Zastavil na nějakém prostorném parkovišti obchodu, který už měl zavřeno, a tak zde proudilo pouze světlo z lamp, které byly rovnoměrně na placu rozmístěny.

Vytáhl klíčky ze zapalování a jen se klidně opřel zády o sedačku, přičemž zavřel oči. Já v šoku proč a co tady děláme jsem ho chvíli pozorovala a sem tam nervózně koukala z okýnka do okolí, jako právě teď.

Opravdu by mě zajímalo, proč jsme zastavili zrovna tady. S domláceným Jungkookem, kterému stále občas buď z obličeje nebo kloubů prstů tekla krev.

Nervózně jsem si kousala ret a zhlížela nápis obchodu. Podle velké budovy to tipuji na nějaké centrum.

,,Nedělej to," promluvil. Cukla jsem sebou a otočila hlavu na něj. Líným pohledem se na mě koukl.

,,Co-co tím myslíš?" zeptala jsem se a začala si hrát s prsty. Znervózňovalo mě to. Pomalu se ke mně nahl a uchopil můj spodní ret. Zatáhl za něj tak, že jsem ho už nesvírala mezi zuby.

,,Tohle," šeptl poté a jeho zrak spočinul na mých rtech. Byl hodně blízko. Na můj vkus až moc, ale byla jsem ním tak paralyzovaná, že jsem nebyla schopná se odtáhnout, či se jakkoliv pohnout.

Najednou jakoby se probral a natáhnul se pro něco na zadní sedačku. Já jsem se mezitím vrátila jsem do sedu a vydechla přebytečný vzduch. Snažila jsem se zklidnit si svůj tep. Poklepal mi na rameno.

,,Na," podal mi lékárničku. ,,Vystup a přejdi na mou stranu," dodal. Zmohla jsem se pouze na kývnutí a udělala to, co mi řekl. Na sedačce se pak natočil čelem ke mně, takže mu nohy čouhaly z auta.

Lékárničku si položil do klína, aby ji podržel. Otevřela jsem ji a začala mu ošetřovat rány na obličeji. Nikdo z nás nemluvil. Ovšem mě stále zatěžovala otázka, proč jsme tady, na prázdném parkovišti. A proč se chová, tak jak se chová.

Snažila jsem se nevnímat jeho přítomnost a soustředila jsem se pouze na opatrné ošetřování. Když jsem přešla k natrženému rtu, syknul.

,,Promiň," ucukla jsem, ale hned jsem se vrátila a látku s dezinfekcí opět položila na ránu. Opět jsem si nervozitou začala kousat ret.

,,Řekl jsem, ať to neděláš," vypustil trhaně, jelikož jsem mu stále stírala zaschlou krev z koutku.

Bleskově jsem se na něj koukla a přestala si ho kousat. Když jsem mu ošetřila ret, přesunula jsem se na klouby na rukou. Lékárničku kromě dezinfekce a sterilních obvazů položil na sedadlo spolujezdce.

Opět se narovnal a nastavil nejdříve svou pravou levou ruku. Sakra. Nemůžeme se radši vrátit k tomu obličeji?

Opatrně jsem ji uchopila a jemně začala postupně stírat krev z kůže. Pěkný strupy to budou.

Na můj postup se Jungkook uchechtnul. ,,Nejsem porcelánová panenka, Bree."
To víme Jeone, to víme. Ale dle mého nějakou nefyzickou slabinu máš. Jen zjistit, jaká to je.

Snažila jsem se ho ignorovat a radši se rozhodla se ho zeptat.  ,,Proč jsme tady? Proč jsme nejeli do hotelu?"

Povzdechnul si. ,,Zdrhnul jsem aniž bych něco řekl. Zdrhnul jsem s tebou, správně?"

Kývla jsem hlavou.

,,No a kam myslíš, že si budou myslet, že jsem tě vzal? Správně, do hotelu. Ani za nic by je nenapadlo to, že bych měl jinej cíl. Maximálně tak do klubu. Ale ví, že těsně po zápasech se nikam nechodí. A já fakt nemám dneska náladu na to je poslouchat. Obzvlášť za to co jsem tam provedl," naznačil zápas.

Zvedla jsem k němu zrak. ,,Tak proč si to udělal? Však jste tam málem-"

Nedomluvila jsem, protože vystoupil z auta a prudce mě přitisknul na dveře, přičemž uvěznil mé ruce těmi jeho.

,,Neptej se jasný?! Není to tvoje věc, tak se v tom nešťourej škvrně. Opravdu nemám nervy na to dostávat otázky na něco, na co se bude ptát dalších sto lidí,@ vyprsknul agresivně. Byl jako výbušná bomba.

Sklonila jsem provinile hlavu dolů a nasucho polkla. ,,Promiň," pípla jsem. Nechtěla jsem ho naštvat, ale kdo mohl vědět, že ho rozjančí jen takováto jednoduchá otázka?

Uškrnul se. ,,Každý se kolikrát omlouvá pro něco, aniž by třeba znal důvod. Takže za co konkrétně se omlouváš ty?"

Dělá si srandu? Co po mně sakra chce?!

,,Bree? Já čekááám."

Neochotně jsem pomalu zvedala hlavu.

,,Oči mám tady," ukázal na ně, ,,ne někde za mnou." dodal s ironickým pobavení v hlase.

Ač nerada, po chvíli jsem se mu konečně do očí podívala. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem tě naštvat," řekla jsem potichu a co nejrychleji. Nebyl spokojený.

,,Ale beruško, copak jsme v nějaký školce? Mluvit tě učili že?" nadzvedl obočí. ,,Takže znova," řekl přísně.

Aahh, PROČ Bože, PROČ???!

Povzdechla jsem si a nadechla se. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem tě naštvat."

Spokojeně se uchechtnul. ,,No vidíš," pokýval hlavou. ,,Umíš to."

Jen jsem nad tím protočila očima a zeptala se ho. ,,Můžeš mě prosím už pustit?"

Zaklonil hlavu a pak na mě shlédnul.

,,Ne," zachraptěl.

,,Tak přestaň dělat to, co děláš," řekla jsem podrážděně. ,,Nevím co máš se mnou za problém, ale nezapomínej, že já neletěla dobrovolně," zvýšila jsem trochu hlas.

Chvíli mě pozoroval a se pomalu sklonil k mému krku. Já opět paralyzovaná tímto gestem jsem se nezmohla na nic.

Zabořil nos do ohbí mého krku a přísahám Bohu, že nasál mou vůni. (a/n: Oh Jesus to zní tak divně xdd)

Po chvíli začal rty jemně po mé pokožce krku přejíždět. Zkácela bych se na zem, kdyby stále nevěznil moje ruce.

Jungkook
Měl jsem nutkání si udělat vlastní značku. Byl jsem ve velkém pokušení, ale nemohu. Ne když je to Bree.

Po zápasech bývám hodně nabuzený, a tak mi Thomas musí na pokoj posílat děvky z různých koutů světa. Samozřejmě musí být "ověřený". Prostě papír od doktora že jsou čistý.

A dneska to nebyla žádná výjimka. Jenomže dva týdny jsem nic s nikým neměl, odmítal jsem jakýkoliv styk, a tak je to čím dál horší. Jsem díky tomu výbušnější a když na to přijde, ohnul bych každou a kdekoliv.

Ale v poslední době se z nějakého důvodu krotím, i když je to mučivý. A to kurva moc.

Sakra stop Jeone!

Rychle jsem se od ní odtáhl a vyndal klíčky z auta. Zavřel jsem dveře a zamknul. Popadl jsem ji za ruku a táhnul za sebou.

,,Počkej. Jungkooku kam-"

,,Řekl jsem NEPTEJ SE. Jdeme na wafle."

,,Na wafle?" zeptala se překvapeně. ,,Teď? Když už je skoro půlnoc?"

,,Ano, teď. A opakuji, NEPTEJ SE," řekl jsem a bral ji na místo, které jsem si našel na internetu.

Taky jsem se divil, že tam mají otevřeno takhle pozdě ale proč ne. Navíc potřebuju se zklidnit jak sebe, tak nervy, takže něco sladkého by bodlo.

To že mám jíst takový věci zakázáho vynecháme ano? Pro jednou jim seru na nějaký nutriční hodnoty. Fakt něco sladkýho potřebuju, jinak tu vybouchnu.

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• ❤️💭
• Snad se vám kapitola líbí +^*^+
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊