,,Tak, jak se těšíš na Texas?" přisedla si Emily. Křečovitě jsem svírala umělou kůží potaženou sedačku a koukala z okýnka na mraky, kterých tu bylo víc než dost. Střelila jsem po ní pohledem, na což jí úsměv trošku upadl. ,,Já vím že...tím způsobem jak tě donutili-"

,,Jak mě ON donutil," přerušila jsem ji mrzutě.

,,Jak tě on donutil, nebyl úplně nejlepší, ale...ber to tak že se podíváš jinam než do New Yorku. Od smrti-"

,,O smrti mých rodičů ani nemluv," Nekoukala jsem se na ni, ale sledovala ubíhající oblohu z letadla. Chtěla jsem být doma, v New Yorku, ve svým bytě s tetičkou Rose. Kdo ví co se jí může stát a já tam zrovna nebudu. Zbyla by mi pak už jenom Emily.

Smutně se na mě podívala a pohladila po ruce. ,,Bree...už jsou to tři roky. Nemůžeš se stále uzlovat jen na jedno místo."

Sklonil jsem hlavu. ,,Já vím," zašeptala jsem a jedna neposlušná slza mi ukápla.

,,Chci aby jsi byla šťastná. I tetička a i tví rodiče by chtěli. Musíš si užívat života dokud můžeš. A navíc máš tu mě a já vždycky budu na tvé straně," její ruka opustila mou a místo toho mě pohladila po rameni.

,,Šéf se blíží," zašeptala mi do ucha a vstala. Zvedla jsem hlavu z klína a chtěla se zeptat co tím myslí, ale to už sem přicházel Jungkook.

Haló? Za letu není moc bezpečné opouštět své místo. Takže se hezky vrať odkud jsi přišel.

Mé prosby ale vyslyšeny bohužel nebyly. Sedl si totiž hned na volnou sedačku, která byla naproti mně. Znervózněla jsem.

,,Pojď se mnou," promluvil. Koukla jsem se na něj nechápavým pohledem. Kývl hlavou do zadní části letadla, kde se nacházela za posuvnými dveřmi "odpočinková" místnost pro Jungkooka, jak jsem byla obeznámená trenérem.

Nasucho jsem polkla, když se mnou navázal pronikavý oční kontakt, v kterém neustupoval.

Pečlivěji jsem si prohlížela jeho obličej. Ostře tvarovaná dolní čelist, rty ani moc velké ani moc malé, nos tak akorát a velká čokoládová kukadla, která se vpíjela do mé maličkosti.

Oči má opravdu pěkné, jeden by se v nich ztratil.

Hej, na co to myslíš Bree.

Zakroutila jsem hlavou abych tyto myšlenky vyhnala z mé mysli, ale moc to nepomohlo. Teď budu mít ty oči přímo před nosem i když tu jejich majitel nebude.

Povzdechla jsem si a opět zamířila zrak z okýnka na oblohu, která se pomalu začínala zbarvovat do oranžova a ladit tak k západu slunce.

,,Budeme tam tak za tři hodiny a než se dostaneme do hotelu bude kolem desáté večer. Měla by ses mezitím trošku prospat," řekl vážněji.

,,Můžu se prospat i tady," zívla jsem a protřela si oči. Je pravda, že po ranním šoku se mi chtělo trošku spát. Jakto, že to vždycky tak dobře odhadne?

,,A odmítnou tak nabídku měkké matrace a posteli místo tvrdé kožené sedačky?  Nejen že to není nejzdravější pro páteř, nejpohodlnější, ale hlavně budeš pak rozlámaná."

Asi si nedá pokoj...

Líně jsem svůj zrak přesunula na něj. ,,Hele...děkuji za nabídku toho že bys mi poskytl měkkou postel, ale je to moje zdraví a já si ho určuju, takže když nechci tak to neřeš a věnuj se svýmu zdravotnímu stavu," sundala jsem si boty, nějak se naskládala na prostorné sedačce, potáhla jsem si rukávy mé bílé mikiny do kterých jsem schovala své prsty na rukou a zavřela oči.

Doufala jsem že odejde a bude se věnovat svému, ale jako vždy jsem se spletla. Za chvíli jsem uslyšela mlasknutí a odepínání pásu.

Toho mého!

Ani jsem se nenadála a už jsem byla v jeho náruči. ,,Kooku co blbneš?! Dej mě dolů!" bušila jsem do jeho hrudě ale marně. Ještě jsme ke všemu procházeli částí kde seděl manažer, Suzy a nutriční poradce včetně trenéra, který na nás hodil ne zrovna příjemný pohled.

Jungkook si ho nevšiml, protože se díval před sebe ale já ano. Nebojte trenére, taky se mi to nelíbí.

Donesl mě až do postele na kterou mě položil. Došel zavřít a vrátil se ke mně. ,,Posuň se," řekl a naznačil hlavou, ať se šoupnu "ke zdi".

Udělala jsem tak a Jungkook si mohl lehnout taky. I když moc velký problém s místem tu není, protože je to manželská postel.

Zajímalo by mě kde na to bere, protože tato část letadla zařízená pro něj je hotový malý, luxusní byt. Pochybuju že jenom z výplaty boxera na to stačí.

Přikryl nás dekou a bokem se natočil směrem ke mně. Já jsem ležela na zádech a pokoušela se ignorovat fakt, že vedle mě leží Kook.

Jednu ruku si strčil pod polštář na který si pak položil hlavu a přisunul se blíž ke mně.

Hele chlape, zařaď zpátečku. V usínání mi to moc nepomáhá!

,,Emily říkala že ráda zpíváš," řekl najednou. Vyděšeně jsem natočila hlavu na něj. ,,Cože? Ne ne ne ne ne ne ne. Ne nezpívám."

,,Jasně a já jsem John Cena," uchechtl se. ,,Dělej."

,,Ne. Nechtěj to po mně prosím," zběsile jsem kroutila hlavou.

,,Dobře. Tak já začnu a pak něco zazpíváš ty, souhlas?" zeptal se. Zarazila jsem se a podívala se do jeho očí.

On zpívá?

,,Beru to jako ano. Tuhle písničku kdysi napsal jeden můj kamarád společně ještě s někým," řekl a to, jaké tóny se pak z jeho hlasu začaly ozývat...

Kdo by řekl že je to boxer?

Jedno vím určitě. Zamilovala jsem se do jeho hlasu a musím ho ještě někdy přesvědčit, ať mi něco zazpívá. Byl to tak uklidňující zvuk, až mě to začínalo pomalu uspávat. Mé tělo se začínalo uvolňovat a mysl nevnímala nic jiného, než byl Kookův zpěv.

Už jsem vnímal jen napůl, když se jeho hlas zesílil a já ucítila tlak na pase. Ale jelikož už jsem byla na cestě ke spánku, bylo mi jedno jak blízko byl.

Jungkook
Ta potvora opravdu usla.

Jenom z toho, že jsem ji zazpíval písničku, kterou mi poslal Namjoon.

Chybí mi. Jako ostatní. Co asi tak dělají? Jak se mají? Co asi dělá Zaia? A Taehyung? Klape jim to? A co Gi s Minem? Hobi a tanec? Jin a kavárna?

Všichni mi chybí.

Nad touto myšlenkou jsem trochu posmutněl, ale když můj zrak padl na Bree, mírně jsem se usmál.

,,Aspoň tebe mám," dal jsem ji dětskou pusu na čelo a oddal se taky na cestu do říši snů.

Měl by ses krotit Kooku, jinak to nedopadne dobře. Jak pro tebe, tak pro celý tým, včetně Bree.

Odkdy měkneš k cizím lidem?

Možná to je pro to, že ti někoho připomíná.

Bree
Probudilo mě horko. Aby taky ne když jsem byla v riflích, přikrytá dekou a ještě vedle mě ležela ta hora. Pomalu jsem se zvedla do sedu abych ho nevzbudila a nějakým způsobem jsem se ho pokusila přelézt.

Když jsem na zem v bezpečí dopadla i má druhá noha, oddechla jsem si. Jungkooka se mi zřejmě podařilo neprobudit.

Jenže jsem neudělala ani krok a zastavil mě jeho hlas.

,,Kam jdeš?"
————

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• ❤️💭
• Pardon, já ten gif musela dát xDDDD
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊