Bree

Jen stěží jsme Jungkooka dopravovali do pokoje. Respektive, kluci ho odváděli a snažili se ho uklidnit. Nevím odkud a jak se zde objevili Thomas, John a další kus týmu včetně Emily, ale myslím, že to vykolejilo nejen mě a Kooka, ale i ostatní.

Samozřejmě se na recepci strhla scéna. Byla jsem špatná z toho ho takhle vidět a bolelo mě to i za něj. Sice jsem ho takhle už jednou, či dvakrát viděla, ale pořád si na to nemohu zvyknout.

Doprovodili jsme ho do jeho pokoje a mě se zatím Zaia vyptávala, zda se mezi mnou a Jungkookem v minulosti už něco odehrálo. Neřekla jsem jí to přesně, ale myslím, že sama pochopila to, jakým způsobem má Jungkook vliv.

Opravdu byl na úplném začátku nesnesitelný - což není výjimkou ani teď - ale momentálně...je to takové příjemné otravování. Během našeho rozhovoru se z pokoje stihl objevit Taehyung. Poznala jsem, že si bude s černovláskem zřejmě velice blízký, protože vypadal dost zničeně.

Taky jsem viděla, jak se díval na Zaiu. Nechtěla jsem rušit a proto se má mysl rozhodla odejít. Ačkoliv mě zajímal Jungkookův stav, nepřišlo mi pro teď správné tam jen tak vkročit.

,,M-myslím že půjdu k nám do pokoje. T-tak...máte někdo z vás dvou kartu, prosím?'' optala jsem se jich, vzhledem k tomu, že jsem byla nucena přespat jinde. Taehyung přikývl a Zaia ji vyndala z kabelky.

,,Děkuju,'' řekla jsem a odešla.

Nebo to alespoň tak vypadalo.

Ve skutečnosti jsem se za rohem sesunula po zdi, přitáhla si nohy k tělu a schovala hlavu do klína. Nevěděla jsem, co dělat. Jsem sama někde v háji a ani se nemůžu nikomu pořádně svěřit.

Mám toho na srdci tolik, až mě to bolí. Nevím co si počít. Jungkook se mi svým způsobem dostal do hlavy a já ho odtamtud nemohu dostat. Pořád je to arogantní blbec, který si ale neprochází pěkným obdobím.

Nevím jak dlouho jsem seděla na zemi, ale jakmile mé ucho zaslechlo jedny překvapující informace z rozhovoru Zaiy a Taehyunga, všechny ostatní myšlenky jsem zahodila pryč a s šokem k nim přiběhla.

,,Jungkook je bipolární?'' vychrlila jsem bez přemýšlení. Po tom jsem si začínala uvědomovat, že to do sebe zapadalo. Moc toho o té nemoci odborně vyzkoumáno nemám, ale něco málo přece jen vím. Ve škole jsme měli spolužáka s totožným chováním, jako Jungkook, tak proč mi to nedošlo?

Oba se na mě otočili. Taehyung hodil nechápavý pohled na Zaiu a ta se pro změnu podívala na mě.

,,O-omlouvám se, nechtěla jsem aby to vypadalo, že jsem poslouchala, jen...dobře. Byla jsem za rohem, ale z úplně jiného důvodu. J-já jenom-''

,,Brzdi. V klidu,'' zvedl Taehyung ruku a tím mě zastavil ve větě. Na chvíli jsem stydlivě sklopila pohled a podívala se na své ruce. ,,Nevěděla jsem to,'' šeptla jsem. ,,Ale mohlo mi dojít, že tím trpí.''

,,Bree, nikdo kromě jeho týmu to z nás nevěděl, věř mi. Ani já, ani Tae, ani Yoongi, nikdo. Nestresuj se zbytečně,'' řekla Zaia. Když můj zrak opět spočinul na těchto dvou osobách, viděla jsem obavy. Bylo trochu zvláštní pociťovat strach z obav o cizího člověka.

I když Jungkook už úplně tak cizí nebyl.

Hnědovláskovi zabzučel mobil, na který se podíval. Něco tam naťukal, zandal ho zpět do kapsy a pohlédl na nás. ,,Psal mi Jimin. Máme jít do Jinova pokoje, kde budou i ty lidi od Kooka.'' Se Zaiou jsme přikývly a následovali Taehyunga.

Do necelé hodiny jsme se všichni kromě Jungkooka, Johna a dalšího bodyguarda nashromáždili na smluveném místě. Byla tam nepříjemná, napjatá atmosféra a slova se jako první samozřejmě ujal Thomas. ,,Odvezeme si ho zpátky a vy se vrátíte tam, odkud jste přiletěli jasný? Obzvlášť TY, Bree.''

Založila jsem si ruce na hrudi. Vrátit se? Ani náhodou. Už jsem párkrát projevila zájem o to Jeonovi pomoct, i když mě bude odstrkovat. ,,Proč bych se měla vracet?'' prohlásila jsem.

,,Proč? Proč? Proč?! Ty se ještě ptáš?! Dával jsem ti šanci. Jsi velmi chytrá, hodná dívka a chtěl jsem ti nabídnout práci. Jenže to by ses nesměla sblížit s Jungkookem! Jsi pro něj hrozba.''

Nevěřícně a hodně zklamaně jsem se mu upřímně podívala do očí. Thomase jsem si vcelku oblíbila a on mi tohle teď vpálí do obličeje. ,,Já že jsem hrozba? A v čem prosím vás? Nic jsem neudělala! Když vám tak vadím, tak jste měli Jungkookovi Kookovi hned zakázat, abych s vámi na to pitomý letadlo lezla!''

Suzy, která celou dobu tiše postávala, se ozvala. ,,Zlatíčko, ale je to jak pro jeho, tak pro tvoje dobro. Kdyby nebyl Jungkook zaujat-''

,,Je to kvůli té poruše? Nebo snad kvůli byznysu? Protože jestli ano, tak je to absurdní. Ten kluk potřebuje pomoc nejen fyzickou, ale i psychickou. Jenže pro něj převládá spíše ta fyzická. Jungkook mi ze začátku přišel arogantní, nechutnej a já nevím co vše. Hnusil se mi. Ale...já nevím. Něco na něm je a já mu chci pomoct.''

,,Ty se mu ale prostě nebudeš plést do života!''

,,A oni jo?'' ukázala jsem na kluky a Zaiu. Na to Thomas ihned sklapl. ,,Thomasi, oni jsou jeho životní přátelé, je odehnat nemůžete ani kdybyste chtěl, chápete?''

Nastalo ticho, při kterém byste špendlík spadnout na zem slyšeli. Bylo vidět, že Thomas usilovně přemýšlí, ale nevydal ani hlásku. Do konverzace se přidal Jin, dávajíc si pravou ruku v bok a postávajíc před Thomase. Taehyung ho následoval.

,,Tak hele. Víte vy co? Klidně. Klidně odletíme zpátky, včetně Bree. Půjdeme si po svých a nebudeme vám kazit plány. Ale uvidíme, jak vám Jungkook poté bude dělat výnosy ze zápasů. Jak s vámi bude komunikovat. Jakou bude mít ve vás důvěru a jak se bude chovat. A jaký budete mít podíl na tom, pokud se Jungkookieho zdravotní stav zhorší.'' Přešlápnul a nadechl se.

,,Nás odehnat na věky nemůžete, jsme jeho dlouholetí přátelé a Bree je něco nového, co Jungkook nikdy nezažil. A pokud vy mu to budete zakazovat, on bude toho chtít dosáhnout více. Je to jednoduchý princip dítěte a zakázaných věcí. Když děcku něco stále zakazujete, ono to bude chtít naopak zkusit o to více. Vždy si k nám může najít cestu,'' dokončil svůj monolog, který nikdo nepřerušil.

,,A teď laskavě vypadněte,'' ukázal na dveře. Nikdo z jeho týmu se pohnout nechtěl, a tak Jin musel svou větu zopakovat. ,,VEN!'' vykřikl znovu.

Až po zopakování tohoto příkazu sebou cukli a vydali se mlčky pryč. Ještě předtím jsem ale zahlédla pohled Emily. Nedokázala jsem z něj vyčíst jisté pocity, pouze ty nejisté. Po jejich odchodu jsem zůstala nečinně hledět do země. Jako první se odvážil promluvit Hobi.

,,Takže...to opravdu odletíme? Necháme ho tu? Sotva jsme se všichni shledali a...''

Větu nechal vyznít do neznáma. Jin si povzdechl a svěsil ramena. ,,Nevím...'' zakroutil hlavou.

Nevydržela jsem to a do očí se mi začaly hrnout slzy. ,,Je to všechno m-moje vina. Kdybych se tam tenkrát neobjevila, nedělo by se tohle divadlo. Thomas má možná pravdu.''

Prudce jsem vyběhla ze dveří, zanechávajíc vše ostatní za sebou.

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• No já nevim...jako vždy jsem to dobabrala a jako vždy se to budu snažit nějak opravit :'))) xdddd Nicméně, za ohlasy budu moc ráda ^^

• A slibuju, že se budu snažit držet se té původní osnovy ㅠㅠ
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊