POV. Zaia
Pomalu jsem se probouzela. Ostré světlo zasáhlo mé oči a tak jsem párkrát zamrkala, než jsem je otevřela úplně.

,,Oh, už jste se probrala, to je dobře. Jak se cítíte?" přiběhla ke mně sestřička a zeptala se mě. Byla jsem ve školní ošetřovně.

Pomohla mi se zvednout do sedu. ,,Dobrý?" zeptala se znovu. Přikývla jsem hlavou na souhlas. ,,Tak dobrá, ještě tu pár minut počkáte a pak vás pustím domu. Doprovodí vás ten chlapec co vám pomohl, pro jistotu. Mám ho sem pustit?"

Chlapec?

,,Uhmmm, tak...asi jo," odpověděla jsem jí.

Zajímalo by mě kdo to je.

,,PŘEKVAPENÍÍÍ!" vykřikl s úsměvem a s rozpřáhlýma rukama se ke mně vydal. ,,Ne tak nahlas pane Byune," napomenula ho sestřička.

,,Pardon," kníknul.

,,Oh, ahoj Baeku," usmála jsem se na něj. ,,Pěknou perdu si dostala ti řeknu. Byla si tak mimo, že sis ani nevšimla toho míče co na tebe letěl. I když troufám si říct, že to Min-Young udělala naschvál," sednul si vedle mě.

,,Takže...ty si mě teda...chytil? Vidíš, ani jsem si nevšimla, že jsme ve stejném týmu," zasmála jsem se. Myslela jsem-spíš můj mozek doufal, že by to mohl být Taehyung.

Tak moment...ty přemýšlíš o tom blbečkovi Zaio? RYCHLE PRYČ Z HLAVY S TOU MYŠLENKOU. Fuj Kim!

Nervózně se zasmál. ,,Eeh jo, chytil jsem a odnesl tě sem," poškrábal se na zátylku. ,,Pak...ti musím poděkovat," objala jsem ho. Nevím proč, prostě jsem měla nutkání to udělat i přesto, že jsme se prakticky viděli teprve po druhé. Jak je vidno, zaskočilo ho to, ale pak mi obejmutí opětoval.

,,Půjdem?" zeptal jsem. Kývla jsem a oznámila to ošetřující.

Když jsme byli před vchodem, zastavila jsem ho. ,,Hele, nemusíš mě doprovázet Baeku, já to zvládnu," řekla jsem mu.

,,Ale-"

,,Žádný ale. Už tak jsem tě obrala o čas a navíc si mě donesl na ošetřovnu. Jsi hodný, i když to nařídila sestřička, ale já dojdu sama," poplácala jsem ho po rameni.

,,No, tak dobře, jak myslíš. Ale tady," podal mi svůj telefon, ,,dej mi tvoje číslo kdybys potřebovala pomoct nebo se něco dělo," zvedl pravý koutek. Zaraženě jsem se na něj podívala. ,,M-moje číslo?''

,,Ano.''

,,No já nevím-''

,,Prosím,'' skočil mi do řeči a odul spodní ret. Povzdechla jsem si. ,,Tak...dobře. Dám ti ho.''

Vzala jsem si od něj telefon a naťukala mu ho tam.

,,Díky. A zítra ahoj." usmál se zářivě, zamával mi a vydal se pryč.

Že by nový kamarád?

Navečer jsem se rozhodla dojít navštívit Jimina, protože když sem s ním ráno volala, nezněl úplně nejlíp.

Možná proto šel k doktorovi?  Netuším.

Když jsem došla před dům kde bydlí, zazvonila jsem.

Nic.

Znovu.

Nic.

Tak jsem teda zkusila pořádně zaklepat, ale stále se nikdo neozýval. Povzdechla jsem si. Doufám že je v pořádku. Několikrát jsem to ještě zkusila, ale žádná odezva nepřišla.

Když už jsem to vzdala a odcházela pryč, uslyšela jsem pomalé otevírání dveří. Otočila jsem se a vykoukla na mě vystrašená blonďatá hlava.

,,Zaio?" zašeptal a otevřel dokořán. Jakmile jsem ho spatřila, chtěla jsem ho umačkat k smrti. ,,Panebože jak to vypadáš," vydechla jsem, rychle k němu přeběhla a začala ho kontrolovat.

Stál přede mnou Jimin s nateklýma očima zřejmě od pláče. Ret měl natrhlej a celkově je měl napuchlé. Vlasy do všech světových a krk fialo- tak počkat...to jsou cucfleky? Na to jsem se zamračila.

,,Jimine? Můžeš mi říct co to má znamenat?" přejížděla jsem mu prstem po těch modřinkách a mírně se u toho mračila. Chim Chim si to uvědomil a ihned mi chytil ruku, kterou odstrčil a natáhl se pro šátek. Poté se díval všude jinde, než aby se koukl na mě.

,,Já-" začal, ale nic jiného z něj nevyšlo.

Povzdechla jsem si a přešla k němu. ,,Kdo?" chytla jsem ho za tváře.

Dlouho nic neříkal, ale pak mě zatáhnul dovnitř a pevně objal.

,,Kapesníky, obývák," posmrknul a začal se se mnou šourat v objetí do obýváku. Kdybych měla pohled z třetí osoby, vypadalo by to vtipně. Když se vysmrkal, zeptala jsem se. ,,Můžu se zeptat co se tedy stalo?" pohladila jsem ho zádech. Nepatrně přikývl.

,,On-on-to-...Musíš mi slíbit že nezačneš vyvádět," upozornil mne. ,,To budu i tak, ale fajn," zkřížila jsem ruce.

Chvilku koukal doblba, ale pak promluvil. ,,Yoongi, Yoongi..." koukl do země. ,,Včera...někdo zazvonil, tak jsem se tam šel podívat a-a-a stál tam on, vecpal se dovnitř a stalo se TO," na konci mu zase zaskřípal hlas.

Yoongi?! Ten parchant.

,,Yoongi? YOONGI?!" zvýšila jsem hlas a vydala se ke dveřím s úmyslem najít toho idiota, i když nemám potuchy kde bydlí. ,,Počkej! Ne ne ne ne, nedělej to," táhl mě zpět a doslova prosil. ,,Proč ne? Sakra Jimine uvědomuješ si co ti udělal?" zeptala jsem se ho nevěřícně.

,,Já vím, ale....já ho i přesto miluju," poslední část věty zašeptal.

Teď se mi dolní čelist probourala až k jádru zemskému. Zůstala jsem stát a nevěřícně na něj hleděla. ,,Zaio, slíbila si že nebudeš vyvádět."

,,Ano, možná, ale to jsem ještě nevěděla že tě Yoongi přefiknul TÍM způsobem.''

Přešla jsem zpět k němu. ,,Chime, jsi opravdu můj nejlepší kamarád. A nechci aby ti někdo ubližoval. Jak fyzicky tak psychicky," podívala jsem se na něj. Nic neříkal.

,,Tak jo, potřebuješ něco? Pomoct s něčím?" nadechla jsem se. Zakroutil hlavou. ,,Tak mi aspoň slib a dodrž to, že se dáš do týdne do pořádku."

Pokývl. ,,Dobře, slibuju."

,,A kdyby něco volej ano?''

,,Jo, neboj," řekl.

Objala jsem ho a vydala se ke  vchodu v závěsu s Jiminem. ,,Tak, já půjdu a dávej na sebe pozor, vypadáš jako zombie. V týdnu ti přinesu něco teplého k jídlu," řekla jsem a rozloučili jsme se.

Já toho Mina zabiju až ho ve škole spatřím.

~

Už byla tma, když jsem se vrátila a před domem na mě čekalo překvapení.

,,Yeontane? Co ty tady?" řekla jsem nevěřícně nahlas. ,,Ty si zase zdrhnul?" vzala jsem ho do náruče a podrbala ho. Odměnou mi bylo zaštěkání a olíznutí na mé tváři. ,,Hej! To se nedělá!" zasmála jsem se. Cítila jsem jak chtěl zavrtět ocáskem.

,,Je ti jasné že tě budeme muset vrátit k tvému zazobanému majiteli s GUCCI prdelí že?" pohladila jsem ho. Na jednu stranu jsem ráda že ho zase vidím, ale pomyšlení že pokud si pro něj Taehyung nepřijde sám a já budu nucena mu ho vrátit osobně...je prostě nepříjemná.

Ale Yeontan nebyl jediný, který na mě zřejmě čekal...

Zpoza stromu se vynořila osoba v černém přicházející ke mně, s ne moc pěkným pohledem.

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯