Ale fakt už...nech si jde Jungkook zabírat celý kapitoly sám pro sebe někam jinam, protože je to s ním na dlouhá pokolení <('—')>

PS: Omlouvám se, ale tahle kapitola nešla nebýt do 1000, nýbrž nad 1000 slov :ccc

~

Začala jsem trhaně dýchat a z nějakého důvodu se cítila provinile. To, jak svou větu vyslovil, mě popravdě zabolelo. Ale na druhou stranu...

Nevím, cítím vinu i na své straně. Možná je to přece jen prkotina, a možná ne.

Bez dalšího rozmýšlení jsem vyběhla k výtahu a čekala, až mě sveze do patra, kde se nachází garáže. Odtud jsem vystřelila, jak nejrychleji to šlo a doufala, že ještě neodjel. Když jsem zahlédla na parkovišti postavu v černém, trochu se mi ulevilo.

Rozběhla jsem se teda za ním, a právě včas ho chytila za cíp jeho kožené bundy. Zastavil se, ale své tělo neotočil.

,,Já...omlouvám se. Promiň, nechtěla jsem...'' řekla jsem udýchaně a snažila se popadnout dech. ,,Jestli...jestli ještě chceš tak...můžeš dnes zůstat.'' Pustila jsem jeho bundu a kousek odstoupila. Nejdříve nahlédl na stranu, a pak se otočil úplně.

,,Asi, asi máš pravdu. Je to prkotina. Nevím, jak jsem si mohla toto myslet, když je jasné...no prostě...jsi vyšší liga a...já nevím, vadí mi, když je u tebe jiná – ne, teda když...když je to někdo, kdo je jako...lehká holka To by vadilo k-každému v mé situaci, nebo n-ne?''

Zkřížil ruce na hrudi a pozvedl obočí. ,,Asherová, co mi to tu vykládáš? Meleš hlouposti. Chceš se snad přiznat, že mě máš ráda?''

,,Co? N-ne, já-‚''

,,Tak buď ticho a aspoň jednou mě poslechni, nebo následuj,'' řekl a poté se ke mně nahnul. Bylo to rychlé a nečekané. Strnula jsem v pohybu, když mě uchopil za tvář a jeho rty se přitiskly k mým. I když si polibky začal krást s malou chtivostí, byly jemné a okouzlující.

V mé mysli jsem se bránila, ale tělo i srdce spolupracovali.

Jo a...hormony vlastně taky.

Opatrně mě druhou rukou chytl bok, které tam ale nezůstala a místo toho sjela o kousek níž. Nesouhlasně jsem do polibku zavrčela, ale jemu to bylo jedno, když mi jednu půlku zmáčkl.

Provokant jeden...

Jenže jako vždy, když spolupracují obě poloviny, se to zvrtlo v něco víc. To, co mezi námi panovalo, se začínalo proměňovat v něco vášnivějšího.

Neříkala jsi náhodou nahoře, že si se sebou nenecháš pohrávat někým, jako je on?

Kušuj, na následky bude čas potom.

Brzy se i jeho druhá ruka začínala přemisťovat, a já se později ocitla na kapotě auta. Polibek se čím dál více prohluboval, až jsem nestíhala. Poznal to, a tak se na chvíli přemístil na můj krk, kde bude ráno pěkná modřina. Nepatrně jsem při tom vypustila nechtěný vzdech.

To, co se událo poté, bylo ještě rychlejší. V jednu chvíli si mě na sebe vysadil a vedl zpět k výtahu, nepřestávajíc mě líbat, a v tu druhou jsme se nacházeli před dveřmi mého bytu.

,,Klíče,'' řekl během toho, co jeho rty narážely o mé. Pouze jsem ukázala na zámek, kde kovové věcičky zanechala má nešikovnost předtím, než jsem se přinutila Jungkooka doběhnout.

Nohou dveře zabouchl a položil mě na nejbližší věc, kterou byla pohovka v obýváku. Mezitím stihl sundat bundu jak sobě, tak mně. Donutila jsem ho na pár vteřin se odlepit. ,,Nosíš ty vůbec něco jiného?'' zeptala jsem se, když jsem si prohlédla jeho upnuté, černé rifle a černé tričko, z kterého vykukoval nemalý počet tetování.

,,Na to se ptáš v nevhodnou chvíli, sweetie.'' Tím totálně zabránil veškeré debaty a pokračoval tam, kde skončil. Vzal mě za podkolenní jamku a pokrčil tak mou nohu, kterou si sám dal kolem svého pasu. Neprotestovala jsem a nechala ji tak.

A možná si ho s ní i trošku přitáhla.

Jeho žilnaté ruce zřejmě v ženské přítomnosti nedokáží zůstat v klidu a mají potřebu se někde po těle neustále pohybovat. Cítila jsem, jak se teplá dlaň setkala s mou pokožkou více, než předtím. Pomalu se posouvala pod mé tričko a já opět vypustila přidušený vzdech.

,,Kooku...''

,,Hm?'' přisál se na mou klíční kost. Skousla jsem si ret, přizavřela oči a snažila se zhluboka nadechnout. Jakmile jsem sebrala odvahu, chytla jsem lem jeho trička a opatrně ho začala vyhrnovat. Překvapilo ho to, a tak na mě pohlédl. Nejistě jsem se na něj dívala a byl zajisté červená až po kotníky.

,,Klidně ho sundej,'' ušklíbl se. ,,Ale pod podmínkou, že sundáš i to své.''

V pohybu jsem se zastavila a kousla se do rtu.

S ním mi přijde všechno až moc intimní. I ten pitomej oční kontakt.

,,Buď ty, nebo já,'' zavrněl, což způsobilo mému tělu husí kůži. Polkla jsem a nakonec se mu odvážila to tričko sundat.

,,Výborně,'' kousl se do rtu. ,,A teď já,'' řekl a jedním tahem mé triko leželo na zemi. ,,Krása...'' zašeptal stále kousajíc si ret. Dlaní sjel od hrudní kosti až po kraj mých kalhot. Nejistě jsem se ošila, když tam jeho ruka zůstávala, a taktéž pohled, kterým jistou část hypnotizoval.

Pomalu zahákl prsty za kraj.

Jestli to má zajít až tak daleko...

...tak ne dnes.

Čekala jsem, co bude následovat. Vypadalo to, jako by sváděl vnitřní boj.

,,Kooku?'' špitla jsem. Nic se delší chvíli nedělo. Už jsem chtěla něco říct, ale předběhl mě. Najednou ze mě slezl a odešel pryč z místnosti. Že by uměl číst myšlenky?

Opřela jsem se lokty a sledovala, jestli se Jungkook vrátí. Po chvíli se ukázal, jdoucí ke gauči. Popadl mě za ruku a vytáhl na nohy. Dále mě tlačil až ke koupelně.

,,Osprchuj se první.'' S tímto otevřel dveře, šoupnul mě do místnosti a zabouchl. ,,A ne že vypatláš všechnu teplou vodu!'' uslyšela jsem někde z dáli.

Upřímně? Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Nicméně, i kdybych to zastavila já, dopadlo by to stejně. Ale to, že se sám zvedl, mi sáhlo do svědomí a nutí se cítit nejistě. Zároveň mě ovšem překvapil. Vyhnala jsem své myšlenky a raději se šla umýt.

To, že tu nemám věci, mi došlo, až když jsem utírala svou mokrou pokožku.

,,Ale noták!'' okřikla jsem samu sebe. Ovinula jsem si největší ručník, který jsem v koupelně našla a poté se co nejtišeji vydala do svého pokoje doufajíc, že na chodbě nepotkám Jungkooka. Bohužel, mé prosby vyslyšeny nebyly a těsně, než jsem vešla do ložnice, se za mnou ozval.

,,Jestli se chceš plížit potají, neměla bys nechávat rozsvíceno a netahat za sebou z koupelny celý oceán.'' Jeho hlas zněl trošku pobaveně, ale i tak jsem se cítila v jeho přítomnosti nesvá, stejně jako když jsme se poprvé setkali.

V duchu jsem si zanadávala a mírně ucukla, když chytil mou ruku a dovedl mě k posteli.

,,Tady stůj a ani se nehni,'' přikázal mi. Přešel ke skříni a začal se tam přehrabovat. Po chvíli se vracel s něčím v ruce. Sedl si na postel a tím pádem byl za mnou. Znervózněla jsem hned, jakmile se setkal s ručníkem a chtěl ho sundat dolů.

Pevně jsem kraj ručníku chytla a chtěla se na něj otočit. ,,Yah, Jungkook-‚''

,,Říkal jsem ti, ať se nehýbeš,'' otočil mě násilím zpět. ,,Nemusíš se bát. Nic hroznýho udělat nechci.''

,,A to mě má jako uklidnit?'' vypustila jsem z úst dřív, než jsem chtěla. ,,Promiň...'' špitla jsem. Nic na to neřekl a místo toho sundal ručník z mého těla. Poprvé v historii kluků, jsem se před někým ocitla...nahá.

Naštěstí to bylo zády k němu, ale i přes to, jsem měla chuť utéci někam daleko a zahrabat se studem.

,,Proboha...'' šeptla jsem si, aniž by to mohl slyšet a přivřela oční víčka.

,,Zvedni nohu,'' řekl a já ho nejistě poslechla. ,,Teď tu druhou,'' dodal, když něco navlékl a mně později došlo, co v té skříni hledal.

,,Upřímně, netipoval bych tě na někoho, kdo nosí Kleina.''

,,Víš, lidé se běžně svým spodním prádlem nechlubí,'' řekla jsem ironicky a protočila očima, i když to vidět nemohl. Povzdechl si a posadil mě na sebe. ,,Proč mi nevěříš?'' objal mě.

,,Proč jsi přestal?'' oplatila jsem mu stejnou mincí.

,,Já...nebylo by to fér. Navíc, stejně určitě připravená ještě nejsi a ani mi natolik nevěříš, abych si to mohl dovolit. Nechci ti ublížit, znamenáš pro mě hodně.'' Začal mě hladit po stehně a pokládat malé polibky na stranu lopatek.

,,Asi ti to tak nepřipadá, ale svým způsobem máš vliv na...'' Zničehonic přestal mluvit, tak jsem ho pobídla, aby pokračoval.

,,Na co?''

Jemně mě za boky postavil a stále stojíc za mnou, přede mně natáhl ruku s černým tričkem. ,,Obleč si to a pojďme spát. Jsem unavený.''

Zmateně jsem si tričko převzala a oblékla si ho. Podle vůně jsem poznala, že je jeho. Když jsem zalézala pod peřinu, stále stál u postele a díval se do prázdna.

,,Nebudeš se sprchovat? Nebo si rovnou lehneš?'' zeptala jsem se ho opatrně. Potichu řekl, že je za chvíli zpátky a odešel. Podle proudu vody, které mé ucho zaslechlo, jsem usoudila sprchu.

S totálním zmatkem v hlavě jsem ulehla pod peřinu a dívala se na strop.

To, co se dnes stalo...myslím, že už jen tak nezmizí. A rozhodně zanechá stopu jak v mé mysli, tak v mém srdci. Dnes mi dokázal, že i přes svou bipolaritu dokáže být ústupný, a to by se podle mě mělo cenit. Nechtěla jsem nic říkat, ale během...našeho incidentu, už tady v bytě, jsem postřehla malou nekontrolovanost.

Držel se hodně zpátky, to jsem viděla. Proto mě překvapilo, že přestal sám od sebe.

No nic, myslet na zbylé následky bude čas až zítra. A nechci vidět, co mu řekne jeho tým až zjistí, že byl celou noc pryč.

,,Nad čím přemýšlíš?'' vytrhl mě z myšlenek. Vzal deku, kterou odrhnul a také si konečně lehl do postele. ,,Nad ničím,'' odpověděla jsem prostě. Už po několikáté za dnešek mě objal kolem pasu a uvelebil se na mé osobnosti nebo ve zkratce, přitulil se.

Vzal mou pravou ruku a přesunul si ji na vlasy. ,,Poškrabkat, prosím,'' zamumlal.

Pfft, mimino.

Nechtíc jsem se mu začala jemně přehrabovat ve vlasech a dále přemýšlela. Dneska asi jen tak do říši snů nepropadnu.

Tak mě napadá...

,,Jungkook-ah?''

,,Hm?''

,,Ty máš ještě klíčky od Jaydenova auta?''

————
Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙

•Je vám jasné, že tohle je zatím to nejintimnější, co jsem kdy napsala?! (>.<') aigoooo..... já se tak za tu kapitolu hanbím T^T Tohle není prostě pro mě T^T

•Doufám, že to aspoň za něco málo stojí a není to k zahození >.<

•Ale děkuji za vaší trpělivost, i komentáře a hlasování! ❤️❤️

•pozn: *jungtiddies v náhleďáku ( ͡° ͜ʖ ͡°)*

• Pro dnešek se s vámi opravdu loučím, dobrou noc všem a hezké sny! 💜💜💜

j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊