Bree
S povzdechem za kasou jsem odložila mobil a vzhlédla za výlohu knihkupectví. Rukou jsem podepřela svou tvář a prsty bubnovala o pult, který by v jistých krajích už také potřeboval setřít prach.

,,Čekáš, až se ti ozve ten chlapec?'' Zjevila se vedle mě silueta tetičky Rose. Již po druhé jsem na prázdno vydechla. Držela nějakou krabici, z které začala vytahovat nové záložky do knih. Na její otázku jsem pouze zamručela a mlaskla si.

,,Je tu v poslední době nuda. Nic se neděje, nikdo neotravuje, vše jde jako po másle. Možná jsem letos na tu univerzitu přece jen měla nastoupit,'' řekla jsem své myšlenky nahlas. Rose se tiše zasmála. ,,Kdyby jsi tam nastoupila, nepoznala bys-‚''

Hned jsem si zastavila. ,,Rose, prosím. Nezmiňuj ho...'' Na pár vteřin jsem se narovnala, abych trochu uvolnila svým zádům, a poté se vrátila do znuděné polohy. A možná trochu i zklamané, nebudu lhát.

Nebudu lhát ani tehdy, abych přiznala to, že mi určitá osoba schází. I když jsme byli párkrát od sebe dál, vždy si našel nějaký způsob, jak mě otravovat svou přítomností. Ale tentokrát nic. Žádná stopa. Jako by se po něm slehla zem.

Jayden měl kvůli zkouškovému taky napilno a nikoho jiného jsem tu zatím vlastně neměla. Měla bych se už nějak socializovat.

To by se stalo, kdybych nastoupila do toho pitomého semestru. Kdyby mě jen Emily nedonutila jít s ní na ten pohovor, taky bych byla možná jinde.

,,Zlatíčko, vnímáš?'' zamávala mi Rose před obličejem. Trochu jsem sebou škubla a poté přikývla. ,,Nezdá se mi. Můžeš to dneska večer zabalit,'' vyvrátila mou odpověď.  ,,Ne ne ne, vážně jsem v pohodě. A aspoň zabiju nějaký ten čas, navíc ti tím vypomáhám, pamatuješ?''

Usmála se na náznak podpory a zmizela ve skladu. Přehazovala jsem si s mobilem v ruce a kousajíc si ret, jsem se zahleděla do jednoho bodu, když tu mě napadla jedna myšlenka.

Mohla bych napsat Jinovi, s ním jsem byla po Zaie v kontaktu asi nejvíce.

Ne, špatný nápad. Stejně má určitě svou práci.

Ale jestli to neudělám, mám pocit, že se unudím k smrti.

Když jsem se k tomuto kroku chystala, akorát se ozval zvonek. Rychle jsem zandala mobil do kapsy a zvedla hlavu, abych pohlédla na nově příchozího.

Po spatření Emily, se ve mně rozmíchalo pár pocitů. Radost, zklamání, úleva, vztek.

Bylo vidět, že je nervózní, když ke mně kráčela. Upřímně jsem nevěděla co dělat. Jestli ji dojít obejmout, nebo...

,,Ahoj,'' šeptla. Dívala jsem se na Emily tak dlouho, až se skrz ni musela udělat díra. Vzpamatovala jsem se a obešla pult. Chvilka uběhla a já jí nakonec padla do náruče. Ačkoliv mě hodně naštvala její ignorace, stále to byla má jediná, pravá kamarádka.

,,Bree...''

,,Ticho. Chci si tě aspoň pár minut užít, když to předtím nešlo,'' rýpla jsem si do ní.

,,Bree,'' odtáhla se a hleděla na mě s úsměvem. ,,Přišla jsem ti to vysvětlit, tak mě prosím vyslechni.''

Najednou jako by mnou projel blesk a já na Emily začala sypat věty i nadávky různého druhu. Samozřejmě to přivolalo Rose, které se s mou kamarádkou také viděla po dlouhé době a přivítala ji. Když jsem Emily neustále skákala do řeči, vytáhla mě z obchodu a vlekla s mými protesty do nějakého bistra.

,,Sakra Bree tak už dobrý. Pochopila jsem,'' zastavila mě. ,,A proto jsem ti to přijela vysvětlit.''

,,Můžeš začít tím, proč ses neozývala a taky pokud vím, Jungkook odletěl na zápas. Proč nejsi s týmem?''

Povzdechla si a semkla rty. ,,Ono...je to složitější. Tenkrát, když jsme poprvé společně odlétaly...Bylo to něco nepopsatelného. Tak moc jsem se těšila a hlavně se mi neskutečně ulevilo, že tam budeš se mnou. S nějakým tím zápřahem jsem počítala, ale že bude až takový a já tě tam nechtěla nechávat samotnou ale...Jeon je fakt náročnej chlap,'' uchechtla se.

,,Jo to mi povídej,'' zamumlala jsem si pod nos a pobídla ji, aby pokračovala.

,,To že má tu poruchu už víš,'' podívala se a ujišťovala se, zda není na omylu.

,,Vím,'' zavrčela jsem při vzpomínce, že mu kvůli tomu vpichují sedativa.

,,Dobře, no...Zkrátka nikdo nepočítal s tím, že Jeona svým způsobem zaujmeš, a že to bude takový problém. Což upřímně nechápu, z mého pohledu je naopak dobře, že už nebere ty štětky na jednu noc-‚''

,,Emily!'' okřikla jsem ji, protože se stále nedokážu srovnat s tím faktem, že si po zápase opravdu nechával platit za tyhle věci.

,,Fajn, promiň. Když jsi byla v jeho blízkosti, tak to Jungkooka jakým si způsobem ovlivňovalo a tak trochu, trochu víc, ztrácel pozornost. Tohle se trenérovi a později i Thomasovi prostě nelíbilo a já pouze jako fyzioterapeutka jsem s tím nemohla nic dělat. Taky jsem se bála o svou pozici a-‚''

,,Chápu,'' zastavila jsem ji. Hádám, že se mi chtěla ještě o něčem zmínit, ale utla jsem ji. Myslím, že pro začátek mi to stačilo. Část mě chtělo slyšet  Jungkookův příběh osobně.

,,Jenom mě mrzí, že jsi mohla někdy aspoň nějakou zprávu poslat. Bylo mi smutno. Navíc se tu objevil Jayden...''

,,Cože?! Ten parchant – jak?!''

,,Eeeh, hehe, to je taky na delší vyprávění,'' podrbala jsem se na tváři. ,,No ale dál. Jak to, že jsi v New Yorku?''

,,Dali mi pár dní volno, když už jsme byli v mém rodném městě. Tak jsem navštívila rodiče a tebe.'' Její pohled a tlumené ukončení věty mi vše naznačovalo samo.

,,Zase letíš pryč, že jo?'' řekla jsem posmutněle. Svěsila ramena a podívala se na svůj drink. ,,Zítra odpoledne,'' zamumlala. Nic jsem jí na to neřekla a zbytek dne jsme strávily jako za starých časů.

—
YourUnnieChimmy Děkuji za úspěšné dokopání mě k tomu, abych se posunula k další kapitole xddd 💜💜💜