,,Jenom ti chci dopředu říct, že to co děláš se mi vůbec nelíbí a prosím slez ze mě," zajíkla jsem.

Neuhnul, pouze nadzvedl jedno obočí. Pak jsem si uvědomila, že zřejmě nemyslíme totéž.

,,Ježiš ne! Myslím ten box. I když...tohle se mi taky nelíbí," kníkla jsem na konci potichu. Snažila jsem se jakkoliv vyhnout očnímu kontaktu a zabořit se co nejvíc do matrace což...mi moc bohužel nešlo.

Někdo zaklepal na dveře, ale nevešel. ,,Kooku?" byl to Thomasův hlas.

,,Dneska ne," vykřikl, trochu se vzdálil a natočil mírně hlavu směrem ke dveřím.

,,Jseš si jistej?" ozvalo se za nimi.

,,Jo!" zvedl se, přešel k nim a následně je otevřel. Normálně jsem se posadila a čekala, co se bude dít dál, protože osobně si tu pořád připadám úplně zbytečně.

,,Ať jdou pryč, dneska je tu nechci," s tímto dveře zabouchl a vrátil se ke mně.

Koho nechce?

Ježiš co tě to zajímá., Bree.

,,Kdyby se ti TO nelíbilo tak nejsi červená až na prdeli, škvrně," cvrknul mě do nosu a ohnul se pro tu mastičku, kterou zahodil. Pak si přede mě dřepnul.

,,Tohle," nadzvednul mi před obličej tubičku s mastí ,,už dneska nepotřebuju," řekl a položil ji vedle mě.

Takže můžu odejít? SUPER!

Zvedala jsem se, ale stáhnul mě zpátky do předchozí pozice. ,,Neřekl jsem ať jdeš pryč," opřel se předloktím o moje stehna a díval se na mě, jako na nějaký kus umění. Nevěděla jsem co mám dělat.

Takže...

Co mám dělat? Nechci tu být. Navíc jsem se musela neustále ošívat při jeho dotyku.

,,Ehmmm...j-já budu muset ale jít. Už je pozdě a-a-" vykoktala jsem, snažíc se vymyslet si nějakou výmluvu a schovala si ruce do rukávů, protože mi ten svetr byl asi o dvě velikosti větší.

,,Chce se ti spát? Můžeš se natáhnout tady. Emily stejně ještě musí něco řešit s trenérem," řekl v klidu stále opřený o má stehna.

,,Myslím, ž-že to nebude potřeba, já to vydržím. Počkám na Emi," řekla jsem a vstala jsem na nohy.

Jsi jak malý dítě Bree...už tak jsi Emily určitě udělala ostudu.

,,Ale kam bys furt chodila,"  teď už se postavil i on. Byl asi o deset centimetrů vyšší než já.

Skvělý...to abych si začala nosit s sebou v kapse horolezecký náčiní nebo žebřík. Takový Kilimandžáro nebo Mount Everest bych nevyšplhala ani kdybych se na hlavu postavila.

Najednou mě vzal do náruče jako princeznu, na což jsem vypískla překvapením, obešel postel, odhrnul peřinu - což netuším jak dokázal když držel mě - a položil mou maličkost na levou půlku postele.

,,Tady zůstaneš a já tě pak vzbudím, neboj," s tímto odešel z místnosti a po cestě zhasl.

Pohled na mě musel být vtipný, protože jsem se koukala jako idiot. Vážně...

Strnule jsem ležela v posteli a snažila se vstřebávat, co se tu v posledních minutách odehrálo.

A jelikož už bylo určitě něco kolem jedné ráno a navíc mě mé myšlenky uspávaly, po ani ne pěti minutách jsem usnula. Nevím jak, ale usnula.

Jungkook
Sotva jsem zavřel dveře a přešel ke zbytku na pohovku, kam jsem si následně sedl a uvelebil se, Emily se už zvedala.

,,Kde je Bree?" zeptala se.

,,V ložnici, usla tam."

,,Cože? Bree? Blbost, je jak sova, přes den spí a v noci je aktivní, že by vystavěla druhej Dubai."

Tak aktivní jo?

,,No tak teď prostě usla. Nebudil bych jí, vypadala fakt unaveně."

Emily se poškrábala na hlavě. ,,Ale-"

,,Ráno ji hodíme domů," skočil jsem jí do řeči.

,,No já nevím..."

,,Věř mi, byla fakt unavená. Když mi mazala rány tak se jí oči klížily. Jako krtek. Navíc ty by sis měla odpočinout, v podstatě za pět hodin zase vstáváš."

Emily si povzdechla. Váhala.

Radil bych ti, aby sis nevybrala špatnou odpověď.

,,To má Jungkook pravdu, Emi. Měla by ses aspoň trochu vyspat a my ji můžeme ráno potom odvézt," řekla Suzy a poupravila si sáčko. Sama vypadala na to, že tu brzy sebou sekne.

I přes to, že se jí nechtělo, nakonec odešla bez Bree.

Bree
Vzbudila jsem se na šustění peřin, a proto jsem otočila hlavu, abych se podívala. A dělat jsem to asi neměla, protože jsem málem dostala zástavu srdce.

Rychle jsem se zvedla do sedu a rozhlížela se po pokoji. Tenhle není můj. Pak jsem se zpátky koukla vedle sebe, kde ležel spící Jungkook. Díkybohu byl v bezpečné vzdálenosti.

Počkat...co je vůbec za den a kolik je hodin? A kde mám telefon?

Přes škvírku záclon které byly zatažené, jsem si všimla proužku denního světla, který prosvítal do pokoje a prozrazoval mi tak, že je den.

Po chvilce rozkoukávání a zorientování se v pokoji, jsem pomalu začínala přicházet ke smyslům a vzpomněla si.

Měl mě vzbudit, až bude Emily odcházet.

A zjevně to neudělal.

Opět jsem se koukla na osobu pod peřinou ležící na druhé straně a s naštvaným pohledem si pro sebe zamumlala: ,,Ty idiote jeden...jen počkej...''

Jenže sotva jsem to dořekla, už byl vzhůru a ospalýma očima na mě koukal.

,,Dobré ráno nebude?" zachraptěl a víc se zavrtal do peřiny.

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• Já vám ji musela dopsat. I když jsem přijela domu v 17:05 a píšu zítra z latiny, biologie na celý popis kostry, a jdu na nultou a musím vstávat v 4:50, musela jsem ji dopsat a vydat vám jí, protože tolik votes a komentářů za dnešek....moje podvědomí by nebylo satisfied ❤️💭
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊

[re-upload text]
Do you want more today (1-2)  or nah?

A jsem fakt tak blbá, že přemýšlím o překladu GUCCI do ENG? 🤔

Jenom jakože for fun? 🤔

Asi jsem moc napuzená z toho, že se vám to většině líbí 🤔🤔🤔

LMAO

ALE JÁ MÁM MOC PRÁCE NA DODĚLÁNÍ I V PLÁNU.