Připravila jsem si dole pro vás důležité povídání, tak tomu dejte prosím pozornost. Děkuji! ☺️
—

1 month later

Bree

,,Já tě miluju!" vykřikl, až se na nás pár lidí na veřejnosti otočilo. Vymanila jsem se z jeho sevření a sedla si na své místo.

,,Ne, vážně," pokračoval nadšeně. ,,Chci říct...kolik fanoušků Jeona Jungkooka se dostane na jeho zápas zadara? Nula! Ha! A já-"

,,Jaydene," zastavila jsem jeho brblání. ,,Chápu, tečeš z něj. Ale nemusíš to dávat najevo zrovna...v letadle."

Nad svou větou jsem se později sama uchechtla.

Letadlo.

Kdybych to měla spočítat, za celý půlrok jsem svůj zadek nechala letět kovovou věcí tolikrát, jako za celý svůj život ne.

,,Bree, ale víš jak je to skvělý?! Navíc nikdy bych neřekl, že zrovna s tebou na něco půjdu. Ke všemu na spíše chlapskou záležitost. Však naposledy..."

Povzdechla jsme si a zandala mezitím cestovní pas do kabelky. ,,Ne, minulost nevytahuj prosím. Samotnou mě překvapuje, že jsem se vůbec dala s tebou do řeči. Nechme to být, okay?"

Pouze pokrčil rameny a začal si vytahovat airpody. ,,Ale stejně, doufám že mu nebude vadit, že s tebou letím. Když jsme ho tenkrát vyhazovali na letišti, vypadal jako Terminátor, co se všemocně snaží zabít svůj cíl."

V tichosti jsem na něj pohlédla, jak si v klidu dělá pohodlí. ,,Jayi?" řekla jsem bezmyšlenkovitě, aniž bych vůbec zamýšlela se ho na něco zeptat.

Ve skutečnosti mě něco v hloubi duše tížilo, ale nemohla jsem přijít na to, co by to mohlo být.

Z nepřátel se stali přátelé?

Nevím. Ale cítím, že z jedné strany není něco v pořádku.

,,Hm?" usmál se. Vím, že jsem ho hodnou chvíli jen tak pozorovala a on si to uvědomoval. Z mé tváře ovšem nešel poznat žádný významnější cit.
Nakonec jsem pouze zakroutila hlavou a mávla rukou. ,,Ale nic."

Zabrněl mi mobil a já po něm automaticky sáhla. Stejně jako poslední týdny, jsem čekala, že mi napíše on. Ale ten se od doby jeho odjezdu vůbec neozval, i když mi to slíbil.

Zpráva byla od Emily, kde psala, že nás bude čekat na letišti i s Johnem. Po přečtení jeho jména mnou trochu otřáslo a trochu i překvapilo. Avšak stále lepší John, než někdo jiný z týmu.

Vlastně, to Emily zařídila tohle vše. Letenky, ubytování, lístky na zápas a především hlavním bodem bylo se setkat s Jungkookem, nebo s ním prohodit alespoň jedno slovo. Jediný háček byl v tom, že on ani tým (teda kromě Johna) o tom neví.

Ten poslední měsíc jsem s Emily začala opět pravidelně komunikovat, což mě neskutečně těšilo, že si udělala čas. Co si budeme, chyběla mi.

Stejně jako to arogantní, ignorantský pako.

Vím jistě, že má pro to důvod. Taktéž se mi nezamlouvá, že zatím Kook neví o mé/naší mini návštěvě.

Em mě ale ujistila, že to proběhne v pořádku. Můj a Jaydenův výlet je opravdu krátký, ale zato pro nás oba svým způsobem důležitý.

On se opět podívá na zápas a skoro semifinále svých idolů navíc skoro zdarma a já se možná osobně potkám s ním.

Chtěla bych mu říct aspoň ahoj, nebo jak se máš...

Přestala jsem si kousat ret, rychle odepsala Emily, zahnala své myšlenky a opřela se do sedadla. Během letu Jay usnul a hlavu mu padla na mé rameno.

Letíme do Las Vegas. Město nočního života, stejně jako New York, akorát bláznivější.

No, bude to ještě zajímavý.

——
Tak trochu jsem se rozhodla jEmNě odbočit z osnovy, protože se stále nemohu rozhodnout o konci a tak na to jdu opatrně, když málo vydávám kapitoly :'DD
——
Uhm...a...začala bych tím...co kdybych teď napsala, že se blížíme ke konci?

Já...momentálně asi nejsem schopná nějak rozumně to napojit s 'FYG' během školy a už to chci i nějak pěkně ukončit >.< a tak přemýšlím o jednom východisku...

• Nebylo už přehnané, kdyby i IFFY měla 2. DÍL? (Který by se objevil až později, protože se chci věnovat novým stories, ale byl by)
⬇️
Co si o tom myslíte?
Prosím odpovědi do komentů, děkuji! *^*

A doufám, že jste si i přesto dnešní kapitolu aspoň trochu užili (΄◞ิ౪◟ิ‵) ❤️❤️❤️