Chrápání.

To je jediné co momentálně slyším. Těsně vedle mého ucha. A už mě to začíná otravovat. Někdo by si řekl 'hej, wow přisral se ti sem sexy hoch, to bude romantiky~' ale ono by se stalo úplný FŇ.

Chrápe, funí a občas něco zamumlá ze spaní. Co filmy? Ty jsem dávno vypnula a notebook dala na noční stolek. No a teď se snažím se nějak uvelebit, nedejbože se vymanit úplně a přesunout se tak na Emilyinu postel.

Jeone Jungkooku...prosím pěkně já NEJSEM - POLŠTÁŘ.

Ani nevím kde lítá Emily. Říkala že se do večera vrátí, ale pořád nic a to už bude jedenáct. Vážně se mi nechtělo spát v jeho objetí, a tak jsem si vzpomněla na starou dobrou techniku 'zacpi nos a čekej až se oběť probudí'.

Již jedna minuta uplynula a Jungkook stále spí. Ty kokos on je snad nesmrtelnej. Díkybohu za přirozené reflexy a ani ne za dlouho začal sebou zmítat.

,,Co se děje? Co blbneš? Kurva co děláš?" vystřelil do sedu a zmateně kolem sebe koukal. Vstala jsem z postele.

,,Jestli tu hodláš spát až do rána, máš to říct. Uklidila bych se z cesty tvé únavě kterou dáváš značně najevo," sedla jsem si na postel mojí spolubydlící, jenž stále nedorazila. ,,A skoro jsem nemohla dýchat. Víš...být zalehlá boxerem není úplně pohodlný," zalezla jsem pod deku a koukla se na stále sedícího Jungkooka. Po chvíli ticha odpověděl.

,,Aha. Promiň," zamračil se a vstal.

Protáhl se, prokřupal klouby a s mlčochem opustil tento pokoj. 

To bylo všechno? Jenom 'aha, promiň, chrápání a zalehnutí'?

To jsi mi teda vděčnej za to, že jsem ti poskytla místo na šlofíka, do kterýho ses vlastně prakticky pozval sám. S povzdechem jsem nad ním protočila očima a zalehla zpět do své postele.

Hodinu jsem se snažila usnout ,ale stále jsem cítila jeho vůni, která mi nedala zabrat a taky mě něco tlačilo do zad.

Prohla jsem se a tu věc zpod sebe vyndala. Byl to mobil a ne ledajaký. Můj určitě ne, takže musí být Kookův. Vím že se to nedělá, ale zkusila jsem rozsvítit obrazovku. Zamčený.

S tím jsem počítala, ale aspoň se kouknu na tapetu. 

Kdo by se nechtěl dívat na tapety že?...

Byl na ní on, kluk a ještě nějaká holka. Ta na rozdíl od toho kluka nebyla asiatka.

Nevím proč, ale něco ve mně hrklo.

Taky tu byla zpráva od Thoma, že se má co nejdříve dostat do jakéhosi klubu. U zprávy byla i adresa a odesláno to bylo před deseti minutami.

S mučivým zakňučením jsem se ZASE vyhrabala z postele, hodila na sebe nějaké oblečení a vydala se směr Jeonův apartmán.

Vyjela jsem výtahem asi o tři patra výš, došla ke dveřím s jeho číslem a zaklepala jsem. Jestli usnul, bude porod ho vzbudit pouhým zaklepáním, a tak jsem zvolila další taktiku nazvaná 'Inšpirace klepání alá Sheldon Cooper na Penny', akorát tak stokrát ospalejší a ještě se stokrát menší energií než měl Sheldon.

,,Kooku?"

Klepot.

,,Kooku?"

Klepot.

,,Kooku?"

Klepot.

,,Kooku?"

Klepot.

,,Kooku?"

Ale to už byl jiný zvuk běžného klepání, na což jsem pořádně otevřela své zalepené oči.

Jungkook
V županu jsem vylezl z koupelny se kouknout, co za idiota mě vyrušuje o půlnoci.

Jestli to bude zase Erik s tím, že se ho recepční snaží nabalit tak ho už fakt pošlu do prdele, protože děvek je v mým pracovním telefonu už dost. Jo, mám dva. Sice nevím proč, ale prostě na Thomovo přání.

Otráveně jsem otevřel dveře a místo nějaké věty mě čekalo pouze mé jméno s tím že mi někdo zaklepal na čelo.

Bree
S rudými tvářemi jsem se dívala na Jungkooka, který se po chvíli vraždícího pohledu začal na mé překvapení řehtat, až se ohýbal v pase.

Trapas? Přesně tohle slovo mě vystihuje.

,,Tys-tys vážně klepala až sis nevšimla kdy jsem otevřel? Místo dveří jsi mi zaťukala na čelo?" ukázal na mě a máchal kolem sebe rukama.

Hahaha...

Mně to teda moc vtipný nepřijde.

Jenom jsem přimrzle stála s rudými tvářemi a v ruce pevně svírala jeho mobil. Čekala jsem až se uklidní.

Nečekala bych, že někdy u něj uvidím záchvat smíchu. A taky si myslím, že je to naposledy co se tento smích odehrává.

Když se tak nějak uklidnil, opřel se o futra a s mírným pochechtávání se mě zeptal.

,,Co chceš?" kývl na mě hlavou.

Nastavila jsem před něj mobil. ,,Zapomněl sis ho," ostře jsem se nadechla. Koukl se na něj a vzal si ho. ,,Díky," uchechtl se a zabodl do mě své oči.

Asi to začnu počítat...

Sklopila jsem hlavu a chtěla spěšně odejít, když tu mi přistála na zadku silná rána. Okamžitě jsem se šokovaně otočila.

,,Tebe si budu pamatovat Bree. Fakt že jo," zabodl mi ukazováček do hrudi a následně i se smíchem rozcuchal vlasy. ,,Běž spát škvrně. Zítra je zápas," s těmito slovy zalezl do apartmánu.

Já ho nechápu. Bere snad drogy nebo co? Proč má najednou tak dobrou náladu?

Dobrou náladu myslím v jeho podání. Sklonila jsem hlavu studem a rychle se vydala do pokoje, který sdílím s Emily. Zasunula jsem kartu do čipu a potichu vešla. Jenže najednou se rozsvítilo světlo.

,,Bree Asherová...MŮŽEŠ mi LASKAVĚ vysvětlit KDE jsi BYLA?"

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• ❤️💭
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊