Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

XVII.

Černovlasému chlapci se najednou zatemnilo před očima. Najednou ucítil palčivou bolest. Nemohl se hnout. Ušníma bubínkama mu projížděla další bolest. Oči se mu klížily. Zrak se mu zamlžil. Nikoho nerozeznával. Nemohl nic. Sotva stál. Pouze mohl podle hlasů, které tak tak zaslechl rozluštit, čí je.

,,Johne? Vem ho za druhou stranu."

,,Ale-"

,,Dělej! Zbytek je na cestě a ty jdi pryč Emily. Dojdu pro Suzy."

,,Sakra proč je tak těžkej do prdele."

,,Zase má výpadek?"

,,Jo."

,,Jungkooku vydrž. Už to bude."

Onen černovlasý byl zmatený. Poslední co si pamatoval byla podlaha hotelového pokoje.

,,A je to v řiti."




Bree
Hluk.

Hluk letištní haly bylo první, co mě přivítalo zpět v New Yorku. Automaticky jsem přešla k pásu se zavazadly a po převzetí svého kufru jsem šla na taxi, které mě odvezlo domů.

Vystoupila jsem, zaplatila a s kufrem jsem se rozešla do útrob budovy, kde se nacházel můj byt. Jakmile jsem zašla za práh mých vstupních dveří, opřela jsem se o dveře, po kterých jsem sklouzla a dlouze vydechla.

Co teď?

Vrátila jsem se o týden dřív, než bylo v plánu. Měla jsem s nimi ještě letět na jeden Jungkookův zápas do LA, kde se měli oni zdržet na delší dobu. Něco jako dovolená.

Každopádně zítra to zajdu oznámit tetičce do knihkupectví, že jsem se vrátila a že hned nastoupím.

Hah, Jungkook...

Za ten týden se také toho v mojí hlavě ohledně onoho 'princi v červených boxerských rukavicích' stalo hodně. Nejenom že se mým očím zalíbil vzhledově, ale taky mi kvůli němu párkrát vyskočilo srdce z hrudi.

Hey, nelíbí se mi to, jak se moje city a hormony v jeho přítomnosti chovají.

Jo jo jo jasně, to určitě holka.

,,Arghhhh!" zasatahal jsem si za vlasy. ,,NIKDO se mi nedostal pod kůži jako on. Nikdy! Tak proč teď? Proč on?" dala jsem ruce do dlaní.

Z mého vzteklého dupání a naříkání mě vyrušil hvonek.

,,Yah! Doprdele jsem se lekla," cukla jsem sebou a přiložila si dlaň na hruď. Zvedla jsem se z podlahy a oklepala si kabát.

Kdo by to mohl být?
Sotva přiletím a už mě shánějí?
Však jsem nikomu ještě neoznámila, že jsem zpět v New Yorku.

Ještě jsem si poupravila vlasy a pak jsem otevřela.

A zůstala jsem dobrých pět minut zírat, protože na neznámé návštěvy nejsem zvyklá.


Kdo.

To.

Je?


,,Myslíš že nás pustí?" zašeptal blonďatý chlapec dívce vedle něj, která chtěla něco říct, ale kvůli situaci, která teď nastala to nějak neudělala. Koukali jsme na sebe vzájemně tři páry očí jeden na druhého.

,,Měla by. Však nám sám řekl, že máme jít nejdřív sem," odpověděla mu. Pak nastala delší chvíle ticha, kterou jsem nakonec prolomila.

,,Emmm....můžu vám s něčím pomoct?" zeptala jsem se nedůvěřivě. Dívka se podrbala na hlavě a odkašlala si.

,,No...jsi Bree Asherová...doufám?" usmála se nervózně.

,,Ano, jsem," zamračila jsem se.

,,Já jsem Zaia a tohle je Jimin," ukázala na chlapce vedle sebe.

,,Aha?" řekla jsem protáhle a čekala na podrobnější vysvětlení. Také jsem si všimla, že mají za sebou zavazadla. Ehm? Jako máme nějaký cestovací kroužek?

,,A-"

,,Prostě Jeon Jungkook kterého prý taky znáš nám řekl že máme jít nejdřív sem než si něco dořeší," vydala ze sebe na jeden nádech.

Jungkook?

,,Eeeee...asi stále nechápu?" přešlápla jsem.

,,Jsme Jungkoovi...dejme tomu staří známí a dlouho jsme se neviděli kvůli...no osobní problémy v minulosti dejme tomu a on nám po dlouhé době napsal, že by se s námi chtěl vidět. Ale napsal, že se máme nejdřív stavit za tebou a až bude v pohodě, tak máme přiletět za ním. Sice jsme měli tady být až za týden, ale někdo nám prohodil letenky na dřívější let. Což je divný a děsivý zároveň. Nebylas to ty? Byly to fofry ti teda řeknu," dokončila Zaia svůj proslov a zamyslela.

Něco zařídit? Haló? A já?

,,T-takže v-vás sem poslal Jungkook? Jako...on sám? Bez nikoho?"

Zakývali hlavou na souhlas.

Tohle se mi nezdá. S Jungkookem se musí něco dít.

,,Máme i tady pro tebe papír, kdybys nám prý nevěřila," začala hrabat v kabelce ale zastavila jsem ji.

,,To je dobrý."

Ten asiat mi napovídá.

,,Tak...teda asi pojďte dál," usmála jsem se a uhla se ze dveří, aby mohli projít.

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• ❤️💭
• Dneska opět nic moc, ale snažila jsem se vám aspoň něco vymyslet i přes můj totálně na gavno časový úsek 💗
• Možná dnes ještě stihnu jednu ch. AA 🌨
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro