PROLOG
,,Potřebuješ mít nějakej suvenýr od Gucciho," chytl se za srdce.
,,Mám voňavku!" bránila jsem se.
,,Nejnovější kolekci?" nadzvedl obočí.
,,Ne," koukla jsem jinam.
,,Tak vidíš. Aspoň pásek! Nebo tričko pokud se se mnou chceš bavit," táhnul mě do již zmiňovaného obchodu.
,,Egoista," odfrkla jsem.
,,Budu dělat, že jsem nic neslyšel."
POV. Zaia
Tak jo. Dnes je ten den. Den, kdy jdu na novou školu kvůli našemu přestěhování.
A vůbec se netěším. Kdo by taky ano?
,,Zavolej mi až skončíš," řekla mi mamka, když zastavila před nyní už mou školou. ,,Neboj," řekla jsem jí a vystoupila z auta. ,,Tak ahoj," zavřela jsem dveře a otočila se na tu budovu, v které se budu muset co nejdřív vyznat.
,,Okej, nebude to tak těžký Zaio, to zvládneš," povzbuzovala jsem samu sebe a po hlubokém nádechu a výdechu jsem se vydala do areálu, kde se to hemžilo studenty.
Podivené pohledy nechyběly, stejně tak poznámky na mou osobnost. Nervózně jsem se ohlížela po ostatních tak, že jsem nedávala pozor a do někoho vrazila.
Kdyby mě dotyčný nechytil, už bych ležela na zemi.
,,Jsi v pořádku?" otázal se.
,,Um, ano. Omlouvám se!" vyhrkla jsem hned a podívala se na dotyčného. Měl poměrně velké oči a havraní vlasy.
Navázali jsme spolu dlouhodobý oční kontakt, což mě znervóznilo a tak jsem po chvíli uhla pohledem.
,,Oh, promiň. Ty jsi tu zřejmě nová. Já jsem Jungkook a tohle je Taehyung," zářivě se usmál a ukázal na kluka vedle sebe, kterého jsem si všimla až teď.
,,A-ahoj. Jsem Zaia a jo, jsem tu nová," vydala jsem ze sebe nervózně. Čekala jsem i jakoukoliv reakci od toho Taehyunga, ale nic jiného než nečitelného pohledu se mi nedostalo.
,,Eeeeh, nevšímej si ho. Je takový pořád," řekl Jungkook, když si všiml, že Taehyunga pozoruju. Okamžitě jsem studem sklopila hlavu.
Přistižena při činu Youngová.
,,Asi zřejmě budeš hledat ředitelnu že?" zpetal se chlapec s havraními vlasy, jelikož jsme se ani jeden neměli k hovoru.
Přikývla jsem a usmála se. ,,No...jo."
,,Tak půjdeš rovně po chodbě. Na konci vpravo povedou schody které vyjdeš a pak se dáš doleva. No a ředitelna je v předposledních dveří na konci vlevo," poradil mi s králičím úsměvem, který zatím nepovoloval.
,,Děkuju," uklonila jsem se, ,,a ještě jednou se omlouvám, že jsem nedávala pozor," dodala jsem a co nejrychleji se vydala ke vchodu do školy.
POV. Jungkook
To není možné.
Nemůžu uvěřit, že jsem ji po tolika letech konečně potkal. Myslel jsem, že už ji nikdy neuvidím.
A byl jsem rozhodnut, i když mě stále bolí, že si mě nepamatuje.
,,Taehyungu? Tu holku potřebuju dostat. Co nejdřív a je mi jedno, jakým způsobem se tak stane," oznámil jsem svému nejlepšímu kamarádovi.
POV. Taehyung
Kývnul jsem na souhlas a s mlčochem jsem společně s Kookem pozoroval odcházející dívku.
Dívku, která zaujala nejen Jungkooka, ale i mě.
Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
• Přepis i s PROLOGEM je na světě 🖤
• Žádné zásadní změny v ději tam nejsou, ale je to upravené tak, aby to aspoň dávalo větší smysl.
• A hlavně doufám, že se vám to bude lépe číst ❤️
•Pokud budete s něčím nespokojení, hned prosím hlašte! 💜
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro