Snažil jsem se ještě před jeho kabinetem uklidnit abych nevypadal jak nějaká 13ctka. Ne že by mi to teda pomohlo.

Opatrně jsem zaklepal na dveře, a vyčkával jsem než se ozve souhlas ke vstupu do té jeho tajemné komnaty.

Pomalu jsem vešel, a to co jsem viděl mi málem způsobilo srdeční zástavu...
Yoongi seděl za svým pracovním stolem, košili měl rozepnutou tak aby mu šli vidět lícní kosti, jazykem si přejížděl po spodním rtu, a koukal na mě jako démon.

Můj malej, osobní, neodolatelný, démon, který se nejspíš rozhodl že mě začne mučit, a použil na to své tělo. Neříkám nic, náramně se mu povedlo mě vyvést z míry.

" Co tam tak stojíš Jiminie? Posaď se" zasmál se, a pokynul mi k židli co byla vedle jeho stolu.

S polknutím, který bylo nejspíš hodně hlasitý, jsem si sednul a stanul v tváří v tvář mému démonovi.

Usmíval se na mě takovým tím arogantním, a provokačním úsměvem, a já ač nechtíc jsem cítil že mu pomalu začínám propadat. Propadal jsem se do svého osobního pekla.

„ Copak Minnie? Zdáš se mi takovej... nervózní" zašeptal do ticha, a zvedl se.
Pozoroval jsem každý jeho pohyb, až jsem nakonec musel úplně otočit hlavu protože se postavil za mě.

Otočil jsem hlavu do roviny, a koukal jsem na jeho židli, očekávajíc co bude dál.

Co mu tak najednou přelítlo přes nos? První se zdál být vytočení, a teď má zase ďábelskou náladu.

Why not, že?

Položil mi ruce na ramena, a já se nepatrně napnul. Tiše se zasmál u mého ucha a vydechl " Tak citliví.."

„Pa-ne.. učiteli.." knikl jsem tiše.
„Hm?" Odpověděl, a jeho ruce mířili z mých ramen k břichu, a zastavili se až nad podbříškem.

„Chceš vědět co se mnou dělá tvoje přítomnost? Co se mnou děláš ty?" Zašeptal a jeho rty se dotkly mého ucha.

Vzal mojí ruku a položil si ji do rozkroku. Jasně jsem cítil jeho nemalou boličku, a napadlo mě ho tak trošku pozlobit. Nebo využít? To už je jedno...

Opatrně jsem ho po ní pohladil a on tak krásně vzdychnul. To mě přinutilo pohyb zopakovat a dočkal jsem se hlasitější reakce.

„Minnie.." vydechl prudce a postavil mě. I se mnou trochu zavouval dokud jsem nenarazil na hranu stolu. Lehce mě jednou rukou nadzvedl a držel pod zadkem, a tou druhou smetl papíry ze stolu.

Připadám si jako v nějakým americkým filmu. Tam to tak taky dělali, jen s tím rozdílem že on byl její šéf.

„Vidíš co se mnou děláš?.." vydechl a začal mě hrubé líbat.

V tu chvíli se ozvala ohlušující rána, a já šokem nadskočil.

Nacházel jsem se ve třídě, plné spolužáků, smějící se ho Jungkooka, a Yoongim jak stojí před mojí lavicí.

„Parku? Dožadují se vysvětlení!" Praskl do mého stolu až jsem lehce nadskočil.

Podíval jsem se po Jungkookovi, a ten mi zašeptal můj nejspíš největší trapas.

„ Nejen že si usnul.. ty jsi i slintal a chvilkami vzdychal. Nebylo by to až tak trapný kdyby jsi nesténal pana Mina jméno" smál se dál, a já měl chuť se propadnout.

„J-Já se omlouvám, v-víte mohl jsem myslet jiného pana M-Mina, není to-" snažil jsem se nějak vysvětlit situaci, ale on mě jedním máchnutím ruky zastavil, a spražil mě přísným pohledem.

„ Pojďte se mnou Pane Parku.." zavrčel, a mě nezbývalo nic jiného než poslechnout.