POV. Zaia

,,Zaio?"
Podivila jsem se nad tím, že ví jak se jmenuju.

,,A-a-ano?" zakoktala jsem překvapeně.

Kouknul se někam mimo a při vracení pohledu zpět na mě si olízl rty a chvíli pak na mě koukal.

Jakmile se vzpamatoval, neváhal a už mě za ruku táhl pryč z obchodu. ,,A-ale jáá, co ten nákup? Musím to koupit. TAEHYUNGU ZASTAV!" snažila jsem se mu říkat mezi velmi rychlou chůzí. Jenže to už jsme byli u jeho auta.

,,Nasedej," otevřel mi dveře. Nevěděla jsem v tu chvíli jak na toto gesto reagovat, protože mě to překvapilo. ,,Dělej, nemám na to celý den," dodal. Nastoupila jsem tedy do auta.

,,Řekni mi adresu," nastartoval BMW. Koukla jsem se na něj. ,,Cože? Proč?" zeptala jsem se zaskočeně. Opravdu mě to udivovalo. Na co by mu byla? ,,Tvojí adresu, říkej," vjel na hlavní. ,,A nebudu to opakovat," dodal.

,,N-no dobře." zamumlala jsem a nadiktovala ji mu.

Když jsme dojeli před můj domov, samozřejmě se jeho 'gentlemanská stránka' vypařila. Otevřít jsem si musela sama. No co, využívám každou příležitost, kdy nemusím nic dělat.

Než jsem se dohrabala k brance, Taehyung už tam stál a poklepával si nohou. Co tak nervózně pane GUCCI? Jenže stále nechápu proč jsme z toho obchodu vystřelili jako šíp z luku a proč teď stojí před domem, kde bydlím. A podle toho soudím, že má v plánu se mi vsrát do soukromí.

Při odemykání branky jsem se sekla a otočila se na něj. ,,Co tu vůbec chceš? Myslela bych si, že s odpadem nenavážeš ani oční kontakt," nedalo mi to a musela jsem si rýpnout.

Zkřížil ruce a zamračil se. ,,Můžu se bavit s kým chci. To, že se děje tahle situace neznamená, že se s tebou budu nějak bavit. Pořád si v mých očích kus tadytý popelnice," ukázal na ní.

Koukla jsem se na to a pak na něj. Zhluboka jsem se nadechla a párkrát zamrkala. Zabolelo mě to, co vypustil z úst. A taky mě naštval.

Jak mě může soudit-ani nevím proč vlastně. On nevypadá na to, že by mu vadilo moje kamarádství s Jiminem. Tomu je to právě úplně ukradený.

Teď jsem pro změnu nasadila rychlé tempo já a hnala se ke vstupním dveřím. ,,Ať tu potřebuješ cokoliv, hned potom vypadneš. Tvůj ksicht se mi hnusí víc než blitky," hmátla jsem agresivně po klice a otevřela.

Ach, tak ráda bych mu ty dveře připlácla na obličej.

Zabouchla jsem po tom, co vešel a nasupeně k němu přešla. ,,Takže co," zeptala jsem se ho.

Chvíli nastalo ticho, pak promluvil. ,,Máš tu totiž mýho psa."

Na to se téměř okamžitě ozvalo nepatrné běhání ze schodů za doprovodu cinkání přívěšku na obojku. Oba dva jsme se tím směrem otočili.

Když ta malá chlupatá koule spatřila Taehyunga, rozběhla se ještě víc a ke všemu začala radostně štěkat. Takže to je jeho pes? Děláte si srandu že?

Já jenom stála na místě přikovaná, protože mě to dosti překvapilo.

Prcek k němu doběhl a Taehyung se sklonil. Nejdřív mu vynadal, ale pak ho začal všude možně drbat a vítat. ,,Ty blbe malej, jakto že zdrháš! Na prdel dostaneš!"

Během tohoto vystoupení jsem se dozvěděla, že onen pejsek se jmenuje Yeontan.

Pozorovala jsem je a poprvé jsem viděla Taehyunga se usmívat. Bez srandy, ten kluk se nikdy nesměje. Vypadal u toho s Yeontanem tak přirozeně, až mi to samotné vykouzlilo úsměv na tváři. Nenechej si odvést pozornost Youngová.

Ačkoliv mi v tu chvíli oba dva přišli roztomilí, musela jsem je přerušit. Místo úsměvu jsem nasadila opět nic neříkající grimasu a odkašlala si.

,,Řekla jsem, že ať je to cokoliv, máš pak hned vypadnout, ne se tu s tím zdržovat," zavrčela jsem. V jeden moment jsem zahlédla snad zklamaný pohled, ale hned na to se ušklíbl. ,,Ale kdybys nevěděla že je můj, tak se tu s Yeontanem teď mazlíš i ty," řekl, sebral Yeontana ze země a odešel. Slyšela jsem nastartování motoru a pak už jen ticho.

Několik minut jsem hypnotizovala zeď, ale pak jsem se probrala. ,,Ani nepoděkoval a ještě mě srovnává s popelnicí. Tady máte důkaz dámy a pánové, že děcka bohatých jsou parchanti zazobaný," říkala jsem si, když jsem přecházela do kuchyně do lednice, odkaď jsem si po dlouhém koukání vzala džus a vydala se do pokoje. Tam jsem si kecla do postele a zkontrolovala zprávy.

Neznámé číslo
Ahoj Zi, jak se máš? 😊

Jen jsem se ušklíbla. ,,Mám se skvěle. Byla jsem srovnána s popelnicí." Nemám náladu teď komukoliv odepisovat, fakt ne. Spánek je moudřejší.

Ani jsem neměla pomyšlení na to, že stále neznám onoho anonymního odesílatele zprávy.

~

Šla jsem po chodbě, ale s někým jsem se srazila, tím pádem mi spadly všechny učebnice. ,,Moc se omlouvám," sehla jsem se pro ně. Od protějšku mi žádná odpověď nepřišla.

Zvedla jsem se a málem ty bichle upustila znovu. Stál tam on. Koukal se na mě nečitelně.

,,Přestaň na mě všude narážet. Kam se hnu ty seš tam taky," řekl uraženě a obešel mě. Kam se hne tam jsem já? Otočila jsem se jeho směrem. Není to spíš naopak?

Povzdechla jsem si a vydala se na vyučování.

~

Ah...poslední hodina, POSLEDNÍ! Ale když jsem se koukla která to je, moje oslavy ihned pominuly. Tělocvik. Vydala jsem se teda směr krematorium.

Po převlečení a nástupu jsem se dali na rozběhání. Ofkórs kdo byl mezi posledníma? Já. A koho vybrali jako posledního do týmu? No přeci mě. Hráli jsme volejbal a taky byli spojeni s klukama ze třeťáku, protože jejich učitel musel někam naléhavě odjet.

Taehyungova třída.

Měl by tu ale tedy být i Jimin s Jungkookem, ale ti tu nebyli. Proč asi? Vím, že Jimin říkal něco o doktorovi, ale Jungkook?

Yaaah, proč se o něj staráš?

Jo a pro mé "štěstí" jsem skončila v Taehyungově týmu.

Byla jsem tam takový ten forevr meloun. Když učitelka zapískala na odpočinek, šla jsem se napít do šatny. Jenže cestou zpět jsem zachlechla hlasy a mé jméno, které se ozývaly z chodby před vchodem do tělocvičny samotné. Je to neslušné, ale každýho by zajímalo o čem se vede řeč když řeknou vaše jméno ne?

Schovala jsem se za roh.

,,Viděla jsi ji?"

,.Jo a nechápu co na ní vidí."

,,Tss, přesně. Ten jeho pohled při hře...kdyby mohl tak ta Zaia nebo jak se jmenuje už je dávno u něj, doslova ji hltal pohledem, proto se jí musím na tuhle chvilku nějak zbavit, na Taeho mi nikdo šahat nebude."

Slyší mé uši dobře? Zbavit se mě? A jako toho 'jeho' mysleli....Taehyunga? To snad ne, ne? A je to pravda? Z mého přemýšlení mě vytrhlo učitelovo zapískání.

Byla jsem z toho tak mimo, že jsem nedávala při hře pozor a tak jsem si vysloužila pořádnou perdu do hlavy míčem. Už jsem jenom cítila jak padám a něčí ruce, co mě zachytily. Pak tma.

POV. Jimin - yesterday
Ležel jsem v posteli, když jsem uslyšel zvonek. ,,Yaaah, kdo otravuje v tuto pitomou hodinu," zakňučel jsem a vstal.

Jakmile jsem otevřel, ihned jsem zavíral, ale čísi noha mi to znemožnila a vecpala se dovnitř. Byl jsem přimáčknut na zeď.

,,Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi jak se o tebe stará," špitl naproti mým rtům.

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯