Bree

,,Dáte si něco? Vodu, kávu, nebo něco k snědku?'' zeptala se mile Suzy. S Emily jsme zakroutily hlavou a já se s povzdechem posadila na menší křeslo, které se v pokoji nacházelo. Kvůli tomu, že Suzy byla Kookova svačinářka, byl její apartmán skoro tak velký, jako mívá černovlásek. Nacházela se zde i moderně zařízená kuchyňka.

John, jenž se k nám připojil a taktéž sloužil jako odvoz se však ozval. ,,Já jdu vybagrovat Jeonovy zásoby,'' řekl ledabyle a už se zanedlouho hrabal ve skříňce. Má kamarádka nad ním obrátila očima v sloup a Suzy hnědovláska plácla přes ruku.

,,Jeden energeťák a tyčinka ho nezabijou,'' utrousil. Bokem se poté opřel o linku a otevřel si zmiňovaný nápoj se sladkostí.

Mezitím co si postarší žena připravovala nějaké věci jsem se s Emily pustila do řeči. Vzpomněla jsem si na blonďáka, který se jaksi utrhl ze řetězu. ,,Co Jayden, jak mu je?''

Emily se lehce na sedačce promrvila. ,,No...vlastně nasedl hned na první letadlo, které bylo volné. S Johnem jsme se tam ráno stavili. Jenže ve chvíli, kdy chtěl John zaklepat na dveře, mu akorát přišla od Jaydena zpráva.''

,,Vlastně se divím, že se s tou opicí vůbec nějak dohrabal na letiště. Upřímně, ten kluk si získal z jisté strany trochu mého respektu,'' řekl s plnou pusou a dosedl vedle Emily. Objal ji pravou rukou kolem ramen. ,,To není jenom jeden energeťák a tyčinka,'' poškádlila ho, když už do sebe cpal asi třetí mini muffin s nějakou polevou.

John přestal žvýkat a uraženě zkřížil ruce na hrudi. ,,Hele nech mě žít, jo?! Nemůžu za to, že Suzy dobře peče,'' řekl zamračeně, načež se Emily zachichotala a něco mu pošeptala do ucha. Hned na to začal mou kamarádku lechtat po těle.

Nechala jsem je chvíli vyblbnout a až pak si odkašlala, abych dala o sobě vědět a taky to, že v místnosti nejsou sami.

,,Vy dva spolu chodíte, že jo?'' nechala jsem vyznít a počkala si na odpověď. V tu ránu přestali. Emily si dala pramínek za ucho sklopila hlavu. Byla jsem trochu vyvedená z míry, když místo ní odpověděl brunet.

,,Jo, a? Když může randit Kook,'' mrkl na mě, ,,můžu i já. Nebo snad ne? Mýlím se?'' Na to jsem neměla co říci, avšak tížila mě ještě jedna otázka.

,,Jak dlouho?...''

,,Čtyři měsíce.'' ,,Pět měsíců.''

,,Tři měsíce.'' ,,Čtyři měsíce.''

Vyvalila jsem oči a pobaveně se uchechtla. Vždy se na sebe nejistě podívali. ,,Bože, tak se už dohodněte. Jak dlouho to táhnete? A proč jsi mi nic neřekla?''

John vyšpulil rty a má kamarádka si sedla do tureckého sedu. ,,Nechtěla jsem...vlastně...bylo to chvíli předtím, než tě šéf začal fakt uhánět, takže jsem tě...vás...nechtěla...rušit? Heheh?''

Můj obličej se stáhl do prapodivné grimasy.

,,Tak tohle byla ta nejpitomější výmluva, kterou jsem od tebe slyšela.''

•••

Uběhlo již několik hodin od dopoledního incidentu a nad městem se stahovala tma. Od té doby o kauze nepadlo ani slovo. Mimo potvrzené informace o Emily a Johnovi jsem se dozvěděla opět nějaké novinky o Suzy a její rodině. Co mi ukazovala fotky, tak její děti za ten čas opět kousek povyrostly a zkrásněly.

Poté se našla společná témata, ke kterým se připojoval i hnědovlásek.

Netušila bych, že je John až taková ukecaná drbna.

Skončilo to vše nakonec u toho, že jsme se rozhodli pustit si nějaké filmy s občerstvením. Při přepínání asi třetí komedie se Suzy omluvila a s mobilem v ruce se odebrala do své ložnice, kde právě se svou rodinou telefonuje. Ta dvě zbylá jelita se k sobě tulí jako koala a lenochod ke stromu.

S povzdechem jsem zkontrolovala čas na svých hodinkách.

19:05

Má hlava se opřela o hranu gauče a místo toho, abych vnímal děj filmu, mé myšlenky ubíhaly k Jungkookovy.

Najdi ho a neopouštěj, prolétlo mi hlavou.

Thomasova slova se mi v myšlenkách honí posledních několik minut. V ruce jsem svírala mobil a ruce mě svrběly od toho, jak moc jsem ho chtěla otevřít a napsat Jungkookovi nějakou zprávu.

Nedával o sobě vůbec vědět a nikdo se o něj ani nezajímal. Nebo minimálně předstírali, že se o to nezajímají, ale ve skutečnosti je mi jasné, že si starosti dělají. Pod tou naoko rádoby veselou přetvářkou se skrývaly starosti.

A u mě to nebyla výjimka. V podstatě jsem o něm přemýšlela teď neustále.

Vytrhlo mě až štípnutí do ramene. John na mě pokýval hlavou a rukou naznačil k oknu. Když vstal, napodobila jsem ho a po cestě si všimla Emily, která v kuchyňce připravovala další várku popcornu.

Z apartmánu byl vcelku hezký výhled na večerní město. John začal hledat něco v mobilu, což mu chvíli zabralo. Po pár minutách otočil displej ke mně a ukázal na kreslenou postavičku.

Mé obočí se stáhlo a já mobil převzala. ,,Nechápu,'' řekla jsem. John protočil očima a zoufale si povzdechnul. ,,Copak ho nepoznáváš?''

Ještě jednou jsem se tedy pořádně zadívala a pak mi to konečně došlo. ,,Aaah, už vím. Teda...možná. Ale...Kook má Snapchat?'' podivila jsem se. ,,To mi k němu nesedí.''

,,Bree,'' oslovil mě. ,,K němu nesedí spousty věcí. Ale vzhledem k jeho častým úletům byla tohle dobrá volba jak ho mít pod kontrolou a vědět, kde se zhruba nachází.''

Zamručela jsem. ,,Hm, to je pravda. Takže, co máš v plánu?''

Přiblížil se ke mně a řekl:

,,No...takže plán je takový, že...''

•••

Nechci nic říkat, ale tentokrát bych mohla fakt napsat aspoň tu polovinu další kapitoly už dneska a zítra ji dopsat a vydat ( ͜。 ͡ʖ ͜。)

Mohu vám říci, že sama se na následující kapitoly moc těším ( ͜。 ͡ʖ ͜。) ❤️

( ͡ᵔ ͜ʖ ͡ᵔ )

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️