
XXIII.
S povzdechem jsem žuchla do sedačky.
Letadla.
Tentokrát ale v normálním, veřejném, ne v soukromém, jelikož Jungkook jak to vypadá od Thomase zdrhnul. Respektive asi nechtěl aby věděli, kam má namířeno.
,,Neřekla bych, že cestu s tím stejným člověkem ještě někdy podniknu," našpulila jsem trochu uraženě rty. Jimin se zasmál a Zaia se pouze usmála. Zandavala její i Jiminovo příruční zavazadlo do přihrádky a uhla nově příchozímu z cest.
,,Neviděl jsem že by sis nějak stěžovala," sedl si vedle mě a počkal, než se člověk přes uličku vedle něj posadí a pak udělal totéž co Zaia. Já už měla vše připraveno, a tak jsem se zahleděla na podvečerní oblohu New Yorku. Musela jsem se usmát.
Takovéhle výhledy mě vždy potěší a bezdůvodně vykouzlí úsměv na tváři.
Jungkook
Po odložení tašky jsem si zpět sedl a zkontroloval mobil, který jsem si následně zandal. Zdálo se mi vedle mě nějaký ticho a tak jsem se na ni podíval. Bradu měla podepřenou rukou, rozpuštěné vlasy a její tvář zdobil mírný, leč milý úsměv.
Asi jsem se na tu krásu díval moc dlouho, jelikož mě někdo šťouchl do paže. Zaiy hlava se nakláněla přes sedačku s širokým úsměv. Naznačila mi, ať se nahnu blíže.
,,Jsem ráda že sis konečně někoho našel," zašeptala mi do ucha tak, abych to slyšel jenom já. Zamračil jsem se, což hned zaregistrovala a znova mě bouchla. ,,Je to tak a tečka. I slepej by poznal, že se na ni díváš jinak než na ostatní. A teď tohle," nastavila svoji letenku.
Výměna.
Nenápadně jsem vytáhl tu svoji a prohodil si ji s tou Zaiy. To jenom kdyby náhodou šla kontrola nebo...
,,Zi?" zvedla se a naklonila se o sedadlo dopředu a něco zašeptala, ale i tak jsem to zaslechl. ,,Já jenom...nebylo by lepší kdybysme seděly holka holka a kluk kluk? Umm-"
,,Promiň. Letenky jsou tak daný," usmála se lítostivě a na důkaz ji ukázala "její" letenku.
Mimochodem, skvělý výhled na...
Holka tohle mi nedělej. Posiluje nějak?
Skousl jsem si ret a zavrtěl se. Ne, vůbec jsem se na ten zadeček nekoukal jo? Vůbec.
Yaaah, Jungkooku, na co to myslíš.
Zakroutil jsem nad sebou hlavou.
Nojo, ale jak dlouho sis neužil? Něco kolem měsíce? MĚ - SÍC - jsi byl bez něčí pozornosti.
,,Kurva," šeptl jsem si a nervózně si poposedl, protože tu začínalo být jaksi těsno.
Tohle bude sakra dlouhý a mučivý let.
~
Bree
S nervozitou jsem nasedala do auta, které nás mělo odvézt do hotelu v Chicagu.
Měla jsem hodně nahnáno, jelikož...poslední střetnutí Jungkookova týmu nebyl nejlepší a sama Emily mě...odehnala.
Ale pro tuto chvíli jsem tu částečně i dobrovolně. Chtěla bych o Kookovi vědět víc, proč se mu dějou ty stavy a podobně.
A to z něj samotného jistě nedostanu, bylo by to i blbé, kdybych se ho zeptala.
,,Kookie? A ty lidi s kterýma děláš, ví o nás? Že přiletíme s tebou?" otázala se Zi a koukala se na něj.
Jungkook se zahleděl před sebe a to, že zřejmě odletěl nepovoleně mi mou doměnku potvrdilo, jelikož jsem ucítla silný stisk na ruce. Vzal mě za ruku a doslova ji drtil.
Ale...vytočí ho i pouhá otázka od dlouhodobé kamarádky? To mi přijde trochu divné.
,,Ne," řekl. ,,Je to překvápko." Následoval úškrn. Zaia jenom kývla a dál se věnovala výhledu z krajiny. Byli mi jí líto.
Kook stále svíral mou ruku v té své a už to opravdu začínalo bolet. Nahle jsem se k němu blíže.
,,Pusť mě prosím. Bolí to," šeptla jsem.
,,Já vím," řekl už více v klidu a svou ruku sundal.
Jenže ta se pro změnu ocitla na mém stehně.
Ale notaaaaak. Zaklela jsem v mysli a otráveně zakňučela. Jimin to jen neutrálně pozoroval zepředu přes zpětné zrcádko.
Bylo mi to trapné a trochu i v tu chvíli nepříjemné.
Když jsme dojeli na hotel, Kook vyzvednul na recepci karty a přesunul se k nám.
,,Takže vy dvě a my dva," řekl a vložil jednu Zaie do ruky. Pak jsme se rozešli k výtahu, jenže mi tu něco nehrálo. Sebrala jsem všechnu statečnost a poklepala Kookovi na rameno, což ho donutilo zastavit.
Asi ho tím pobouřím, ale...abych se stihla psychicky připravit.
,,Kooku já jenom...asi tě tahle otázka nepotěší ale..."
,,Teď ne. Zítra ráno," řekl a já si povzdechla.
Výtahem jsme každý vyjel do svého patra a rozešli jsme se každá dvojice do svých pokojů.
Jimin
Vešli jsme dovnitř a rozsvítili, jelikož byl už večer. Oba dva jsme zády padli do postele s roztaženýma rukama a jen tak koukali do stropu.
,,Nevěřil bych, že se opět potkáme," nechal jsem vyplout svou myšlenku.
,,Já taky."
Po pěti minutách ležení jsem se překulil na bok, hlavu si podepřel, jednu ruku dal v bok a kulišácky se usmál.
,,No tak je třeba to oslavit ne? A když už budem oslavovat..." Vstal jsem, přešel ke kufru a vytáhl něco malého na uvolnění. Flaškou jsem na provokaci zatřepal.
,,...tak se mi rovnou podělíš, co je mezi tebou a Bree."
Jungkook se s překvapeným výzem podpíral na loktech. ,,Kdes to sebral?"
Mrknul jsem na něj a rozešel se k němu. ,,Musíš umět."
Bree
Vybalovala jsem si věci a přemýšlela.
Z koupelny zrovna vylezla Zaia s ručníkem obmotaným kolem sebe a drdolem na hlavě. Čistila si zuby a po cestě mi dala malinkatý pohlavek.
,,Hej. Za co?" otázala jsem se. Pokrčila rameny. ,,Se mi to chtělo."
Povzdechla jsem si a dál se věnovala kufru, jenže to mě po chvíli přerušilo klepání na dveře. Zanaříkala jsem si a zvedla se ze země.
,,Jdu tam," oznámila jsem mojí spolubydlící a vyšla vstříc neznámému pachateli pozdě v noci.
Sáhla jsem po klice a otevřela dveře.
Přede mnou se nacházel pro mě neznámý muž vyšší postavy. Bylo vidno, že se mu na tváři usadila lehce rozzuřená grimasa a potvrzovaly to i jeho zatnuté pěsti.
,,Um, přejete si?" nadzvedla jsem tázavě obočí.
,,Velice RÁD bych si promluvil se svou drahou KAMARÁDKOU," zavrčel a bez dovolení se kolem mě prořítil dovnitř jako hurikán, přičemž mě nezapomněl hrubě odstrčit stranou.
,,Ale pane to-"
Hned jsem ho následovala a chtěla ho zastavit, jenže vypadalo to, že si je se Zaiou znám.
Jakmile ho spatřila, kartáček ji vypadl z ruky a němě na něj hleděla.
,,Taehyungu?..."
————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• Fuuuu, po dlouhé době nad 1000 slov :DDD Doufám, že to není moc nudný a je to nějakým způsobem čitelný :DD
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊
[re-upload text]
Tímto oznamuji, že mi oficiálně došly kapitoly, které byly stáhnuty :DD
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro