[Vy mi dáváte teda ಠ_ಠ ... Tak já vám dám taky zabrat moji miláčci, hehehe ( ͡° ͜つ ͡°)...]
—

Jungkook

Seděl jsem jako brambora se zkříženýma rukama naproti Bree a odkašlal si. ,,No...ehm...ten ranní incident bych pro dnešek...uhm, nezmiňoval.'' Sáhl jsem po sklenici s vodou na konferenčním stolku a na ex ji celou vypil.

Bree si skousla ret a podívala se dolů. ,,Jo...to...asi...jo. Dobrý nápad.''

Dále jsme tu seděli na pohovkách jako dva blbci v obýváku v trapném tichu. Bree si neustále v tureckém sedu přesedávala na místě, a já...já se cítil trapně tak, jako již dávno ne. Zároveň mnou otřásala zvědavost, nervozita, dokonce i nejistota.

Aish, příliš mnoho negativních myšlenek, pro mě.

Prohrábl jsem si vlasy a rozhodl se to ticho přerušit. ,,Tak, proč jsi...proč jsi sem vlastně přiletěla?''

Nekoktej blbečku!

Já nekoktám.

Koktáš.

Drž hubu.

No jo furt.

,,Já...'' začala, ale téměř ihned se zasekla. ,,Jenom bych chtěla říct, že se taky necítím nejlíp. Setkat se s někým po dlouhé době v opilosti nevzbuzuje dobrý dojem,'' řekla na jeden nádech. Přímo jsem se jí podíval do očí a uvnitř mě něco poskočilo.

Nedokázal jsem to přesně identifikovat, ale konečně jsem se vzchopil.

Přesně tak. Nenechám se ponížit ženským pohlavím.

,,Dojem? Chtěla jsi snad na mě udělat dobrý dojem?'' uchechtl jsem se a nasadil svůj typický úšklebek.

Hlavně to nepokaz.

,,Co? Ne?!'' vyhrkla a nastavila před sebe ruce, jako by snad byla v sebeobraně. ,,N-ne, já jen...'' Povzdychla si a svěsila hlavu, stejně jako ublížené štěně. ,,Já jen...chtěla jsem tě vidět,'' zašeptala a začal si mnout paži. Hlavou se snažila uhýbat, aby nedošlo k očnímu kontaktu.

Po této větě jsem zvážněl a mé napnuté rysy se uvolnily. Sám jsem to pocítil. Bylo to...samovolně jsem se v mysli usmál.

Nevím proč. Něco uvnitř mě začalo jásat radostí.

Myslela snad na mě? I přes to, že jsem si sám řekl, že se jí nevzdám, ale nedodržel jsem to?

Jenže jak rychle radost přišla, tak rychle i odešla.

,,Ty...neozýval ses od toho dne v New Yorku. A přitom jsi to slíbil. Slíbil jsi...'' Odmlčela se a já se opět napjal. Tentokrát to byly snad i všechny kosti v těle.

Bree

,,..slíbil jsi, že...''

Zhluboka jsem se nadechla a zamrkala. Nelíbilo se mi, kam moje chování směřovalo. Rozhodně jsem se tu před ním nechtěla rozbrečet, nebylo to v plánu.

Ale zabolelo mě, když se dlouho neozval a potom ho najdu v clubu s random holkou. Však si mě skoro ani nevšiml. Cítila jsem se tak hloupě.

A proto sis neměla dělat žádné naděje.

Vím, že na mě zíral, vím, jak se náhle zatvářil, a to mi začínalo být nepříjemné. Fakt jsem se teď ponížila? Bože můj, to je tak trapné.

Rychlostí blesku jsem se zvedla, až jsem málem zavadila o stoleček. ,,Víš co? Zapomeň na to. Zapomeň, že jsem něco řekla,'' zvedla jsem ruce do vzduchu. Naštěstí jsem byla už oblečená ve svém, takže mi nedělalo problém se hned rozejít pro boty a kabelku.

Sakra. Teď jsem si vzpomněla na Emily a Jaydena.

No nic, budu doufat, že jeden z nich bude na telefonu. A nebo vlastně, stačí doufat, že mi to Emily zvedne a já se na chvíli ukryju u ní na pokoji tady v hotelu. Jo, dobrej nápad.

,,Počkej!''

Byla jsem již obutá a téměř na odchodu, ale pocítila jsem tíhu na rameni. Jungkook se zvedl, doběhl až ke mně a otočil si mě čelem k sobě. ,,Kam jdeš? Nemůžeš něco začít a-"

,,Stačí, ano?" přerušila jsem ho a sundala jeho ruce z mých ramen. ,,Já jsem-"

,,Tak hele," odbyl mě. ,,Za prvé, uklidni se a nešij tu sebou. Za druhé, neměla by tě bolet hlava? Ani jsi nepožádala o prášek nebo tak něco. A za třetí, pojď si zpátky sednout. Očividně máš něco na srdci a chceš se o to podělit."

Tak tak jsem udržela svou čelist, aby mi nespadla. On to chce slyšet? Dělá si srandu?

Uchechtla jsem se a odstoupila. Došlo mi, že jsem byla vážně tupec na to, abych si udělala nějaký naděje. Jungkook mi to teď potvrdil.

,,Slyšet? Jungkooku, už se nějakou dobu známe a nikdy ses nějak extra nezajímal. Nevím, proč bych ti to měla říkat," řekla jsem trochu naštvaně.

Ale byla jsem naštvaná na koho? Na černovláska, ze kterého mé srdce v jeho přítomnosti šílí, nebo jsem byla naštvaná ne sebe?

Nakonec jsem si povzdechla. ,,Byl to blbej nápad," zamumlala jsem  a nervózně již sahala po klice.

,,Promiň," ozvalo se najednou za mnou. To mě donutilo zastavit se v pohybu.

,,...jestli tě trápí ta holka z clubu. Víš, že jsem hlídaný a můj tým, až na pár výjimek a Emily tě moc nemusí. Všiml jsem si tě téměř hned, jak jsi přišla a jen mě to zaskočilo. Nečekal jsem, že bys přiletěla..." Konec jsem sotva slyšela, protože to zašeptal.

Zhluboka jsem se nadechla a otočila se. ,,Víš, že jsi to teď ještě zhoršil? Podívej, respektuji tvoje potřeby a upřímně se divím, že ses se mnou ještě nevychrápal, když jsi předtím míval po zápasech na pokojích ty - holky."

,,Dále, respektuji, že máš své nálady kvůli zdravotním potížím. Ale potom nechápu, proč ses choval, tak jak ses choval. Jako nějaký zkurvený badboy, který hraje na city, pak jako by se vypařil ze světa, a zase znovu!"

Ostře jsem se nadechla a ztuhla.

Sakra. Já se mu teď prakticky přímo přiznala. Ne, ne ne ne ne, ne.

,,Prostě-"

,,Ze začátku mi tě bylo líto a i přes to, že jsi sakra egoistický týpek, jsem ti chtěla
pomoct. Jenže jsem byla blbá, a nechala se navlíknout na to, že jsem po dlouhé době byla v blízkém styku s kurva hezkým klukem. Takže bych se ti vlastně měla omluvit já, huh?" olízla jsem si suché rty.

,,Jasně, v pohodě, nic na to neříkej. Buď ticho tak jako vždycky," uchechtla jsem se, když nic neříkal a už se chystala k opravdovému odchodu.

,,Myslíš, že je to pro mě jednoduché?" nařkl. ,,Myslíš si, že jsem bezcitný? Protože jestli ne, tak to ale vypadá, že jo!" řekl hořce.

Možná budu litovat toho, že jsem fakt měla odejít. Místo toho jsem se mu postavila čelem.

,,Box je můj život, okay. Ale od chvíle, kdy ses mi před nos vsrala ty a následně mí staří přátelé, tak jediný, kdo mi z týmu nesmrdí je John, Emily a Suzy!"

Neuvěřitelně jsem se na něj podívala. ,,Jo takže teď z toho viníš mě?"

,,Ano! Ne. Já nevím!" vykřikl a frustrovaně si prohrábl vlasy. Já si pro změnu odfrkla. ,,Aha. Pěkný..."

Jungkook přestal pochodovat po chodbě. ,,Bree, víš jak je těžký se soustředit na zápas a na to, o co se bojíš, že přijdeš?"

,,Nevím kdy, jak, a proč zrovna ty, ale cítím se s tebou dobře. Cítím se, jako bych byla doma, chápeš? Tohle? Tohle chceš slyšet?! Že mi na tobě z nějakého důvodu záleží?! Ale že s tebou nemůžu držet kontakt kvůli několika lidem?!"

,,Já-já bych rád s někým navázal něco jako...jako vztah, ale bojím se. Bojím se, že bych si moc zvykl, jednoho dne přišel a danou osobu bych už nikdy neviděl. Já prostě...ty jsi...prostě jiná. A já si tě zkrátka nedokážu držet z těla! Samotného mě to sere, ale nejde to. Už jsi...zkrátka ve mně zakotvila."

Jo tak prostě jiná...

,,Nevím co ti na to říct, Jungkooku. Jen asi, že byla blbost se stýkat s vyšší ligou a chtít nějakým způsobem pomoci," řekla jsem.

Skutečně, kousek ve mně skákal radostí, ale rozum mě nechával v té negativní straně. ,,Sbohem Jungkooku," mlaskla jsem.

,,Do hajzlu, Asherová!" zavrčel, chytl mě za ruku a strčil mě násilím zpět do jeho apartmánu. ,,Vidíš?!" vyjel na mě. ,,Utíkáš."

Nejsem si jistá, zda si toho byl vědom, ale jeho tisk sílil. ,,Jungkooku, to bolí. Pusť mě," sykla jsem.

,,Já vím. Bolest znám moc dobře," řekl, jakoby nic. ,,Slib mi, že neutečeš," dodal. ,,Slib mi to."

Po dlouhé době jsem se mu přímo podívala do očí a vzpomněla si, proč jsem se v nich naposledy utápěla. Ale tentokrát na mě nepůsobily tak chladně, což mě jakýmsi způsobem uklidnilo.

,,Bree, notak, prosím," naléhal a opřel se čelem o to mé. ,,Slib mi to a já ti slíbím, že se pokusím se sebou něco udělat. Věř mi, nikdy jsem nikoho neprosil tolikrát, jako tebe."

Zavřel oči, přičemž se mu začal třást ret a posmrknul.

,,Ty...brečíš?" zeptala jsem se opatrně. Že bych...blbost.

,,Ne," odporoval, ale podle tónu hlasu by i slepý poznal, že nějaký ty kapky spadly. ,,Ne, rozhodně nebrečím." Jenže jakmile to dořekl, pevně mě objal kolem pasu a hlavu přesunul na mé rameno. A pak se začal třást i tělem.

Že bych to fakt přehnala?

Myslela jsem, že z jeho strany je to jenom hra.

Asi...jsem se možná zmýlila.

Možná...

•••

[mňam ︵‿︵(' ͡༎ຶ ͜ʖ ͡༎ຶ ')︵‿︵]

[já ji jenom našla při hledání fotky do úvodu, nEmÁte zAč '༎ຶ ͜ʖ ༎ຶ ']

'༎ຶ ͜ʖ ༎ຶ ' nebudu raději zmiňovat, jak dlouho ta ff je rozepsaná '༎ຶ ͜ʖ ༎ຶ ' heheh '༎ຶ ͜ʖ ༎ຶ '....

A taky, kapitola šla napsat lépe, ale bylo to fakt těžké to nějak popsat a zároveň, aby se to odpíchlo ... ㅠㅠ proto to v budoucnu možná trochu poupravím a omlouvám se za nejasnosti.

SNAD SE TO DALO ASPOŇ TROCHU ČÍST 🙏
A POPROSÍM VÁS OPĚT O NÁZOR TÉTO KAPITOLY, JAKÉ MÁTE Z NÍ POCITY, ABYCH SE KDYŽTAK ZAMĚŘILA NA CHYBY, DĚKUJI BABIES 🙏💜

⚜️⚜️⚜️

~