Nechala jsem své tělo bezmyšlenkovitě proplétat neznámými ulicemi, ovšem dávala jsem pozor, abych se úplně neztratila.

Bloudila jsem cestou dlouhou chvíli. Párkrát jsem se zastavila, abych si prohlédla okolí, či se nahlédla do malých obchůdků, které měly otevřeno.

Toulala jsem se jak myslí, tak tělem. Naštěstí to netrvalo dlouho a já po několika minutách usoudila jako dobrý nápad, návrat zpět do hotelu.

Akorát se mi nechtělo jít do pokoje, který sdílím se Zaiou, a proto jsem si vzpomněla na Jina, u něhož jsem během tohoto výletu měla příležitost přespat. Zaklepala jsem na jeho dveře a doufala, že mi otevře.

Cosi se ozvalo a dveře se začaly naštěstí otevírat. Viděla jsem Jinovu ospalou tvář a rozcuchané vlasy do všech světových stran.

To už je tolik? pomyslela jsem si a podívala se na hodinky, které ukazovaly jedenáct hodin večer. Ani jsem nepostřehla, že by se tolik setmělo.

,,Bree? Co ty tu?'' protřel si oči během zívání. Nejistě jsem přešlapovala. ,,J-já jenom, mohla bych prosím přespat u tebe? Po dnešku...nechce se mi Zaiu vyrušovat.''

Měřil si mě pohledem, až jsem ještě víc znejistěla. Jeho rty se zvlnily do úsměvu a kousek odstoupil. ,,Vlastně jo, proč ne. Pojď dál,'' pokynul mi rukou a zavřel za námi dveře, jakmile jsem vstoupila.

Po menším rozhovoru, kdy se mě ptal co se stalo a proč jsem znenadání vyběhla z pokoje po odchodu Thomase a ostatních, mi půjčil nějaké věci na spaní. Poděkovala jsem mu a následně jsme oba usnuli a spali jako zabití.

Netuším kolik bylo, když jsem se probudila. Opatrně jsme se posadila a trochu se protáhla, přičemž mi křuplo v zádech. Jin, který byl už dávno na nohou, promenádujíc se po pokoji pouze v teplácích, se tiše zasmál.

Ačkoliv mé myšlenky utíkaly k někomu jinému, nemohla jsem popřít Jinovu přitažlivost. ,,Vrchní část oblečení ti nic neříká, Kim Seokjine?'' řekla jsem ranním chraplákem. Na obličeji mu stále pohrávalo pobavení a pro tričko se na mé přání ke kufru sehnul.

Optal se mě, zda je mi lépe, což jsem mu pokývnutím odsouhlasila a zavrtala se pod peřinu. Chtělo se mi pořád spát. Jin mě ujistil, že odlétáme až večer a dokonce nabídl, že dojde i pro mé věci a kufry nám sbalí. Sice mi to bylo blbé, ale po krátkém přemýšlení jsem souhlasila a poděkovala.

Mít někoho jako je Jin...
Upřímně závidím jeho budoucí polovičce.

Nechala jsem se tedy unést do říše snů a sbírala energii na cestu domů. Upřímně se těším na tetu Rose.

Jak to asi v knihkupectví zvládá?

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• Okheee okheee okheeee, po této kapitole bychom měli zase najet do starých kolejí. *i hope :ccc*
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊