Uhm...ehm ehm...

HE-EHM...N-ne...v-vůbec se nic nestane...vůbec...eheh...
—

Bree

,,Stačí. Tohle bolelo, Jeone,'' šeptla jsem a odstrčila ho, jenže zbytečně. Znovu mě zastavil a já se opět snažila vytrhnout. ,,Pusť mě,'' žadonila jsem a zmítala se.

,,Bree,'' řekl klidným hlasem, ,,uklidni se. Myslíš, že bych to někdy udělal?''

Nevěnovala jsem tomu pozornost a ani nevím jak, ale po určité době jančení jsem přestala sebou házet a jen nasávala vzduch. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala a zjistila, že jeho už nenabýval temnoty, nýbrž naopak.

Jeho pohled změkl a byl náhle strašně něžný. Jungkook opatrně natáhl volnou ruku a palcem setřel mé slzy, přičemž se vpil do mých očí.

Nic jsem mu na jeho otázku neřekla, jen se mlčky dívala. Povzdechl si. ,,Ty si to vážně myslíš...'' zamumlal spíše pro sebe. V jeho hlasu jsem si povšimla zklamání. Já uhnula pohledem.

,,Bree,'' oslovil mě a snažil se mě přinutit se na něj podívat. Bez úspěchu. Avšak zkoušel dál, dokud se mu to nepovedlo.

,,Špunte,'' píchl mě ukazovákem do tváře, ale já se pouze zamračila a otráveně jeho ruku odstrčila. ,,Špuntíku,'' vyšpulil dolní ret a s jistotou sázím na to, že udělal štěněcí pohled. Když ani tohle na mě nezabralo, po špičkách přicupital za mě.

,,Co-‚''

,,Buchtičko,'' šeptl mi do ucha a ovinul ruce kolem mého pasu.

,,Nech toho.''

,,Fazolko.''

,,Ne. Přestaň,''

,,Hvězdičko.''

,,Jungkooku, myslím to vážně,'' zavrčela jsem a chtěla jeho ruce sundat pryč.

,,Broskvičko.''

,,Já tě asi zabiju,'' vydechla jsem podrážděně. Stále jsem odmítala se na něj podívat, ale něco mi začínalo zabraňovat v tom, abych přestala být kus ledu.

,,Tak salámku? Já fakt nevím už -,'' zastavil se a ukázal na mou tvář. ,,Ha! Já to viděl! Usmála ses!'' vypískl.

Silně jsem držela rty u sebe, abych se skutečně neusmála, ale moc mi to nešlo, protože se mi koutky skutečně zvedaly. Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou.

Naskočila mi husí kůže, když se po odmlce jeho rty lehce dotýkaly mé kůže na krku.

,,Tak...

...prdelko?'' šeptl a sáhl mi na zadek. S úsměvem na rtech.

Na to jsem se ale už otočila a s vykulenýma očima ho probodávala skrz na skrz.

,,A jéje,'' řekl s protáhlým obličejem předtím, než zdrhnul do ložnice.

,,Jsi mrtvý muž, Jeone! Mrtvý muž!'' vykřikla jsem a okamžitě ho následovala.

A takhle jsme v podstatě běhali po pokoji následující půl hodinu. V noci. Nebo možná už ráno. Kolik je vůbec hodin?

,,Arghh, vem to čert!'' vykřikla jsem naštvaně a snažila se ho dohnat. Ten blbeček se usmíval jako malé dítě. Doslova. A k tomu se mi vysmíval. Několik dalších minut se mi stále nedařilo zvítězit, ale v nečekanou chvíli – ani netuším, jak se mi to povedlo - jsem ho prostě povalila.

,,Do prdele, kurva,'' vyplivla jsem vyčerpaně a snažila se popadnout dech. Seděla jsem mu na břiše a jeho ruce přišpendlila za zápěstí k zemi. Vlasy jsem měla rozcuchané do všech světových stran. Bylo mi neskutečné horko.

Taky aby ne, když tu běhám třicet minut vkuse.

Slyšela jsem Jungkooka, jak se ušklíbl. ,,Drž hubu,'' řekla jsem a stále chytala těch pár molekul kyslíku. ,,Já tě fakt jednou zabiju. Kolikrát budu opakovat, že nesnáším běh?''

Když už jsem nějak rozumně dýchala, upravila jsem si vlasy a znovu černovláska probodla pohledem. Měla jsem v plánu mu vynadat jak nikdy předtím, ale zastavila jsem se. Prapodivně se usmíval a u toho si kousal spodní ret.

,,Co je?' vyštěkla jsem a dožadovala se vysvětlení. Pohledem sjel dolů a zpátky nahoru. Napodobila jsem ho a všimla si, že jsem se během chvíle posunula níž, než bylo třeba. Hned jsem z něj slezla a zčervenala. Zasmál se.

,,Víš...neříkal jsem, abys slezla,'' zakroutil obočím. Čelist mi spadla dolů. ,,Ty jsi neuvěřitelnej.''

,,Ale až po tobě,'' vyplázl jazyk.

,,Vážně jsi na mě právě vyplázl jazyk?''

Místo odpovědi přikývl hlavou. Odfrkla jsem, sedla si do tureckého sedu a zkřížila ruce na hrudi. Myslela jsem na nejhorší scénáře tohoto večera, ale pravda se zřejmě opět zdá opakem. Jungkook se opatrně posadil vedle mě.

Jemně uchopil mou ruku a bříšky prstů po ní začal přejíždět. ,,Děkuju,'' hlesl. Tázavě jsem se na něj podívala. ,,Za co?''

,,Za všechno,'' zachraptěl a hluboce se mi vpil do očí. Potom se sklonil a velmi pomalu spojil naše rty. Jsem si jistá, že slyšel tlukot mého srdce.

Vážně zase ustoupím? Vyndala jsem sama sobě.

Zdá se, že ano.

Pomalý a líný polibek se jedním obratem stal vášnivým, ale přesto něžným zároveň. Myslím, že tentokrát tam bylo skutečně nějaké to kouzlo. To něco, co předtím chybělo. Sice jsme se již v minulosti několikrát políbili, ale nebylo to ani zdaleka takové, jako teď.

Vysadil si mě do klína a objal tak silně, jako by se bál, že bych se měla v tu chvíli vytratit. Prsty jsem mu zajela ho jeho havraních vlasů a užívala si jejich hebkost. Na mé překvapení jsem se silně zapojovala i já. Nevím, kde se to ve mně vzalo a jak, ale pocítila jsem neskutečného chtíče.

Já...

,,Kooku?''

,,Hm?'' zamručel a pohladil mě po tváři.

,,Já...jáchciněcovíc,'' řekla jsem co nejrychleji to šlo. Jakmile mi došlo, co jsem řekla, hned jsem se chytla za tváře a hlavu schovala studem do Kookovy hrudě.

Musí být zmatený, pomyslela jsem si, protože nic neříkal. Za chvíli se však mu jemně zatřásl hrudník. ,,Cože?'' řekl a já se ještě víc propadla hanbou.

,,N-nic. Nic jsem neřekla.''

,,Bree,'' oslovil mě a podíval se mi do očí. Na tváři mu ležel hravý úsměv. ,,Řekni to ještě jednou.''

,,Ne,'' vyhrkla jsem.

,,Ale noták. Máš smůlu, protože jsem to slyšel.''

,,No vidíš, tak proč to po mně chceš znovu,'' řekla jsem a opět si přiložila dlaně na tváře. Mám pocit, že uhořím.

,,Protože...protože si chci být jistý,'' vydechl. Své vlastní ruce přiložil na ty mé. ,,A nechci tě do ničeho nutit. Ne že bych třeba já nechtěl, protože sakra chtěl. Urgh, víš, jak těžký je si od tebe držet odstup?''

Nastala delší odmlka, kterou přerušil jako první on.

,,Takže jestli mi to nezopakuješ, nemohu si dovolit pokračovat,'' řekl, což mě zaskočilo. Řekl to tak...tak zvláštně...

,,Hej, kam jdeš?'' vypískla jsem, když se se mnou prostě z ničeho nic postavil, posadil mě na gauč a někam šel. ,,Nalít si vodu.''

To snad...

,,T-ty, to snad nemyslíš vážně?'' Můj hlas poskočil tak moc, až to překvapilo i mně samotnou.

Ignor.

,,Yah, Jeon Jungkook!'' vykřikla jsem, když se vydal do ložnice, odkud pak vyšel směr koupelna s ručníkem na rameni a v klidu si dál prozpěvoval, ignorujíc mě.

Naštvaně jsem se zvedla a rázným krokem si razila k němu cestu. Rozrazila jsem dveře od koupelny, kde už byl Jungkook bez trička.

,,Ty!'' ukázala jsme na něj. ,,Jak se opovažuješ! Ty...prostě...nemůžeš být na chvíli zase ten starej, egoistickej Jeon?!''

Tázavě pozvedl obočí, a přitom se mu jeden koutek úst pozvedl nahoru. ,,Jak jako starej Jeon?''

V tu chvíli mi došlo, že si ze mě pouze utahuje. Myslela jsem, že mi za chvíli pofrčí pára z uší. ,,Jo! S-starej...ugh, nemůžeš prostě...'' začala jsem přešlapovat na místě a naštvaně vyšpulila spodní ret.

,,Udělat tohle?'' skousl si ret a pomalu zajel rukou pod moje tričko. Červeně na tvářích jsem si už ani nevšímala. Místo toho jsem pouze zachraptěla. Druhou ruku položil na bok.

,,Tsk tsk, odkdy je moje Bree sprostá a hrne se do takových věcí pros dospělé,'' řekl předtím, než mi daroval jeden z dalších hravých polibků. Vzdychla jsem mu do úst.

,,Jestli to budeš chtít zastavit-‚''

,,Tyvole fakt už drž hubu,'' zakňučela jsem. To ho na chvíli rozesmálo.

,,Fajn,'' olízl si rty. ,,Takže starej, egoistickej Jeon říkáš...'' zavrčel.

,,Tvé přání je mým rozkazem, ale jestli si pak budeš stěžovat, moje vina to není.''

Oh můj Bože.

•••
So...  👉👈
EHEM...jenom bych chtěla říct, že tahle část je v podstatě předešlá kapitola, jenom...to mělo pře 2000 slov, takže jsem to rozdělila...

A snad jsem tak aspoň trochu odškodnila svou neaktivitu v posledních měsících 👉👈

Can u forgive me please? 🥺👉👈

Jinak, jak se máte? 👉👈 Dáváte to nějak?

Hope, že jste si dnešní KOMBO kapitol užili, a že se to dalo číst ༼ꉺɷꉺ༽ ❤️

Tenk jů for rýdynk 👐🏻❤️

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️