,,Dobrý Jeone, pro dnešek stačí," oznámil trenér, poplácal ho po zádech, sešel dolů a Kook za chvíli s ručníkem kolem krku slezl taky.

,,Pro dnešek? PRO DNEŠEK? Však bušil snad pět hodin vkuse!" vykřikla jsem své myšlenky nahlas, když jsme tu zbyli jen já s Johnem, Erikem a Jungkookem, který si stoupl k našemu hloučku.

,,To je naprosto normální doba, škvrkně," cvrkl mi do nosu, na což jsem ho hned se zamračením po té ruce plácla.

,,Nešahat," řekla jsem okamžitě. ,,Kde je vůbec Emily?" přešlápla jsem. ,,Teda spíš...neměla se už vrátit?" dodala jsem. Erik pokrčil rameny.

Nastalo ticho, které pro kluky očividně bylo normální, ale pro mě bylo trapné. Proto jsem se natáhla pro svou knihu a šla jim oznámit že půjdu.

,,Emmm, tak já...půjdu. Kdyby se Emi ptala, tak budu na pokoji," řekla jsem a se sklopenou hlavou a knihou v ruce jsem se dala na odchod. Neměla jsem letět. Jedno pitomý ticho a už bych z toho nejradši udělala tragédii.

Jsi mi to ale šikula Bree.

Z tělocvičny jsem prakticky vyběhla a pak se už jen dala směr na pokoj. Divím se, že mě nikdo nezastavil.

Jungkook
,,Co - to do prdele - mělo - Jungkooku - znamenat!" vyštěkl na mě John, jakmile Bree odešla z tělocvičny. Prohrábl jsem si své zpocené vlasy. Fuj, sprcha. Co nejdřív. Ani po těch 3 letech jsem si na to stále nezvykl.

,,Co myslíš?" zeptal jsem se.

,,Víš moc dobře. Zešílel jsi?!"

Erik zatím jenom stál a koukal. Mám Johna rád, ale jeho starostlivost mi často až leze krkem. Hah, připomíná mi Jina. Víc drsnýho a nabušenýho Jina. Při té představě jsem se musel zasmát.

,,Ne, měl bych?" vydal jsem se k tašce a začal si balit věci.

,,Vážně? Vážně?! Kvůli tomu že jakýsi tvůj vnitřní Jeon dožaduje pozornosti se musíš přestat soustředit, aby si tě všimla, nebo naopak bušit až moc?!" nadával v pozadí.

,,Kooku viděl jsi Mika, nebyl z toho nadšenej. A to v letadle? Haló? Nic proti Bree nemám, ale šíleně tě rozptyluje!" pokračoval ve své výchovné řeči.

,,Jaký že má číslo pokoje?" hodil jsem tašku na rameno a vydali jsme se k hotelu.

,,O tomhle přesně mluvím!" rozhodil rukama.

,,V poslední době nic jinýho než Bree neexistuje! Bude tam Bree? Uvidí mě Bree? Přiletí Bree? Kde je Bree? Bude Bree koukat na můj zápas? Bree tohle Bree tamto...Vzpamatuj se! Na děvky taky takhle nemyslíš."

To co řekl mě donutilo zastavit se a kdyby nebyl pro mě jako vlastní bratr, říkám vám, že už leží v nemocnici se silným otřesem mozku.

,,Bree s těma kurvama vůbec nesrovnávej. Budu dělat že ti to prostě ulítlo. Příště se kdyžtak připrav na pořádnýho francouzáka se zemí," zavrčel jsem a pokračoval v cestě.

Nikdo z nich pak už nic neřekl, tak jsem po cestě vytáhl mobil a napsal Emily.

Bree
,,Ah, postel!" vykřikla jsem a rozplácla se na matraci. Tak moc jsi mi dneska chyběla. V tuto chvíli jsi pro mě nejlepší kamarádka ty.

,,Aby ses nepo," zasmála se mi Emily. ,,Ha ha ha," řekla jsem a přitáhla si polštář.

,,Jdeš taky?" zeptala se, když si brala tašku s věcma na-

No to co prostě používá při fyzioterablablablabla. Složitý to slovo.

Zavřela jsem oči a zakroutila hlavou, na což se uchechtla. ,,Že mě to nepřekvapuje. Jo a až dodělám Kooka tak mám nějakou schůzku, tak mě čekej až tak večer," oblékla si bundu.

Když to dořekla, vyšvihla jsem se na lokty. ,,Schůzka co-?" zeptala jsem se překvapeně.

,,Neboj, všechno ti to pak vylíčím. Tak zatím!" řekla a už ji nebylo. ,,Emily Robinsonová!" zakřičela jsem ještě těsně než zabouchla dveřmi. Potvora.

Jelikož jsem neměla co dělat, rozhodla jsem pro předčasný spánek. Takže jsem si šla hodit sprchu, na sebe si vzala volný hadrový kraťasy na spaní a velké šedé tričko.

Jsou sice nějaký tři hodiny odpoledne ale tak...nevadí, stejně nemám co dělat. Vyndala jsem si notebook z kufru - který jsem si pro jistotu vzala - a i s ním jsem se zachumlala do deky.

Udělala jsem si pohodlí, vytáhla sušenky, který mi dala Jessica když připravovala Kookovi snídani.

Čas na filmy.

Když jsem byla v půlce druhého, uslyšela jsem klepot na dveře. S nejistým krokem jsem vstala a vydala se k nim. Hmátla jsem po klice a otevřela.

Aha, skvělý. Ten mi tu chyběl.

,,Ale AHOJ Bree, máš tu volno že?" řekl a prošel kolem mě dovnitř pokoje. S vykulenýma očima a šokem jsem nějak tak dveře zavřela.

,,Už zase ses pozval sám?!"

Jen pokrčil rameny a roztáhl se na MÉM místě. Vzal si MNĚ DAROVANÉ sušenky a MŮJ notebook si položil na stehna.

,,Haló? Pane Jeone nejsem si jistá že je toto vaše?" řekla jsem ironickým tónem, ukázala na notebook a přešla k němu.

,,Pardon slečno Bree, ale pokud vím, ubytování vám cáluju ze svých pěnez takže..." Nadzvedl obočí. Povzdechla jsem si. Vážně, proč jsem sem letěla? 

Poklepal na místo vedle sebe a trochu se odsunul. ,,Zapomeň," řekla jsem a pomalu se smiřovala s tím, že mi tu holt bude oxidovat.

,,Já se ale neptal," sotva to dořekl, za ruku mě stáhl na postel k němu a já jsem nyní byla natlačená na jeho straně. Přetáhl přes nás deku, notebook dal tak nějak doprostřed a pravou rukou obepnul můj pas.

,,Tak se ukaž co tu máš," řekl si spíš pro sebe a začal koukat co tam mám za filmy.

Odteď - nesnáším - tulicí - polohu!

Obzvlášť s jedním CHLAPCEM.

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• ❤️💭
• Dneska nic moc...dneska celkem o ničem....dnešek je celkově na hovno....i tak budu ráda pokud to bude čitelný! 💖 (nedává to smysl ale ok...to jenom na mě působí ten měsíc :)))))))
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊