O pět dní později

Bree
,,Páni. Tak to je lepší než od Jin-hyunga," zamumlal s plnou pusou Jimin, který nedávno vylezl ze sprchy a tak mi tu mokří jídelní stůl.

,,Sice nevím kdo to je, ale děkuji. Jo a prosím, udělej něco s těma vlasama," usmála jsem se a pustila se do dalších palačinek. Zaia nás jen pobaveně sledovala a v klidu snídala.

,,Uhuh, jo - promiň."

Po přepadovce před pěti dny jsem je vzala k sobě a nějak jsme se seznámili. Díkybohu to nejsou žádní nevychovaní lidé a jsou celkem milí a vtipní. I jsem se toho docela dost dozvěděla o Jungkookovi, když ještě bydlel v Koreji a chodil tam s nimi na střední.

Což jsem nevěděla.

Pak se rozkecali - spíš Jimin se rozkecal - o jejich partě. Z jeho vyprávění soudím, že jsou to taky dost velká čísla.

A - nečekaně - Jimin se prokecnul o Zainým příteli. Model pro GUCCI? Ta holka si teda musí žít.

To byly mé první myšlenky, ale to, že Zaia do Jimina bouchla nohou a moc se netvářila jsem usoudila, že to asi nebude úplně růžový, což mi pak potvrdila.

Prý se rozešli a teď se jí opět snaží dostat. Nic víc mi neprozradila a já ji respektuji. Taky bych to lidem neříkala na potkání. Ovšem kdybych měla svého "Jimina", asi bych se tomu nevyhla.

Což bylo další zjištění - Park je strašná drbna. Ale opravdu velká. Kdyby ho Zaia nezastavila, prokecali bysme do rána.

Musela jsem je "ubytovat" na svém gauči, protože žádný jiný pokoj nemám. Můj byt není zas tak moc velký, ale jelikož bydlím sama - a opravdu nepočítám s nečekanými návštěvami - tento prostor mi stačí.

,,Přestaň pořád něco dělat a pojď se najíst sem s námi Bree. Nemusíš dělat nic navíc, s Minniem jsme spokojení víc než dost. Navíc jsme tu v podstatě zadarmo. Taky si nás mohla vyhodit."

,,Ještě mi tu kousek zbyl, tak to dodělám," houkla jsem na oplátku. ,,Co bych neudělala pro - pro Kookovy přátele," nervózně jsem se ošila. A oni si toho zjevně všimli.

,,Mluvíš jako bys-"

,,Dobrý! Jakoo - eh - jako bych nic neřekla!" hbitě jsem se na ně otočila s širokým úsměvem. Oba dva na mě shlíželi nedůvěřivě a vyměnili si pohledy, kterým jsem nerozuměla.

Radši jsem se otočila zpět k sporáku a dodělala poslední dvě palačinky, které jsem si pak vzala a "ozdobila" si je různými kousky ovoce a potřela nutelou.

Svou porci jsem si poté vzala ke stolu a konečně jsem si s kručícím břichem dopřála snídani.

Když jsem si chtěla ukousnout dalšího sousta, zarazila mě Zaina otázka, až jsem se málem zadusila, kdyby mě Jimin nezačal plácat po zádech.

,,Máš Kooka ráda?" upila ze svého hrnku čaje a já se snažila zastavit kašel doprovázený dušením.

,,Co prosím?" dostala jsem ze sebe, když to ustálo. Naposledy jsem zakašlala a podívala se na ní. ,,Jak to myslíš?"

,,Tak jak to říkám," samolibě se usmála a koukla na Jimina, který se ládoval už pátou palačinkou. Na její větu nadzvednul palec.

,,Ráda? J-jung-kooka?"

,,Uhum," přikývla.

S rudými tvářemi jsem sklopila hlavu. Mám ho ráda?

,,N-no, n-nejsem si jistá. Spíš, spíš ne? Ne že by mi vadil ale..." poškrábala jsem se na hlavě.

,,Lhát je obtížné huh?" ozvalo se blízko mého ucha a já nadskočila. Jimin se u mě nakláněl a usmíval se jako měsíček na hnoji. Pak se narovnal a šel odnést talíř na linku. Povzdechla jsem si.

,,Já nevím, ono to je-"

,,Jak jste se vůbec seznámili?" ptala se dál.

Chtěla jsem ze sebe soukat další větu, ale vyrušil mě zvuk zvonku.

Už zase?

,,Jdu tam!" zakřičel blonďáček a už byl ztracen někde v chodbě. Uhm, dobře?

,,Ty někoho čekáš?" nadzvedla Zaia zvědavě obočí a obě jsme se koukli na vchod do kuchyně. ,,Ne?" Byla to spíš řečnická otázka.

Když se Jimin delší dobu nevracel, zvedly jsme se se Zaiou od stolu a vydaly se za ním. ,,Co tam probůh dělá?" zašeptala si Zi pro sebe.

Prošly jsme chodbou která oddělovala můj pokoj a koupelnu s obývákem a kuchyní. Došly jsme do předsíně a uviděly důvod, proč se Jimin nevracel.

,,Chyběl jsem vám?"

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙

• Tak jo, mám se dnes hecnout a zkusit napsat ještě jednu? ^^ ❤️❤️

j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊