2 weeks later

,,Tohle sem a tohle...jo, přesně tady."  Znovu jsem si prohlédla mou novou výzdobu v obýváku a přidala k oknu kytku, která byla trochu prostorově širší, než jsem počítala.

Matika mi prostě nikdy nešla a zdá se, že ani nepůjde.

Otřepala jsem si ruce a únavně si oddechla, protože byl dnešek plný nejen nákupů, ale i úklidu. Plácla jsem sebou o gauč akorát v tu chvíli, kdy se ozval zvonek.  Zaúpěla jsem a donutila své tělo opět vstát. V žádném případě jsem nečekala-

Co to povídám, jistě že jsem někdy musela čekat jeho přítomnost, když je to můj soused.

Po tom dni, kdy jsem zjistila, že můj úhlavní nepřítel ze střední sídlí v té samé budově, jsme se díkybohu nepotkali.

Nebo možná potkali, ale já byla natolik zaujatá se mu vyhýbat, že jsem si Jaydena dost pravděpodobně nevšimla.

A nyní stál přede mnou v celé své kráse. ,,Co chceš? Nepřijde ti, že jsi mě otravoval už dost?"

,,To bylo v minulosti. V přítomnosti jsem tě ještě neotravoval, žabičko," uchechtl se a dodal: ,,Teda až doteď."

Poprvé za celou dobu co se známe jsem ho viděla znervóznět. Odkašlal si a svůj tikavý pohled zaměřil do země. Zkřížila jsem ruce na hrudi a opřela se o rám dveří. ,,No? Tak co?"

,,Víš, j-já říkal jsem si, jestli by jsi se mnou dneska večer někam nezašla," řekl a podrbal se na hlavě. Také zvedl svou hlavu a zadíval se mi do očí.

Málem jsem se vnitřně zadusila. Samozřejmě jsem se rozkašlala a to dost silně. Jayden byl té úcty a poplácal mě po zádech. ,,Cože? Jít ven? S tebou? Dneska večer? Zbláznil jsi se?"

,,Bree prosím. Já vím, že jsme tam u nás doma v Texasu nezačínali nejlíp, ale tahle akce, na kterou bychom šli je něco, co chci opravdu vidět a cestou bych ti chtěl něco."

,,Řekni mi to teď."

,,Nemůžu."

,,Nemáš na tu akci snad s kým jít? Co tví přátelé?"

,,Právě že ne. Všichni jdou na jeden večírek. Šel bych tam taky, kdyby se dneska ve městě nepořádalo to představení."

,,Představení?" zamračila jsem se. ,,Sakra Jaydene nemluv tak tajemně," řekla jsem naštvaně.

,,Tak mi slib, že tam se mnou půjdeš, prosím." Udělal rádoby psí pohled. Promnula jsem si spánky a vystoupila na rohožku, a tím ho tak vytlačila od dveří do mého bytu. Dlouhou dobu jsem se mu dívala do očí a nakonec mu zabodla prst do hrudě.

,,Opovaž se vymýšlet nějaký kraviny nebo něco udělat a jsi mrtvej," přimhouřila jsem na něj oči a od té doby ho začala podezřívat.

Překvapila jsem samu sebe, když jsem souhlasila. Ani nevím, proč jsem ten souhlas dala někomu, jako je on, ale stalo se.

Prostě to přežiješ Bree. Nic víc, nic míň. Co můžeš ztratit?

~

V osm hodin večer pro mě přišel a hodinu nám autem trvalo se prodrat dopravou New Yorku. Nyní jsme vystupovali z auta a já začínala litovat, že jsem souhlasila.

Lehký vítr mi sice vlál mé vlasy do obličeje, ale i přes to jsem dokázala jasně rozpoznat arénu a obrovský nápis před ní, který značně ukazoval dnešní akci.

,,My jdeme na box?!" otočila jsem se na něj, když jsem ucítila pohyb. Stoupl si vedle mě a s jiskřičkami v očích koukal na arenu.

,,Jop." Usmíval se jako měsíček na hnoji. Mále jsem zakopla, když mě náhle popadl za ruku a táhl dovnitř.

,,Dneska je to pro mě výjimečný zápas. Respektive pro mě nejzajímavější z hlediska fanouška, protože dnes, dnes jeden týpek - napůl nováček - bojuje o čtvrté místo. Málem ho totiž vykopli, ale udržel se, i když se propadl až z prvního místa. Prý má nějaký zdravotní prob-"

,,Nováček?" zastavila jsem ho a podívala se na Jaydena.

Není to snad...?

,,Jasný. Příští sezónu by se teda měl už dostat do normální ligy, ale to pouze pokud skončí v příčce na prvním, nebo druhém místě. A pojď už, chci místa u ringu."

A tak jsem se nechala Jaydenem s bušícím srdcem táhnout do útrob arény. Nemůžu popřít, že jsem celou dobu nemyslela na Jungkooka, protože myslela.

Nevím proč se mi vybavil jako první, když Jayden zmínil zdravotní problémy a nováčka.

Že by intuice?