Už zase to dělali. Tento týden už po třetí. Rychle jsem se k němu rozběhla i s taškou na zádech, protože to vypadalo, že ho brzy zabijou.

,,Uhněte vy paka!" vykřikla jsem, když jsem byla u nich.

Jimin ležel skoro na prašné cestě před školou.

,,Panebože Jimine. Notaaak. Hej, koukej se na mě. Honem," začala jsem mu propleskávat tváře a mluvit na něj. Jmenovaný ze sebe sotva vydal 'hmmm' natož se jakkoliv hýbnout, byť jen malíčkem na ruce.

,,Minnie, prosím," pořád jsem se ho snažila přivést k vnímání. Krev mu tekla jak z nosu, tak v malých proužkách na jiných místech obličeje. Monokly mu všude možně hrály jako duha.

Když se mi povedlo ho aspoň posadit a trochu s ním komunikovat, podala jsem mu kapesník, aby si zastavil tok krve z nosu a otočila jsem se k těm idiotům.

,,Tak jste normální?! Ten kluk vám nikdy nic neudělal! Vždyť jste ho skoro umlátili do bezvědomí! Jaký by to bylo vám kdybyste zažívali to samé co on!" křičela jsem na ně.

Pan 'velitel' asi nebyl moc spokojen z mého proslovu, protože už chtěl začít něco namítat, ale to by ho nesměl přerušit učitel.

,,Co se to tu děje?" byl slyšet učitelův rázný hlas z dálky. Ta parta se NAJEDNOU rozutekla pryč.

Došel k nám již jmenovaný učitel. ,,Panebože, pane Parku!"

,,Já...oni-"začala jsem.

,,V pořádku slečno Young. Viděl jsem jak utekli. Postih je nemine a pana Parka na ošetřovnu odvedu, můžete odejít," řekl mi.

,,Ne, já tam s ním půjdu. Však vidíte v jakém je stavu," řekla jsem mu sklíčeným hlasem. ,,A právě proto by měl mít klid. Chápu že je to váš kamarád, ale pro tentokrát ho nechte samotného," oznámil mi a rozešel se s ním na ošetřovnu. Povzdechla jsem si.

Jasně, měla bych ho opustit, aby na ten tlak zůstal sám, to tak.

Ale nezbývalo mi nic jiného, než popadnout tašku a vrátit se na vyučování. Poslední hodina díkybohu.

Mimochodem jmenuji se Zaia Young a před měsícem jsme se přestěhovali. Sem do Soulu. Do školy jsem nastoupila tři týdny zpátky do druháku. Ten kluk o němž tu byla řeč s krví se jmenuje Park Jimin a byl první kdo se mě jakožto novou studentku ujal na prohlídku školního areálu.

Obeznámil mě se vším důležitým včetně té party co ho dneska zmlátila. Část z nich jsou třeťáci - Jimin taky a se dvěma chodí do třídy - a část čtvrťáci.

Parta se skládá z 'pana nejdůležitějšího' což je Jungkook. Pak jeho nejlepší kamarád Taehyung a následně Yoongi. A v neposlední řadě Hoseok, kterého byste ani netipovali že tam patří, protože se od ostatních odlišuje svou sluníčkovou náladou a baví se se všemi.

Jimina si dobírají prý kvůli tomu, že je gay.

Ano správně, gay.

Stále nedokážu pochopit, proč někteří lidé odsuzují ostatní jenom kvůli jejich orientaci. Však je to v dnešní době normální. Žijeme přece v 21. století.

A co se Jungkooka týče...

Nemůžu uvěřit, že se mi ten první den zdál velice milý. Párkrát se se mnou snažil navázat kontakt, ale po tom, co jsem se dozvěděla od jedné holky co provádí -neboli se cpe do každé rvačky- jsem nějak ztratila jevit zájem o to, že bychom se mohli...třeba kamarádit?

A on mě od jisté chvíle ignoruje stokrát hůř.

~

YES! JDE SE DOMŮ!

Přesně tohle si teď vykřikl můj mozek a já nemůžu dělat nic jiného, než s ním souhlasit.

Rychle jsem popadla bágl a vyběhla ven ze třídy za Jiminem.

Zaklepala jsem na dveře ošetřovny. Ozvalo se 'dále', tak jsem tedy vešla. Uvítal mě nešťastný pohled Chima na lůžku.

,,Achjo, Jimin-ssi, řekni mi jak to zastavit," došla jsem k němu. Podíval se na mě a smutně se usmál. ,,Nech to být Zi," šeptl.

Velmi opatrně jsem ho obejmula. Někdo si odkašlal, tak jsem se od něj odtáhla. ,,Promiňte slečno ale-"

,,V pořádku pane Kime. Ona...je moje kamarádka," řekl Chim.

,,Je mi jasné, že byste chtěl aby tu zůstala, ale potřebujete být ještě půl hodiny v klidu," řekl. Jimin na mě otočil hlavu.

,,Zi, běž domů, musíš dohnat učivo," pohladil mě po ruce.

,,Ale-"

,,Běž. Však to nic není, jen potřebuji odpočinek," řekl.

Po delší době přemýšlení jsem tedy kývla na souhlas. ,,Opatruj se Jimine. Nashledanou pane Kime," řekla jsem a odešla.

~

Šla jsem po chodbě směr východ ale někdo mě zatáhl na pánské WC a přitisknul ke zdi.

,,Tak hele ty malá mrcho. Jsi tu ani ne týden a vyskakuješ si víc než bys měla," zavrčel naštvaně Jeon.

,,NEBUDEŠ chránit tu buznu Parka, jinak máš ze života peklo děvče. Ještě se držím, ale pohár už přetýká," řekl a až nebezpečně se svým obličejem přiblížil k tomu mému.

Tak to teda ne hochu.

Silou jsem ho chtěla kopnout do citlivého místa, ale má jasné reflexy, protože mi to znemožnil. Tak jsem ho zkusila silou odstrčit ale nic. Ani to s ním nehlo.

Jen se zasmál. ,,Asi to jde těžko co?"

Moc se nesměj. Využila jsem situace a chytla jeho ruce, které byly kolem mé hlavy, nějak záhadně se mi podařilo se vysmeknout a konečně ho kopnout do kamaráda . Skvělý a teď nasaď režim 'bež a hlavně popadej dech'. Bože jak já ten běh nesnáším. Bohužel mi v tu chvíli nezbývalo nic jiného.

,,Ty mrdko!" ozval se jeho rozzuřený hlas.

Panejo takhle rychle jsem snad nikdy neběžela. A taky bych se dostala k východu, kdybych do někoho nevrazila.

,,Moc se omlouvám," řekla jsem a chtěla pokračovat v cestě.  Jenže dotyčný mě chytil za rukáv mikiny a zabránil mi tak v tom. Zvedla jsem hlavu, abych věděla, kdo byl ten 'šťastlivec' mého buldozeření.

No to mě podrž. Já vrazila do Taehyunga.

Nom...jsi v prdeli děvče.

,,Zmije, kde jsi?!" slyšela jsem Jungkookův blížící se hlas. Lol, prosím chci matně černou rakev.

Taehyung se otočil za Jungkookovým hlasem a pak shlédnul na mě. ,,Schovej se támhle za roh," ukázal na pravou stranu chodby.

Co?

,,No nečum tak a dělej," udělal rukama takový to 'kšá' gesto. Raději jsem ho poslechla a zaběhla za roh.

,,Kde je?" řekl udýchaně Jeon. Taehyung se zřejmě pro mé štěstí rozhodl dělat blbce. ,,Kdo?" zeptal se.

,,Ta-nová-musela-proběhnout kolem tebe," říkal mezi nádechy.

,,Nevím, nikdo tudy neběžel," řekl Tae s chladným podtónem. ,,To je čubka, ona mě kopla do koulí normálně! Chápeš to? MĚ!" zaúpěl. Hihih, dobře ti tak.

,,Aha," odpověděl jeho kamarád. Ovšem nic dalšího na to neřekl.

On mě snad kryje?

,,Yaaaah. No nic, tak zítra dostane co proto, čau," řekl Jeon a naštěstí pro mě se vydal směrem, odkud přišel.

Vyšla jsem ze své 'skrýše'. Zastavila jsem se u Taehyunga a podívala se na něj s otázkou v očích. ,,Ty....proč jsi to udělal?"

Jenom na mě kouknul a nasadil si GUCCI čepici. ,,Prosté děkuji by stačilo."
S tímto odešel.

On mi právě zachránil prdel.

Koukala jsem se na jeho vzdalující se záda, dokud mi nezmizla z pohledu.

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡

• Jak říkám, žádné zásadní změny neproběhly, tak je to v podstatě stejné, akorát to prošlo hooodně HODNĚ HOOOOODNĚ velkou korekcí ㅋㅋㅋㅋ

j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯