Záblesk světel.

Arena.

Dav jančících diváků a fanoušků pokřikujíc jeho jméno.

Protihráč.

Úder.

Moderátorův hlas.

Protihráčův zpětný chvat, který ho dostal na zem.

Nemůže se zvednout.

Protihráč stále do něj buší jako do boxovacího pytle.

Co se to s tebou děje Jungkooku? Okřikl sám sebe.

V duchu zavrtěl hlavou a začaly z něj šlehat plameny.

Byl zpět ve hře a hodlal dokočit to, co začal.

A hodlal vyhrát.

Se vší silou se pustil do nejhrůznějšíhonprotihráče a dařilo se mu nad ním bojovat.

Najednou byl slyšet výstřel ze zbraně a těhotná žena padající na zem.

Jungkook stočil svou hlavu tam a sevřelo se mu srdce.

Vykřikl z plných plic a rozběhl se za ženou, které však do tváře neviděl.

,,Neeeeeeeeeee."

,,Jungkooku."

,,Jdi pryč!"

,,Jugnkooku. Ona už se-"

,,Opovaž se to říct!"

,,Ale Jungkooku-"

Jungkook
,,Neeeeee! Prosím ne!"

,,Kookie?"

Hbitě jsem se zvedl do sedu a zhluboka dýchal. Sáhl jsem si na čelo, kde se mi ronily kapky potu a utřel si je. Taky jsem se snažil zklidnit rychlost svého tepu. Nahmatal jsem levou stranu hrudě a sáhl si na místo, odkud se vše ozývalo.

Co - to bylo krucinál za sen?!

Hlava mi nic nepobírala a já si až teď všiml sedícího Jimina na kraji postele, který se na mě lítostivě díval a jakmile zaregistroval mou pozornost, přitáhl si mě do konějšivého objetí.

,,J-jimine," šeptl jsem a objetí mu opětoval.

,,Shh, byl to jenom zlý sen ano? Jenom zlý sen," našeptával mi. Horlivě jsem přikyvoval a nechal téct slzy proudem. Byl to teda pěkně pitomý sen.

A proč vůbec brečím?

,,Protože máš na to právo Zajdo," pronesl Jimin a odtáhl. Šklebil se.

Cože? Já to řekl nahlas?

Zvedl se z postele a odešel z pokoje. Najednou bylo slyšet všemožné naříkání, prošení i brek. Co to?

Vtrhnul do místnosti se zbraní a se svázanou Zaiou, Bree a-

a Taehyungem???

Co to-

,,Pěkně jednoho podruhém ano Jungkookie?" usmál se zlověstně a jako prvního odstřelil Taehyunga.

Co-

,,Kurva Jimine zbláznil ses?!" vyhrknul jsem a chtěl se zvednou ale najednou mé ruce byly připoutané k posteli. Jak?!!

Různě jsem se zmítal a kroutil se, přičemž jsem furt kontroloval Jimina.

,,Tak jo. Teď Zaia, co ty na to? Anebo Bree? Hmmm," hrál si s pistolí.

,,Ani jedna doprdele! Ani Taehyung neměl být! Co ten tu vlastně dělá?!? Sakra zešílels??" Už jsem neměl daleko se znovu rozbrečet a stále jsem se zmýtal. Bylo slyšet cinkání pout o sloup postele. Z obou stran.

,,Já ne Jeone. To TY jsi zešílel," mrknul na mě a odprásknul Zaiu.

,,Nee!" vydalo se mi z hrdla a já pocítil štiplavou bolest v očí a následovaly slané kapky. Proč Zaia? Proč Taehyung a proč-

,,Důležité osoby máme za sebou. A co teď někoho nového hm?" řekl a pohladil Bree po tváři, která si mohla vyřvat hlasivky přes látku, která ji byla obvázána kolem pusy.

,,Opovaž se!" vykřikl jsem.

,,Copak, záleží ti na ní snad?" uchechtnul se.

Záleží? Jako a-asi jo, ale-

,,Tik ťak Jungkooku. Ano nebo ne? I když řekneš že ne, stejně ji odprásknu, takže je to jedno," dodal.

Podíval jsem se jí do uslzených očí plné bolesti a zoufalství a taky-

Zdálo se mi to nebo se tam mihlo i něco jiného?

Otočil jsem hlavu zpět na Jimina.

,,Jseš svině Park Jimine. Nechápu kdy se z tebe stalo tohle!-"

,,Nechápu kdys ji stihl udělat dítě," zasmál se.

Cože?

,,Copak? Ona ti to neřekla?" přiložil zbraň k jejímu spánku. Ihned jsem se na Bree podíval a začal se mi třást hrudník, tím pádem začalo peřinu smáčet více slaných kapek.

,,No to nevadí, tak někdy jindy," pokrčil rameny jakoby nic a zmáčknul spoušť.

,,Neeeeee!"

,,Jungkooku prober se. Prober se. Hej sušenko."

Ucítil jsem něčí ruce na tváři a to, jak se mnou třese. Znovu jsem se hbitě zvedl do sedu a rozhlížel po místnosti hledaje osoby, které mi byly známé.

A oddychnul jsem si.

Všichni jsou na živu.

,,Jungkooku co se stalo?" vrhnul na mě Jimin hned starostlivý pohled a naklonil se blíž ke mně. Okamžitě jsem ucuknul a-

a narazil hlavou do skříně.

Co dělám na zemi?

,,Kooku co blbneš," špitla Zaia a byla hned u mě. Nechal jsem se od ní obejmout. Jimina jsem si měřil zrakem a stále těžce oddechoval.

,,N-nemáš ž-žádnou zbraň, že ne?" vykoktal jsem ze sebe a ukázal na něj, na což se zamračil.

,,Ne? Proč bych-"

,,T-tak je to dobrý," špitl jsem a utřel si mokré tváře. Ty sny byly tak skutečné...

Jediný co nebylo skutečné byl Taehyung.

Ah...Tae...

Po chvíli jsem zpozorněl a zaměřil zrak do rohu pokoje, kde stála se zkříženýma rukama na hrudi a pozorovala nás.

Holka nevím jak jsi to udělala, ale provrtala ses mi hlavou skrz na skrz.

Bree
Když jsem uslyšela křik z mé ložnice a následně pak uviděla Jungkooka máchajícího, brečícího a kroutícího se na zemi - kam se zřejmě dostal počas povyku - bylo mi ho líto.

Uvědomila  jsem si, že někdo jako on je zranitelný.

A že s ním není rozhodně něco v pořádku.

A mé vnitřní já mu chce pomoct.

Sice nevím jak, ale musím z Emily dostat, proč dostal - dalo by se říct - tento záchvat.

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• Hlava se chtěla vydovádět no...já vím, hrozný to kapitoly dneska, ale i tak...Hope u liked it ❤️❤️❤️
A taky za ty úžasné ohlasy 💖💖
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊