomenul jsem ho, ale nepřestal.

,,Myslel jsem, že budeš teď večer v tý společnosti. Gucciho by sis nenechal ujít," vylekal mě hlas.

,,Fuj...tyvole nemůžeš jen tak lidi takhle přepadat," řekl jsem mu.

Nyní mi to něco připomíná. Spíš někoho než něco.

,,Vždyť jsme se před půl hodinou viděli blbe," protočil očima Jungkook, který se momentálně nacházel před branou, opřený o zeď se zkříženýma rukama.

,,Nojo furt," teď jsem byl já, kdo protočil panenkami.

,,Neodpověděls," pokračoval. Naťukal jsem kód a brána se otevřela. Poté jsem se na něj otráveně a zároveň podrážděně pomalu otáčel.

,,Hele klid. Nechci se hádat. Jen...moc si nepřeju aby ses s ní...sbližoval,"  začal.

Zamračil jsem se. ,,Jako s kým?"

,,Nedělej blbýho. Zaia," opáčil mi.

,,Proč bych se s ní měl kamarádit? Jen jsme párkrát na sebe narazili, nic víc. Navíc-...no zkrátka se Zaiou? Hah, to určitě. Ani ve snu," pustil jsem Tana na zem.

,,Pfff, prej párkrát. Jasný, to urcitě," uškrnul se. ,,Taehyungu....nejsem blbej a tohle nebude jen tak. Vidím to na tobě," zastrčil ruce do kapes, přetáhl si kapuci přes hlavu a odešel.

Co to jako má znamenat? Jsme si prohodili původ planety že mluví takhle z cesty nebo co?

,,Hm, kdo ví," jenom jsem nad tím pokrčil rameny a vydal se do domu.

POV. Zaia
Další den jsem si to do školy kráčela rázným krokem s úkolem, že najdu Yoongiho tak, aby byl sám. Bez Jeonovy party. No a pak prohodíme nějakou tu řeč.

Byla jsem přemýšlením nad tím tak zaneprázdněná, že jsem si nevšimla osoby stojící u mé skříňky, a tak jsem ju bouchla plechovýma dvířkama do čela. Omylem samozřejmě.

,,Aaaauuuu, sakra Zaio kdo ti co udělal? Nemusíš si to na mně vybíjet," vykřikl Baekhyun a mnul si postižené místo s bolestnou grimasou.

Taehyung, Jungkook a především Yoongi se stali.
Ale pochybuji že by tě to zajímalo.

Omluvila jsem se mu, ale pak mé oko padlo na kluka vedle něj.

Vypadal jako ten, co minule Baeka naháněl po chodbě. ,,Zaio, tohle je Chanyeol, Chane tohle je Zaia."

,,Ahoooj," zamával mi s úsměvem. ,,Ahoj," odpověděla jsem mu, taky se zvednutými koutky.

,,No a potřeboval jsi něco? Nebo proč si tu stál?" rozešli jsme se chodbou.

,,Jenom jsem tě chtěl pozdravit a přesvědčit se, že jsi v pohodě," přehodil svou ruku kolem mého krku a v podstatě se na mě oběsil. Nezapomněl vycenit svou bílou řadu perliček.

,,Pabo," zakroutila jsem hlavou. ,,A jo, jsem v po-"

,,Zaio? Na slovíčko," vyrušil nás něčí hlas. Stál opřený vedle dveří mé třídy, ruce v kapsách a koukal na nás. Dovolím si říct, že tentokrát tam byl i mírný náznak podrážděnosti. Všichni tři jsme se zastavili a koukali na něj jako na svatý obrázek.

Když věnoval Baekhyunovk a Chanovi pohled, který byl ještě horší než předtím, oba dva se rozešli pryč.

,,Eeeeee, noooo, t-tak mi p-půjdeme, viď Yeole? Stejně zachvilku začne hodina," utáhl si popruh batohu.

,,Etaaa...j-jooo, pojďme, heheh," dodal Chanyeol a podrbal se nervózně na zátylku.

Zbyli jsme tam jenom my dva. Můj zrak padl na něj. ,,Co chceš Kime," začala jsem. Nastala chvilka, kdy na vás člověk jenom kouká, nic neříká a až po nějaké době odpoví. Nejdřív se ušklíbl, pak mu ovšem opět zůstal poker face.

,,Vlastně...nic," odrazil se od zdi. ,,Nic jsem nepotřeboval." Při odchodu do mě nezapomněl drknout ramenem.

Nic? Tak proč nás zastavil v konverzaci?! Yaah, tyhle lidi mi lezou na nervy. On obzvlášť.

~

Ke konci hodiny mě učitel požádal, abych zašla pro naše písemky, co jsme psali minulý týden.

Při odchodu z kabinetu jsem potkala na chodbě nečekaného hosta. Byl tu sám, tak jsem využila příležitost.

Bouchla jsem s ním o zeď a nasadila opravdu naštvaný pohled. Rukama jsem ho chytla za límec jeho bílého trička.

,,Proč jsi to udělal," procedila jsem mezi zuby. Pár sekund na mě koukal jak na idiota, ale potom si uvědomil, co jsem tím myslela. Na tváři mu vyrašil posměšný úšklebek a zanedlouho se začal i smát.

,,Jestli ti něco přijde k smíchu, mně teda ne. Znásilnit člověka opravdu směšné není," zmáčkla jsem lem ještě víc.

,,Jako-jako ty jo? Jako ty mi chceš-chceš vynadat?" nepřestával se smát. ,,Vážně? Ty jo?" skoro mu už tekly slzy.

,,Jsme stejně vysoký. Možná nějakou sílu máš, ale pochybuji že tyhle hůlky mají něco málo společného se svalovou hmotou," provokativně jsem mu párkrát zmáčkla paži. To ho trochu zklidnilo. ,,Fajn. Takže teď mi odpověz. Proč. Jsi. To. Udělal." řekla jsem mu po kouskách.

Mlasknul, kouknul se na strop, pak zpět na mě. ,,To tě nemusí zajímat. Bylo mi jasný, že buďto to z něj vytáhneš nebo ti to řekne sám. Jste přece...nejlepší kamarádi." poslední větu zažvatlal se zvýšeným hlasem.

,,Zajímá mě to, protože jak říkáš, je můj nejlepší kamarád a já narozdíl OD NĚKOHO své blízké kamarády chráním," skoro jsem až vyštěkla.

,,No tak ale teď máš smůlu brouku, protože přede mnou Jimina neochráníš. Budu si s ním dělat co chci," poplácal mě po tvářích.

Kretén.

Okamžitě jsem dala jeho ruce pryč. ,,Uvědomuješ si co mu způsobuješ? Šikanujete ho a pak si k němu nakráčíš a zlomíš ho úplně!" Nic neříkal. Chtěla jsem pokračovat, ale přerušilo mě zvonění.

Než studenti začali vycházet, zabodla jsem mu prst do hrudi. ,,Neskončili jsme. Dávej si pozor. Jednou jedinkrát mu něco provedeš a neznám bratra Mine," zasyčela jsem na něj. Otočila jsem se a rozešla se k mojí třídě.

,,Nemůžeš s tím nic udělat!" zakřičel na mě ještě po cestě, na což jsem zdvihla prostředníček.

~

Po škole jsme si s klukama zašli do cukrárny, protože proč ne. Já, Baekhyun a Chan. Jelikož Jimin zůstává do konce týdne doma, tak jsem na Baekhyunovo pozvání souhlasila.

Stejně nemám co dělat.

Dneska to bylo na prd, a tak jsme si potřebovali dobít hladinu cukru. Právě teď tu sedíme a mluvíme o všem možném.

,,Počkej jako fakt? To udělala?" ujídala jsem ze svého zmrzlinového poháru a smála se. Chanyeol taky nemohl.

Baekhyun nám totiž popisoval jednu holku, co se ho snažila dostat. Pokračoval by, ale vedle mě někdo odsunul židli a sednul si na ní, což upoutalo nejen jeho, ale i mou pozornost.

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯