,,Jungkooku!"

Jako na povel jsem se zvedla do sedu a šokem prduce vydýchávala. Polovina postele vedle mě byla dávno prázdná. Ovšem křik, který se nesl z vedlejší místnosti byl na plné hlasivky.

,,Uvědomuješ si ty vůbec cos udělal?! Vážně ti za to ta holka stojí?!"

,,Ano Thomasi, stojí."

,,Thome, ukli-"

,,Ne Suzy. Jsem sice rád, že si Jungkook našel nějakou známost v tom dobrým slovasmyslu. Proti ní jako obecně nic nemám, je to milá holka, ale Mike má pravda. Hrozně ho rozptiluje. Buď vydává příliš mnoho energie, nebo se nesoustředí a v nejhorším jde nadopovaný energií do ringu. Jako včera. Upřímně, kdys ty vůbec naposledy píchal Kooku? A proč ti na ní tak moc záleží?! Však ji prakticky vůbec neznáš!"

Poslouchala jsem jejich rozhovor, který takto po ránu vedli.

No...jestli se dá jedenáct odpoledne říkat ráno...

To na co se ho Thomas zeptal, jsem zůstala zkameněle s doširoka otevřenýma očima sedět.

Jak to myslel?

Tato liga a společnost lidí mě čím dál více udivuje. Jsou-

Nejsou ten typ lidí na který jsem zvyklá.

Sice jsem věděla od začátku že tu budu navíc, ale to jim tu opravdu tak vadím? Navíc, vážně mi fakt nepřipadá, že bych ho nějak rozptilovala. Akorát tu jsem na zátěž.

S povzdechem a již zklamanou náladou jsem se nasoukala do svých věcí a Kookovo půjčené oblečení jsem úhledně složila a nechala položené na židli.

Dala jsem si mobil s kartou od pokoje do kapsi a co nejrychleji vyběhla z pokoje, i apartmánu. Do bot jsem jenom naklouzla, neopovažujíc si zavazovat tkaničky a rozběhla jsem se k výtahu.

Jungkook
Nadechoval jsem se k odpovědi, ale přerušilo mě prudké otevření dveří, z nichž vyběhla dívka, která za chvíli byla pryč z apartmánu úplně.

Slyšela nás.

,,Tak teda díky Thomasi," poznamenal jsem sarkasticky a vytáhl svůj mobil.

,,Díky za to, že odháníte to, co by mi mohlo pomoct. A kdo říkal, že na zbavení se zbytečné energie potřebuju jenom box nebo sex? Sakra trpím snad nějakou sexuální poruchou k tomu nebo co? Ne!" zvedl jsem se a odešel do svého pokoje, kde ještě před chvílí byla Bree.

Nezapomněl jsem za sebou třísknout a zamknout.

Naštvaně jsem začal chodit po pokoji a různě házet zatátou rukou do vzduchu.

,,Kurva!" vykřikl jsem a zatahal si za vlasy. Sednul jsem si na postel a lokty se opřel o stehna. Poklepával jsem si nohou a mnul si obličej.

Zalez Aegresore Jeone. Opovaž se vyplynout na povrch zemský.

Jenže torchu pozdě.

Hruď se mi začala prudce zdvihat a rány na kloubech, které se zacelily do strupu, se pod náporem silného zatínání opět otevřely.

Mysl mi začínala tmavnout. Vzal jsem první věc co mi přišla po ruce a mrštil s ní o zem. Kolik hotelů už jsem takhle zdevastoval? Radši to počítat nebudu.

A v tu chvíli mě napadla blbost. Blbost kterou potřebuji, jinak se zblázním. Když ode mě odhánějí Bree...

Upřímně, sám nevím proč se jí zastávám a ještě s ní dobrovolně trávím čas.

Vzal jsem mobil do ruky a s roztřesenými prsty najel do kontaktů.

Jimin
Nová  zpráva

Bree
Plácla jsem sebou do postele a zoufale zařvala do polštáře. To přilákalo Emily, která vyšla z koupelny a hned na mě skočila. ,,Bree! Ty žiješ!"

,,Proč bych neměla žít?" zamumlala jsem do polštáře.

,,Protože Jungkook. Panebože jsem tak ráda že se ti nic nestalo," silně mě objala a po chvíli zalehávání mou osobnost ze mě slezla a já se posadila.

,,Emily?" koukala jsem do zdi.

,,Ano?"

,,Jaký je nejbližší let do New Yorku?"

Po mé větě strnula v pohybu. ,,Cože?"

,,Ptám se-"

,,No to jsem pochopila ale..." sedla si vedle mě. ,,Proč to chceš udělat?" dodala.

,,Protože Jungkook," zopakovala jsem její větu.

,,Ty- snad ses - co ti ten parchant udělal?" postavila se do pózy ochranářské kamarádky. ,,Řekni mi to a já mu s radostí při další masáži po zápase zlomím vaz."

,,Ne ne ne Emily. Jungkook nic neudělal. Teda pokud nepočítám to, že se mi začíná dostávat do hlavy, ale jde o...o jeho tým."

Emily jako by přeplo a najednou došlo, na co narážím. ,,Ty myslíš...ty myslíš trenéra a Thomase? Joshe a-"

,,Jo," hlesla jsem a zvedla k ní hlavu.

Ona si povzdechla. ,,Víš...možná-možná mají pravdu. Možná...bys měla na chvíli odletět. Pak se klidně opět k nám připojit, ale..."

Během jejího proslovu se mi hrnuly slzy do očí.

To mi říká ona? Jako chápu to, ale neměla by mě spíš teď jako kamarádka povzbuzovat? To tu snad vadím i jí?

Když si všimla mého výrazu, hned ke mně přispěchala a chytla mé tváře do jejích rukou.

,,Panebože zlatíčko takhle jsem to nemyslela. Samozřejmě že tě neodháním a tak ráda bych tě teď co nejvíc utěšovala a chtěla bych abys tu zůstala, ale jde o to..."

,,Bree...Jungkook má problém s ovládáním vzteku. A nejen to," hlesla.

,,A vztek se právě u něj projevuje když je moc nabytý energií, nebo není něco po jeho, či správně a nebo ho něco rozhodí. A je pak hodně nebezpečný. Trenérovi jde zřejmě jen o to aby byl Jungkook schopný zápasit, nehledě i na jeho pocity a ty jsi pro něj jen překážka, ale já ti to říkám pro tvé bezpečí. Ten chlap je v tomto stavu nebezpečný."

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• ❤️💭
• Tudej ist dys kapitola short but snad nevadí +^*^+
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊