Radím vám, nepijte nic sladkého. Jsem si jistá, že tady cukru pochytáte dneska dost...
_

[O půl roku později...]

Bree

Několikrát jsem se jako první zhluboka nadechla, než klíč správně zapadl do zámku a já jím pak mohla pootočit. Dveře se pak s mou pomocí pomalu otevřely a já udělala jeden krok. I když jsem se do těchto prostorů párkrát vrátila, nebylo to na moc dlouho a ani příliš mnohokrát.

Ocitla jsem se zde za těch pár měsíců pouze třikrát, a to abych zkontrolovala, zda vše běží, jak má a nic se nestalo. Zatímco můj zrak zkoumal prázdnou chodbičku mého bytu, v pozadí bylo slyšet otevření výtahu a táhnoucích se kufrů.

,,Není to ironické?" řekla jsem nahlas a povzdechla si. Nevím proč mi místo v tu chvíli najednou začalo proudit prázdnotou a opuštěním. Byt je můj domov a měla bych se tady tak i cítit. Ale přijde mi, že jsem se spíše cítila doma tam, kam se pohnul Jungkook.

A že to bylo měst, států...

Za chvíli šoupavý pohyb bot ustál a mně ovinulo zezadu příjemné teplo.

,,Co tím myslíš?" zeptal se. Zatímco ruce upevnil kolem mého pasu, bradou se opřel o mé rameno.

,,Nevím...třeba to, že se tu necítím doma? Že novou sezónu začínáš v New Yorku?'' podívala jsem se na něj. Chvíli mi věnoval nechápavý pohled, avšak poté si to uvědomil.

,,Ty myslíš, jak jsi přišla s Emily na její pohovor?'' řekl a uchechtl se. Podívala jsem se na něj skrz zúžená oční víčka. ,,Kdybych tam nešla, já bych se nadále užírala v introvertním životě a ty bys...byl prostě ty.''

Vykročila jsem s úmyslem pohnout se z místa, ale to mi moc dlouho nevydrželo. Když mě podebral pod rukama a nohama, vypískla jsem. ,,Hej, pusť mě dolu!''

Záporně zakroutil hlavou. Úsměv ho ne a ne opustit.

,,A co kufry? Heh?!'' ukázala jsem za něj. ,,Ty počkají,'' řekl.

,,Jak počkají? Co když-‚''

,,Mají snad nohy? Ne, tak prostě počkají. Nikam neutečou,'' snažil se mluvit co nejvážněji, ale nešlo mu to.

,,Co když je někdo ukradne?'' zeptala jsem se. ,,Huh? Co pak? Poběžíš pro ně až na Sibiř?''

Po mé větě mu na obličeji přistál kamenný výraz, kterým se na mě díval. ,,Fajn,'' bylo jediné, co řekl, než se obrátil.

Málem jsem vypustila duši, když jsem si myslela, že mě pustil nad zemí, ale naštěstí jsem dopadla do měkkého.

Gauč, pomyslela jsem si s úlevou.

Po rachotu v chodbě jsem pak nechala svou zvědavou hlavo naklonit se. Můj smích se začal vytvářet téměř okamžitě, jakmile Jungkook zanadával.

,,Já tě slyším! A bude tě to stát kurva draho, jestli nepřestaneš!'' zakřičel z mého pokoje. Místo toho, aby mě upozornění umlčelo, naopak zvýšilo hlasitost smíchu. Mezitím, co mé břicho trpělo křečemi a myslela jsem, že vybrečím nové Victoriiny vodopády, se zpoza rohu objevil Kook.

,,Ty mě vůbec nemáš ráda...'' zafňukal a se štěněčím pohledem, zkříženýma rukama na hrudi se došoural ke konferenčnímu stolku.

Začala jsem ve vzduchu všemožně máchat rukama, abych se uklidnila, což naštěstí pomohlo. ,,Promiň, ale tvoje nadávky zkombinované s hláškami...těm se prostě nedá nevěnovat pozornost. Měl by ses někdy vidět,'' setřela jsem si tváře a zhluboka vypustila nahromaděný vzduch. ,,Teda ty mi dáváš,'' dodala jsem.

Jenže pan Jeon asi nepřemýšlel ve chvíli, kdy se rozhodl skočit na gauč a tím mě i velmi elegantní šipkou zalehnout. ,,Yah, hrabe ti?!'' vynadala jsem mu, ale on se mi místo toho začal chechtat do...

,,Hele jako leží se tam pohodlně?!'' shlédla jsem na svůj hrudník. To už se málem dávil smíchem.

Nesnáším karmu. Karma byla, je a bude sviní navždy.

Docela trvalo, než se mladý pán uráčil uklidnit. Poté jsme však jen tak v tichosti leželi, přičemž jsem z něj pomalu dělala vrabčáka. Respektive ptačí hnízdo z jeho vlasů, které mu za tu dobu pěkně narostly.

Každý z nás byl myšlenkami jinde. Z mého přemýšlení a obdivování nádherně bílého stropu mě vytrhlo upozornění na mobilu. Trochu jsem se nadzvedla, abych si ho mohla ze zadní kapsy riflí vyndat.

,,Ggukie...'' Oslovila jsem ho takto naschvál, protože vím, že přezdívku nemá v lásce. ,,Mohl bys prosím laskavě tolik nežrat?'' zafuněla jsem a uchopila kraj telefonu. ,,Víš, dalo by mi míň práce pak nadzvedávat tvé těžké tělo.''

Oddechla jsem si, když se mi podařilo mobil s esemeskou vylovit. Jungkook se zapřel lokty a podíval se na mě. ,,Chceš snad říct, že jsem tlustej?''

,,Ne. Chci tím říct, že máš moc těžké tělo. Nic víc,'' řekla jsem nevěnujíc mu pozornost, načež se uchechtl. Přejela jsem palcem po displeji a rozklikla zprávy. Kook se jako housenka připlazil o něco výš, aby mohl do mobilu nahlédnout.

Hned jsem uhla rukou, když mé oko periferně spatřilo natahující se žirafí krk. ,,Jeone, ty jsi fakt hrozná drbna,'' podívala jsem se na něj. Mé oči se setkaly s těmi jeho.

,,Drbna a klíště k tomu. Kdo by to byl do tebe řekl...'' zavrtěla jsem hlavou a vrátila se k původnímu plánu. Černovlásek uraženě zabořil hlavu do ohbí mého krku a zamručel.

Podívala jsem se na odesílatele zprávy a zamračila se. Byla totiž od Thomase.

Thomas:
Můžeme se před zápasem prosím sejít? Je to nutné. Adresu ti ještě pošlu a přijď v 16:00. BEZ tvého dítěte...

Pozvedla jsem obočí a uchechtla se.

,,Čemu se směješ?'' zahuhlal mi do kůže.

Ale ničemu...jenom, že už i tvůj manažer tuší, jaký lepidlo jsi...

,,Ničemu. Akorát se se mnou chce sejít Thomas.'' Mobil jsem uklidila zpět do kapsy a chystala se vstát.

,,No no no no,'' zatlačil mě hned zpátky. Jedním loktem si podepřel hlavu, druhou rukou mě donutil se na něj podívat a pro jistotu přehodil přes mé tělo jeho levou nohu.

,,Kdy, kde, v kolik, jak a proč,'' vychrlil na jeden dech.

,,Dneska, odpoledne. Je to tajná mise, takže místo ti fakt neřeknu,'' dětinsky jsem na něj vyplázla jazyk. Sundala jsem ze své tváře jeho dlaň, ale černovlásek mi stále bránil v odchodu.

,,Fajn, ale teď nikam nejdeš. Je to přece až odpoledne, ne?''

Má ústa opustila povzdech. ,,Kooku, měl by ses pořádně prospat a připravit se. Večer bojuješ. Poprvé jako oficiální zápasník...''

Zavrtěl se jako malé, nevrlé děcko. ,,Ale to přece neznamená, že s tebou nemůžu strávit nějakou chvíli. Bree...'' Přetočil se nade mě, vyšpulil rty a párkrát zamrkal.

,,Co je?'' zeptala jsem se. Na to se více sklonil a zavřel oči. Vypadal při tom vtipně.

Vážně bych mu někdy přála, aby se sám na sebe podíval.

Zavrtěla jsem hlavou a dala mu krátkou, rychlou pusu. Otevřel oči a chvíli se na mě díval. Přestal špulit rty. ,,Yah, jsi má sestra nebo přítelkyně?''

Překvapeně a znechuceně jsem se na něj podívala. ,,Proč bych měla být sakra tvá sestra proboha? Hrabe ti? Začíná se mně zdát, že jsi odpočinek v letadle odfláknul.''

,,Tak nemel a udělej to pořádně. Znovu. Nemůžeš přece flákat důležitou práci,'' řekl a udělal to samé, co předtím.

,,Znovu?'' zeptala jsem se ho. Pouze přikývl a čekal.

* ,,Boha jeho, ty jsi jelito,''zasmála jsem se a políbila ho.

•••
*Dovolila jsem si slovní spojení propůjčit
( ͡ᵔ ͜ʖ ͡ᵔ ) Daný člověk jistě ví (￣ε￣ʃƪ）...