Bree

Polkla jsem tekutinu, která mi ostře projela krkem. Fuj, moc silný. Trochu jsem se zadusila a začala prudce kašlat. Ruka před pusou mi sice moc nepomáhala, ale pohyb na mých zádech mi ulevil. Podívala jsem se na cizince, který se jemně usmíval.

,,Dobrý?" zeptal se a sundal ruku z mých zad. Zakývala jsem hlavou jako náznak souhlasu. Nepatrně jsem pocítila pronikavý pohled a když jsem během uklidnidňování svého kašle zvedla na chvíli hlavu, setkala jsem se na pár vteřin s jeho očima.

Bylo to jako ve zpomaleném záběru. Nemohla jsem vyčíst, co si asi tak pomyslel a momentálně mi to bylo i celkem jedno. Otočila jsem se zpět k pultu a zhluboka se nadechla.

Roztřesenýma rukama jsem uchopila skleničku a zavřela oči.

Chci pryč.

Chci brečet.

Nevím co mě to napadlo sem letět. Byla to chyba.

Ovšem, jedno jsem si potvrdila, co si uvědomuji už delší dobu. Něco k němu zkrátka cítím a neuvěřitelně mě to k němu táhne.

A teď, když vidím, jak lehce se točí kolem random holek...

Je jasné, proč se mi tak dlouho neozýval. Zaoomněl na to, že nějaká Bree z New Yorku vůbec existuje a teď si nadále užívá slávy a života.

Ale nechápu to. Vždyť tenkrát-

,,Hej, jsi v pohodě?" zamávaly mi ruce před obličejem a mě to tak vyrušilo v přemýšlení. Zamrkala jsem a lehce se otřásla.

,,Uhm...jo." Hlas mi klesl a ani nevím, zda to ten týpek slyšel skrz hluk, který zde panoval. Viděla jsem jeho grimasu. Nevěří mi.

,,Vážně?" otázal se. ,,Nevypadáš tak. Trable...s někým?" zeptal se opatrně. Když jsem mu i nadále neodpovídala, dal se do obraného gesta. ,,Já jenom, pití ti zaskočilo, když ses podívala někam do davu tak...jsem si usoudil svoje, snad chápeš."

Po jeho nervózním zasmátí jsem se konečně donutila podívat se, s kým mám tu čest a málem mi spadla brada až na zem.

Mé tváře nabraly okamžitou červeň a já byla ráda, že se světla v clubu prolínají v tmavých barvách.

Přede mnou se ocitl, opravdu muž. Hnědé vlasy sčesané dozadu, lehké strniště, bílá košile, u které měl vyhrnuté rukávy a rozeplé první dva knoflíčky.

Dále klasické černé soolečenské kalhoty i boty. Tento outfit podtrhovaly zářivé hodinky, které určitě stály nemálo a jeho modré oči.

Elegantní, klasická, ale přesto okouzlující kombinace. Určitě nebyl ani o nic moc starší, ačkoliv tak dvacet pět bych mu tipovala určitě.

A tohle si mě vážně všimlo? Mě? Ubohé dívky milující knihy, jenž propadá lásce, která je ale nevydařená?

Tak tohle musí být jisto jistě nějaký ředitel firmy, pomyslela jsem si.

,,Kouká se ti hezky?" ušklíbl se, ale hned se jeho rysy opět zjemnily. ,,Jestli na mě budeš takhle dál civět, bude to víc než divný vzhledem k tomu, že se neznáme," dodal pobaveně a upil ze své skleničky čehosi.

Pravděpodobně whisky.

,,Ugh, promiň. Jen jsi...jen jste mě zaskočil," omluvila jsem se. Šel z něj určitý respekt a autority, ale jiná než u Jungkooka.

,,Prosím, tykej mi. Jsem Daniel," řekl a nastavil ruku, kterou jsem nejistě přijala. ,,Bree."

,,Zvláštní jméno. Nikdy jsem snad takové ani neslyšel," řekl. Pouze jsem na to pokrčila rameny. Nevěděla jsem, co mu odpověď. Ani se mi nijak extra nechtělo.

Spíše jsem chtěla být u někoho jiného.

Jen samotné seznamování s lidmi mě taky dokázalo nahodit na úplně jinou vlnu. A momentálně jsem byla nervózní a nevěděla, co říct.

Jenže...alkohol v krvi toho dokáže udělat spousty. A to dobrých, i špatných věcí.

[Mysleli jste si, že to ukončím? –3–
...no, popravdě...měla jsem chuť to udělat xDD]

~

Mohla uběhnout hodina a já mezitím stihla z hlavy úplně vypustit, že jsem sem dorazila s Emily a Jaydenem za jakýmsi účelem.

Zázrakem se povedlo s Danielem navázat vcelku slušnou a hlavně vtipnou konverzaci. Vyprávěl mi o jeho ex-přítelkyni, tetě a kočkách, o jeho bratrovi a pokutě, která byla zaviněna celkem funny příhodou a o dalších příbězích.

Jak říkám, měla jsem celkem už napito a možná proto jsem se cítila uvolněně a dokázal mě rozesmát. Dokonce mě vyzval k tanci a já tentokrát souhlasila.

Využiju situace, když už tu jsem.

Chvilkově mi problesko hlavou, že vlastně nevím, jak se dostanu zpět na hotel, protože Jaye a Em jsem za tu dobu zahlédla snad pouze jednou. Jayden se samozřejmě sápal po holkách a Emily jsem viděla bavit se s Johnem.

Mám snad i tušení, že někam odešli.

Avšak toto jsem hodila za hlavu a věnovala se Danielovi, který mě chytl za boky a přitáhl si k sobě. Své ruce jsem spojila za jeho krkem a nechala se unášet pomalou písní, která tam momentálně hrála.

Úplně jsem dokonce vypustila ten fakt, že se nacházíme v clubu, i když na soukromější party, a že brunet, kterého se držím ne stále cizí a může si vlastně dělat co chce.

Byla jsem tak otupělá, že mi nevadilo, když se jeho ruce ocitly na mém zadku a obličejem se čím dál více přibližoval.

Ale i přesto...

Na chvíli jsem se cítila fajn a uživala si něčí přítomnosti a pozornosti, i když to šlo proti mé vůli i pohodlnosti.

Na chvíli...

Znenadání jsem od Daniela byla odtrhnuta a odhozena stranou, jako bych byla kus hadru. Prudkým pohybem se mi zamotala hlava, a tak byl můj zrak na okamžik rozmazaný.

Sotva jsem rozpoznávala siluetu, jenž Daniela několikrát uhodila a nadávala mu. Poté mě dotyčný popadl za ruku a rychle táhl pryč z clubu.

Snažila jsem se vysmeknout, protože mé dezorientování bylo značně poznat a nevěděla jsem, kdo to je, ale nepodařilo se mi to.

Až teprve venku, na čerstvém a teplém vzduchu jsem rozpoznala nahněvaného, dalo by se říct přímo nasraného Jungkooka.

,,Zbláznila ses?!" vyjekl na mě. ,,Přijde ti normální líbat cizí chlapy?!" křičel dál. Frustrovaně si rukou prohrábl své černé vlasy a chvíli pochodoval tam a zpátky, než se zase postavil zpříma.

Nijak jsem jeho výlev zatím nekomentovala.

Pootevřel pusu a zhluboka dýchal. Také měl svraštěné obočí a občas si přejel jazykem po spodním rtu. ,,Tohle už nikdy nedělej, rozumíš?!" přistoupil ke mně a chytl mě za obě dvě tváře.

Sklonil se a čelem se opřel o to mé. Zavřel oči, stále těžce dýchajíc. Nevím co mě to popadlo, ale položila jsem svou dlaň na místo, kde se nacházelo jeho srdce.

A že bilo neskutečným tempem.

,,Opovaž se ještě jednou být v mé přítomnosti s jiným chlapem takhle blízko a říkám ti, že poté neznám realitu," zašeptal klidněji a odtáhl se.

Pociťovala jsem touhu jakkoliv promluvit, ale alkohol v krvi mě zpomaloval, a tak jsem se nezmohla na nic jiného, než pouze na Kooka koukat jako blbec.

Zmiňovaný si povzdechl a znovu prohrábl své lesklé havraní vlasy. ,,Ty mě nevnímáš, viď?"

Vnímám, měla jsem chuť odpovědět.

,,Pojď," zamumlal, již po druhé mě vzal za ruku a vedl k černému auta. Cestou nám ještě stihl proplést prsty, což zase rozbušilo srdce mně.

Mimochodem, ta černá ho prostě neopustí, že?

•••

[i laf you and ᴳᴼᴼᴰ ᴺᴵᴳᴴᵀ ma babies 💜🥺💜]

— horsiehobii ⭐️