VII.
,,Co tu děláš?" zeptala jsem se překvapeně.
,,Neletěla jsi s náma," řekl a opřel se o futra. Nechápala jsem jeho oznam.
,,No a?" nadzvedla jsem obočí.
,,A neviděla tak můj zápas," strčil si ruku do kapsy černého bombera.
,,Ptám se znova...NO A?"
,,Takže dnes letíš," řekl to tak jednoduše jako by to byla samozřejmost. Párkrát jsem zamrkala. ,,Co prosím?"
Ani jsem se nenadála a sám se pozval ke mně domů. Idiot.
,,Hej! To je můj byt jestli sis nevšiml!" chodila jsem za ním jako ocas mezitím, co mi prolejzal MOJE teritorium.
V kuchyni se nečekaně zastavil u jídelního stolku a já tak vrazila do jeho zad.
Arghh, Jungkooku....mŮžEš LAskAVě VYPADNOUT?
,,Pěkný. Moc holčičí ale pěkný," koukal kolem sebe. Nechápavě jsem na něj koukla.
,,Bydlím tu JÁ a jsem holka...JASNĚ ŽE JE TO ZAŘÍZENÉ DO HOLČIČÍHO STYLU!" rozhodila jsem rukama.
,,Skvělý, tak pojď," popadl mě za ruku a táhl do mého pokoje.
Kolikrát už jsem vyskloňovala zájmeno MŮJ?
,,Můžeš se laskavě přestat chovat jako by ti to tu patřilo?" vytrhal jsem se mu, když jsme byli u vchodu do ložnice. Otočil se a docela dost nepěkným pohledem mě sežehnul.
,,V podstatě mi to patřit může," odseknul. Co prosím? Nevěřícně jsem na toho černovlasýho bastarda koukala nejenom z důvodu toho co řekl, ale i kvůli jeho chování.
Další drzý idiot.
,,Nikam nejedu," zkřížila jsem si ruce na hrudi. Vzápětí jsem byla natlačena na stěnu. Jeho ruce se nacházely vedle mé hlavy a dělilo nás od sebe dobrých pět centimetrů.
,,Jedeš. Ať chceš nebo ne," zavrčel, až mi přejel mráz po zádech. Jak rychle se Jungkook přiblížil, tak rychle se zase oddálil a přešel k mé skříni, kterou otevřel.
,,Kde máš kufr?" zeptal se a koukal na moje oblečení.
,,A-ale já říkám že nikam nejedu. Mám tu práci a-"
Sekla jsem se, když na mě otočil hlavu a zase se kouknul tím přísným zamračeným pohledem, který docela buďme upřímní, dokázal nahánět strach. Sice tím sexy způsobem, ale tady se na přitažlivost momentálně nehraje.
Počkat...cože sis to pomyslela Bree? Sexy? Vždyť tohle je slovo pro tebe jako zakázané ovoce!
Ne, nedává to smysl.
,,Myslíš tetu Rose?" zeptal se a opět hlavu otočil na můj šatník, kde se začal přehrabovat.
,,S tou jsem se domluvil. Dokonce byla ráda, že budeš konečně trávit nějaký čas s přáteli a chlapcem," na konci vypustil pobavené uchechtnutí a slovo CHLAPCEM zdůraznil.
Cože to? Moje tetička? Tohle dovolila? A kdy jako za ní stihl dojít?!
Jakmile jsem zpozorovala, že se jeho ruka blíží k šuplíku se spodním prádlem, ihned jsem vystartovala a zastavila ho dřív, než bude pozdě.
,,Ne ne ne ne ne ne ne," položila jsem svou ruku na jeho předloktí a vměstnala se mezi něj a šuplík.
,,Tohle ti nevěřím. Tetička cizím lidem nevěří a už vůbec ne těm, kteří vypadají nebezpečně."
Nadzvedl obočí. ,,Já jsem nebezpečný?"
,,Eeeeh, no... technicky vzato ano," poškrábala jsem se na zátylku a nervózně se usmála.
,,To že má člověk na rukou tetování a černé vlasy neznamená že je nebezpečný. A stačilo říct že Emily pracuje pro mě, pro tvou informaci. Rose je až moc hodná. I kdybych byl třeba mafián, vůbec by to nepoznala a klidně tě s mnou pustila," řekl, začal vytahovat nějaký oblečení a pokládat ho na postel.
To je ale parchant.
Zastavovat ho bylo zbytečné. Akorát by po mně zase vyjel a já nemám náladu na to vidět jeho kyselý obličej. Když dokončil zjevně to co chtěl, koukl na mě. ,,Ten kufr?" zeptal se.
Povzdychla jsem si. ,,Mám na výběr?"
,,Měla si, teď už ne," řekl. Měla jsem? Nejdřív jsem nepochopila, ale pak mi to došlo.
,,To tys řekl Johnovi ať se mě zeptá jestli chci jet do Toronta. To nebyl trenér, že ne?" ukázala jsem na něj prstem. Odměnou mi byl další úšklebek. ,,Je na tobě, co si myslíš," sedl si na postel a zkřížil ruce na hrudi.
Nakonec jsme se přece jenom u mě dlouho dohadovali o tom jestli pojedu nebo ne. Absolvovala jsem i dlouhý naštvaný hovor po telefonu s tetičkou kvůli tomu, jak mohla ONA dovolit to, abych teď s Jeonem a zbytkem letěla někam do pryč.
Ano, bude tam Emily, která byla mimochodem na letišti štěstím bez sebe když mě uviděla, ale i přes to bude moje nálada 'Někde V Háji' na bodu mrzutosti.
Šli jsme letištní halou s kuframa ke gateu. S Emily jsme šly uprostřed "našeho" hloučku, kdežto Jungkook byl až někde úplně vzadu za celým týmem s Johnem.
Překvapilo mě, že gate kterým jsme měli projít, byl úplně prázdnej. Až potom přes skleněnou menší halu co tam byla, jsem to nějak tak pochopila.
,,Ty, Emily? Ono...to..." ukázala jsem šokovaně na letadlo.
,,Co? To letadlo? Oh, no jasně," plácla se do čela a zastavila u tunelu do letadla. ,,Nojooono. Jungkook má soukromý. Je to hold prachatej sexouš," pokrčila se zářivým úsměvem ramena a vydala se tunelem do útrob té mašiny s dvěma motory.
Oh Jesus...
Ucítila jsem tlak na rameni. Byl to Kook a snad poprvý za tu dobu jsem ho viděla se upřímně usmát.
,,Ano, jsem hold prachatý sexouš," zopakoval Emilyina slova a nabídnul mi rámě.
,,Připravena na dobrodružství?" otázal se. S povzdechem jsem rámě přijmula a nechala se vléct do letadla.
,,Jasně, na to největší dobrodružství." zamumlala jsem si.
Už teď jsem si asi ublinkla a to jsme ještě ani nedoletěli do destinace, o které mi nikdo ani neřekl. Takže vlastně letím naslepo.
Skvělá dovolenka.
S Jeonem Jungkookem.
A dalšími neznámými lidmi.
————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• ❤️💭
• Ummm, jak dlouho tohle nevyšlo? Skoro 3 týdny?...Taky ....s kapitolou nejsu moc spokojena, takže to prosím omluvte 💖
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro