Bree

,,Já - Kooku, klid, ano?" pohladila jsem ho po zádech. ,,Nikam...nikam nejdu...zatím," šeptla jsem a doufala, že se trochu uklidní.

Sakra, to jsem tomu dala, zanadávala jsem si v hlavě. Čekala jsem asi tak nějak všemožné reakce, ale to, že se někdo jako on rozbrečí, to asi ani náhodou.

,,Půjdeme do pokoje, dobře?" zamumlala jsem mu do ucha, na což přikývl a svým způsobem jsme se tam došourali.

Lehl si na postel a já chytala po dece, abych Kooka aspoň trochu přikryla, ale zastavil mě chycením oné ruky. ,,Řekla jsi, že nikam nejdeš," zahuhlal.

Povzdechla jsem si, sundala si džínsku a lehla si teda k němu. Mezitím pro mě nahmatal polštář, na kterém jsem se spíše opírala, než ležela. Byla jsem tak v polo sedu.

Jungkook si v klidu ustlal na mém hrudníku, jako by to byla již samozřejmost. Nad tím jsem však protočila očima. Ruku, kterou jsem měla přehozenou přes jeho krk vzal a posunul si je na svou hlavu.

,,Škrabkat," zamumlal, až jsem to sotva slyšela. Povzdechla jsem si a začala se mu jemně hrabat ve vlasech. Chvíli bylo ticho, než chraplavým hlasem promluvil: ,,Abys věděla, nebrečel jsem. Kluci nikdy nebrečí." Řekl to těsně předtím, než skutečně usnul.

Jo, a já jsem svatá Helena, utrousila jsem si poznámku pro sebe nad jeho poslední větou.

~

Mohla uběhnout hodina, kdy jsem při spícím Jungkookovi přemýšlela. Stihla jsem během toho napsat Emily i Jaydenovi omluvnou zprávu a zároveň se domluvit, že mě Em s Johnem odvezou na hotel, kde jsme byli ubytovaní my s Jayem.

Složitý proces, ale díkybohu se povedl. Ještě jednou jsem shlédla na spícího černovláska, jenž v poklidu oddechoval. Popravdě jsem se momentálně cítila tak trochu jako plyšový medvěd.

Poté jsem rukama opatrně sesunula jeho hlavu na polštář tak, aby byla v pohodlí. Dále přišlo na řadu vymotat se z jeho sevření nohou i rukou. Na mé překvapení to šlo poměrně lehce.

Až moc.

S mou kamarádkou jsme měly sraz před hotelem, kam se má osobnost dopravila do několik minut. John se už opíral s brýlemi na očích o černého mercedese a vyčkával.

Emily si zřejmě myslela, že ji uvítám s objetím, tak jako vždycky. Ovšem tentokrát se zmýlila, protože jsem zastavila těsně před ní a zkřížila si ruce na hrudi.

Úsměv ji poklesl a nahradil jej nevinný úsměv. ,,Promiň," procedila mezi zuby.

,,Emily Robinsono-"

,,Já vím!" skočila mi do řeči. ,,Moc moc moc se ti omlouvám, že jsem tě tam takhle nechala, ale jinak to nešlo. Opravdu. Navíc, myslela jsem, že tě Jayden podrží, když už letěl s tebou," skousla si nervózně ret a dívala se na mě skrz psí kukuč.

,,No, tak sis zřejmě myslela špatně. Jayden se rozběhl hned za první sukní, kterou uviděl," řekla jsem uraženě na svou obranu a dodala: ,,Ke všemu jsem se tam dala do řeči s nějakým random týpkem, který by se mnou dělal kdovíco, kdybych byla fakt hodně na mol."

,,Ale s Jungkookem ses potkala, ne?" řekla mrňavým hláskem, až jsem to sotva zaslechla. Vytřeštila jsem oči a dala si ruce v bok. Jednoduchý důvod pro mé překvapení. To, co řekla, vyznělo jako by to byl plán. Ale vzhledem k tomu, jakou verzi mi pověděl Jungkook, jsem tuto myšlenku následně zavrhla.

,,Ne?" dodala s nevinným smíchem, vyšpulila rty a zamrkala. Když jsem jí neodpovídala, povzdechla si a zatvářila se opět normálně. ,,Hele, kryla jsem vás, když se Thomas nakrknul, proč Kook v baru uhodil toho týpka - což byl mimochodem asi ten chlap, o kterým ses zmiňovala." V hlavě jsem zajásala, když jí to konečně došlo.

,,Nicméně pojďme, než se John na tom slunci spálí jako palačinka," popohnala mě. S Johnem jsem se pozdravila plácnutím rukou a nasedla. Zanedlouho jsme vyjeli z parkoviště a svištěli napříč městem.

Emily utrousila během cesty poznámku, kterou mě trochu zaskočila. ,,Mimochodem, trochu změna plánu Bree. Když už jsme ve Vegas na ten týden, tak si aspoň projdeme to centrum. Jaydena vyzvedneme u hotelu a uděláme si takový menší výlet."

Jak říkám, trochu mě tato novinka zaskočila, ale s nápadem jsem souhlasila. Do naší konverzace se vložil i John.

,,Myslel jsem, že u něj zůstaneš déle," zamumlal a nasadil kamenný výraz. Emily ho hned na to šťouchla loktem do žeber a napomenula ho tak, že to měl slyšet pouze on, ale já jejich mini dialog zaslechla taky.

,,Notak, víš, že je to s ním těžký."

,,Ale tak když se díky ní pravděpodobně konečně normálně vyspal bez nočních můr a navíc se málem posral žárlivostí, tak jsem myslel, že-"

,,No tak nemysli a řiď. Oni si to vyřeší sami," zašeptala a znovu si sedla normálně, protože se předtím naklonila.

Provinile jsem se podívala dolu na své prsty, se kterými jsem si začala nervózně hrát. Začínám mít pocit, že mě už i John nemá rád.

Z mých myšlenek mě přerušil mobil, který oznamoval tři nové zprávy. A všechny byly od toho jednoho a samého člověka.

Jungkook:
Říkala jsi, že neodejdeš.
To si mám zase pro tebe dojít sám?
Proč mě nikdy neposlechneš?

•••

Šmankote Seokjine čaruj, vy mě fakt bavíte babies 😂😂💜💜💜💜

↴

Tady máte teda nějakou mňaminu, když byla kapitola prakticky o ničem xddd ( ˘ ³˘) 💖

[ne že mě ukamenujete za to, jaký typ obrázků vám poslední kapitoly házím (ง'̀-'́)ง]

Na příště zkusím hodit nějakou pikantnost, aby se neřeklo, ale nic extra
neslibuju (*¯︶¯*)

.
j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️
.