Bree

U jídla po menším vystoupení zavládlo divné ticho, kdy bylo slyšet pouze cinkání příborů o talíře a hluk od ostatních hostů. Jestliže jsem si myslela, že bych pokazila náladu tak myslím, že mě někdo nahradil.

Byla jsem v necelé půlce svého vynikajícího steaku, když Jungkook odsunul již prázdný talíř a dožvykoval své poslední sousto.

Sakra, však to do sebe musel házet jako dělník. Jak to mohl tay rychle sníst? Trochu jsem se nad jeho způsoby jezení pozastavovala.

Nabírala jsem si na vidličku hezky opečenou bramboru ve chvíli, kdy se Kook zvedl od stolu. Mě popadl za ruku, abych se taky postavila, čímž se zapříčinil nepříjemný pád nože i vidličky.

,,Pardon, že takhle ruším, ale musím si ještě něco zařídit,'' řekl ve spěchu. Emily se na nás podívala.

,,A k tomu potřebuješ Bree?'' zeptala se. ,,Eeh, jo. Potřebuju ženský mozek,'' vyhrkl, a i se mnou vystřelil rychlostí blesku pryč z restaurace, nechávajíc za sebou ostatní s velkým otazníkem nad hlavou.

Ještě předtím však hodil pár bankovek na stůl a já smutně pohlédla na svůj nedojezený steak.

Ach, takovou chuť jsem na něj měla.

A taky celkem sakra dost stál! Jeone, já tě zabiju!

V rychlé chůzi se nezastavoval a táhl mě skrz ulice nyní už nočního města. ,,Hej, nemůžeš zpomalit?!'' postěžovala jsem si. Jungkook však mé protesty celkem ignoroval a bylo mu to zřejmě úplně, ale úplně jedno.

,,Jeone!'' zaskuhrala jsem. ,,Tak mi aspoň řekni, kam jdeme a z jakého důvodu jsi mě oprostil od mého steaku!''

Nečekaně zabrzdil uprostřed plného chodníku, díky čemuž jsem nabourala do jeho zad. Proplétali jsme se zrovna ulicí, kde probíhal navíc nějaký průvod.

Lepší místo na zastavení sis fakt vybrat nemohl, že?

Otočil se a zakřičel mi do ucha: ,,Chci ti něco ukázat! Tak si přestaň stěžovat a nechej mě ti dát důvod, abys se mnou zůstala déle jak půl dne!'' pronesl mezi hlukem a propletl naše ruce, aby upevnil stisk. Následně se zase rozešel a táhl mě za ním jako psa.

Bourali jsme snad do všech lidí, co to jen šlo. Rachot a řev mi přestával dělat dobře a já se modlila, abychom odtud už vypadli. Nevím, co má v plánu, ale trochu mě to děsí.

Nakonec po dlouhé době davy lidí ustupovaly a začínalo se to přeměňovat v klidnou městskou čtvrť. Zpomalili jsme až u ozdobeného vchodu do parku. Sice tu stálé bylo dost lidí, ale byly to spíše rodinky na večerní procházce, přátelé, anebo páry.

Naše kroky mířily cestičkou do pomalu stoupajícího kopce. Začínala jsem se rozhlížet, protože okolí oproti centru tu bylo klidné a nádherné. Asi jsem se kochala příliš, protože jsem se setkala s Jungkookovým pohledem. ,,Necourej se. Ještě kousek a pro mě za mě si pak válej šunky jak chceš,'' utrousil a potáhl mě záruku.

,,Aby ses neposral,'' zamumlala jsem. Kook se zastavil. ,,Říkala jsi něco?'' Otočil se a povytáhl obočí.

Ironicky jsem se usmála. ,,Ale nic. Jen si pokračuj v turbo chůzi.''

,,Jen aby,'' řekl po delší odmlce a rozešel se. Mou kousavou poznámku se dle mého rozhodl ignorovat.

Cesta se začínala proměňovat v rovinu a my se ocitli na vrcholku. Úžasem jsem pootevřela pusu, když mé oči spatřily výhled na široké město. A nejen to. Celkově se na tomto travnatém prostoru rozléhalo množství lidí na dekách.

,,Šmankote Jin-hyung čaruj...pojď prosimtě!'' zavrčel, když se musel zase kvůli mně zastavovat. Beze slova jsem ho následovala. Procházeli jsme skupinkami lidí, kteří-

No tak to počkat...

,,Piknik?!'' vyklouzlo mi a v tu chvíli mi to došlo. Jungkook se uškrnul. ,,No dobrý večer mladá dámo. Nechtěla bys třeba trénovat závodníky formule?''

Kopla jsem ho naštvaně kolenem do zadku, za což mě zpražil pohledem.

Musí být dneska tak protivný?! Parchant jeden.

Nakonec jsme i my zastavili u jedné z prostřených dek s připraveným jídlem a pomalu si sedli.

,,Tak, prosím. Teď se můžeš kochat,'' ukázal dlaní na město, na které byl odtud pěkně rozsáhlý výhled. Dál začal něco povídat, ale já vnímala něco úplně jiného. Byla jsem překvapená...z toho všeho.

Neseděli jsme úplně nahoře, ale někde uprostřed. Dole pobíhaly děti a hrály si s jejich sourozenci, či rodiči.

Taky tu jisto jistě seděly páry na pravděpodobně probíhajícím rande. Musela jsem se pousmát. Všechno vypadalo tak...dokonale a upokojivě.

A pak jsem si to uvědomila,

Bylo tohle snad...nějaké gesto?

Jungkook snad myslel vážně, když mě prosil, abych ho neopouštěla.

,,No jasně že neposlouchá. Kdyby se takhle aspoň dívala na mě,'' ozvalo se po mé levé straně. Jungkook seděl v tureckém sedu, rukama se opíral o kolena a tváře přímo mačkal v dlaních.

Uchechtla jsem se a pocítila horko, které mě polévalo. Trochu jsem si poposedla a otřásla se. Zatím se nikdo neměl k řeči, avšak to vůbec nevadilo. Chtěla jsem si užít výhled, který mi byl umožněn.

Pocítila jsem na zádech něco teplého a měkkého. Jungkook na mě pokládal pravděpodobně svou mikinu. ,,Abys mi tu nezmrzla,'' šeptl a rty se nepatrně otřel o lalůček.

Ruce jsem provlékla rukávy a nenápadně si ke kusu látky přičichla.

Jo, je to jeho mikina.

Usmála jsem se a byla ráda za tmu. Nepřála bych si úplně, aby Kook viděl mou červeň na tvářích. Dále jsme seděli v příjemné tichu, přičemž zůstal sedět vedle mě.

Když můj pohled nevinně sjel na Jungkooka, všimla jsem si, že měl mikinu i on. Podezíravě jsem přivřela oči a otočila hlavu zpět dopředu.

Ani jeden nepřišel s mikinou, tak kde je tak náhle vzal? Vrtala mi hlavou tato myšlenka. Znovu se mé oči setkaly s jeho rysy, které jsem si bez studu začínala prohlížet.

Měl...to snad naplánované? Prolétlo mi myslí. Jungkook můj tázavý pohled vycítil. ,,Copak?'' zeptal se s mírným úsměvem, který mu samolibě pohrával na tváři.

,,Co to s tebou dneska je?'' vyřkla jsem svou myšlenku nahlas.

•••

Zdá se, že má "malá" osnova se nevejde pouze do 1 kapitoly '༎ຶ ͜ʖ ༎ຶ '
Takže ano...

*vy víte jak moc vás miluju*

bude ještě jedna, jenom nevím, jestli se mi chce dneska plýtvat ještě jednu '༎ຶ ͜ʖ ༎ຶ ' 💖💖